Co lze vlastně očekávat na světovém politickém „kolbišti“ po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu? Dá se už dnes charakterizovat Trumpův budoucí vztah k Rusku? Někteří komentátoři totiž tvrdí, že bude k němu vstřícný, že neuznává „umírněné rebely“ v Sýrii a připomínají v této souvislosti i jeho prohlášení o tom, že by uznal Krym jako součást Ruska. Mnohé prý rovněž vypovídá jeho návrh na jmenování generála Flynna poradcem pro národní bezpečnost, který je údajně vstřícný k Moskvě. Na druhou stranu Trump chce mít šéfem CIA Mikea Pompea, který bývá označován za jestřába. Jak se v tom všem orientovat?
Výroky z kampaně nechme už stranou. A stejně tak mudrování komentátorů. Trump sestavuje vládní tým. Potřebuje za sebou sjednotit Republikánskou stranu, takže osloví zástupce všech jejích proudů. A potřebuje také získat větší podporu veřejnosti, protože, jakkoliv vyhrál, bylo to 50:50. Takže je jasné, že kompromisy budou, jak ve vládní sestavě, tak v Trumpově politice. Ale pokud se někdo tváří, že už předem ví, jak to bude, tak může být nakonec překvapen.
Analytik Lukáš Visingr uvedl pro server idnes.cz, že Trump přestane s politikou vývozu demokracie, místo toho nastolí realismus a společně s Ruskem se spojí proti Číně. Do jaké míry je toto reálné?
„Analytici“ už mi lezou na nervy. Tak dlouho „analyzovali“, že nebude Brexit, až si ho Britové odhlasovali. Tak dlouho „analyzovali“, že Trump prohraje, až vyhrál. Teď´zas analyzují Trumpa. Já nevěřím, že Trump si padne s Putinem kolem krku a rozparcelují si svět. Ano, bude více „reálpolitiky“ a pragmatismu, méně internacionalismu a intervencionismu. Ale nic to nezmění na tom, že Rusko je geopolitickým rivalem USA.
Jak to bude vlastně s bezpečnostní strategií EU v souvislosti s nástupem Donalda Trumpa? Zprávy z Bruselu se v tomto kontextu značně různí. Nedávno ještě lídři EU, třeba J.-C. Juncker a Angela Merkelová, podporovali vznik nové evropské armády, dnes se už ale hovoří jen o posílení dosavadních sborů (Battle Groups atd.) a vyčlenění více financí na různé bezpečnostní akce. Je tedy projekt evropské armády už definitivně mrtvý a členské státy EU se spíše zaměří na financování svých armádních složek v rámci NATO, jak to koneckonců požaduje i nový americký prezident?
Bohužel, eurofederalisté využili Trumpova nástupu k tomu, aby oživili své sny o evropském superstátu. Tentokrát pod pláštíkem tezí o nutnosti společné evropské obrany. Řečí o evropské armádě by měli eurofederalisté, včetně premiéra Sobotky a jeho tajemníka Prouzy, rychle nechat. Je to hloupé a nebezpečné. Evropa na to jednak nemá peníze, jednak by to narušilo tradiční transatlantickou vazbu. Naší jedinou bezpečnostní zárukou je NATO a musíme ho přestat podminovávat, jinak se může docela dobře stát, že zůstaneme sami. Je nejvyšší čas začít plnit naše závazky, abychom dokázali, že pro nás členství v NATO něco znamená. Nepřeji si, aby se EU změnila v antiamerický blok jen proto, že různí Junckerové a spol. nemají rádi Trumpa.
Objevují se také úvahy o tom, že by mohla vzniknout jakási Jaltská dohoda číslo 2, která by byla likvidační pro malé evropské národy, stejně jako tomu bylo po II. světové válce, kdy si USA a Rusko rozdělily ve světě sféry svého vlivu. Moldavsko, Ukrajina a další země by prý tak propadly znovu do vlivu Moskvy. Mají se tyto státy obávat podobné situace, a to včetně těch pobaltských? A jak bychom na tom pak byli my v Česku?
Pokud se něco podobného stane – a podobné uspořádání nelze vyloučit, alespoň se zdá, že Rusko o něj velice stojí – nemyslím, že se to bude týkat střední Evropy nebo Pobaltí. Ano, Ukrajina je v rizikovém pásmu, stejně jako zakavkazské státy. Nejpravděpodobnější je ale nějaká taková dohoda ohledně Sýrie a Blízkého východu.
Jak moc tvrdý bude Trump podle vás vůči Číně? Je vůbec reálné, že by mohl část amerických investic převést zpět do USA? A začne-li si skutečně menší obchodní válku, bude ji chtít podpořit i vojensky získáním většího vlivu v Tichomoří? Na druhou stranu, Číňané přece vlastní značnou část dluhu USA a Američané si navykli na laciné čínské zboží. Může si tedy takový nekompromisní přístup vůbec dovolit?
Na to jsem sám zvědav. Jako nově zvolený americký prezident, který slíbil hájit americké zájmy, musí něco udělat. Čínský průmysl je státní a masivně dotovaný a bez přísných antidumpingových opatření bychom i my v Evropě mohli naše továrny rovnou zavřít. Pokud ale Trump ohlásil odstoupení od dohody TPP (což byl de facto protičínský obchodní blok), poskytl tím Číně velký manévrovací prostor v celé jihovýchodní Asii. Stejně tak se Čína může začít více angažovat v Evropě. To by nás mohlo a mělo zajímat, jejich strategie „One belt, one road“ už dnes zahrnuje velkou část Asie. Hledejme, co by v takové nové konfiguraci mohlo být výhodné pro nás.
Mluví se o tom, že Trump je velký izolacionista a nepodporuje zamýšlenou obchodní dohodu TTIP s Evropou a o TPP (transpacifická obchodní dohoda, například s Japonskem, Austrálií atp.) jste v předchozí odpovědi už hovořil, chce ji hned zrušit po svém nástupu do Bílého domu. Znamená to tedy, že se ztíží přístup na americký trh? A postihne tato situace i Českou republiku, která tak bude mít ještě více omezený vstup se svým zbožím do USA?
Ano, o TPP jsem už mluvil. Pokud jde o TTIP, byla by pro ČR škoda, pokud by nebyla přijata. Nabízí lepší podmínky pro obchod s USA, než naše dosavadní bilaterální smlouva. V globálním měřítku by TTIP znamenala jisté (nikoliv razantní) zlepšení obchodních toků. Bez této dohody se ale světový obchod určitě nezhroutí. Myslím, že Trumpova administrativa dá přednost bilaterálním jednáním – například s Británií už probíhají první kontakty. Ale je vidět, že USA budou teď více ochranářské směrem k domácí ekonomice. Pro USA je to možná dobře, pro svět je to škoda.
Zároveň Donald Trump usiluje o liberalizaci ekonomiky kapitálových trhů. Dokáže se při té deregulaci vyhnout katastrofám, které nastaly po pádu Lehman Brothers v roce 2008? A co nebezpečí obřího amerického zadlužení?
Myslím si, že jde o součást jeho boje proti velkým spekulantům a že se je tím naopak bude snažit oslabit. To není nutně špatná věc. Doufejme, že tady mu pomohou jeho zkušenosti z velkého byznysu. Sám zažil několik krachů, a proto by mohl dát finančním čarodějům najevo, že čas nezodpovědnosti skončil a že mohou špatně skončit, když si nedají pozor.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
