AfD na jejím sjezdu pozdravil i Václav Klaus. Hlavní téma na sjezdu byli samozřejmě běženci. AfD slaví své úspěchy ve třech spolkových zemích. Bude jejich „tažení“ dále pokračovat, nebo podle vás již vyčerpali svůj potencionál?

Je důležité podívat se na dvě věci: Na rozdíl mezi západem a východem země a na minulé nově se vynořivší strany. AfD má lepší čísla na východě. To ukazuje jasně na to, že se umisťuje dobře tam, kde je kratší tradice demokratické reflexe, kde více než pětině voličů jsou sliby udělat všechno „z jedné vody na čisto“ nepodezřelé. To totiž říkali po válce komunisté. Je tam možné hlasitostí, hlásáním exkluze a nenávisti zvýšit sebevědomí jednoho každého, kdo se nechce moc zamyslet. AfD také v Durynsku mobilizovala neonacistický volební potenciál, který si konečně mohl představit, že jít k volbám má nějaký vliv a může podpořit jejich představy.

To se ovšem stalo v Německu již několikrát: U republikánů, u NPD a u řady politických uskupení po válce. Tyto subjekty zazáří a opět padnou – úplně, nebo jsou zatlačeny do pozadí. Rychle totiž ukážou, že praktické politické práce nejsou schopny. Na západě, v Bádensku-Württembersku a v Porýní-Falci, je AfD se svými jen něco přes 10 procent čítajícími silami méně nebezpečná. 

AfD se nazývá pravicovou stranou, která se dá podle Petra Bystroně přirovnat k ODS. Nicméně ze stávajících stran jen těžko najde „soustraníka“. Jak to vidíte vy?

To je velmi úsměvná situace. Václav Klaus – zakladatel ODS – za AfD jezdí, ODS v osobě svého předsedy také formuluje jakousi příbuznost. Ale to vše jasně ukazuje, jak málo liberalismu za touto naší stranou stojí. Takové „národno“ je nebezpečné, ale lidé jsou – doufejme – dosti rozumní, aby tomuto vlivu nepodlehli. Snad se najde někdo i v ODS.