Prezident Zeman řekl, že největší problém v sociální demokracii vidí v tom, že se odtrhla od svých voličů, a to konkrétně v otázce migrační krize. O čem tohle podle vás svědčí?

V první řadě je třeba říct, že je to právo prezidenta mít takový názor. On sám pochází ze sociální demokracie a pravděpodobně se s některými jejími lidmi rozešel. Nevnímám to tedy jako názor prezidenta, ale jako občana Zemana. Když člověk nějakou skupinu opustí, bývá k ní kritičtější.

A jak vnímáte profilaci sociální demokracie obecně?

Nejsem sociální demokrat, ale sociální cítění je mi blízké, v Újezdu u Brna, kde jsem starostou, vyplácíme dávky, máme dvanáct bytů pro bezdomovce, máme penzion pro důchodce, dům s pečovatelskou službou, to vše pokládám za přirozené, protože jsem přesvědčen, že kultura národa začíná u toho, jak se stará o staré lidi. Když potřebuji pomoc v sociálních věcech, jsou mi politici sociální demokracie nápomocní a jsem jim za to vděčen.

V české sociální demokracii jsou ale také jen lidé. Na jedné straně je hejtman Michal Hašek a na druhé premiér Bohuslav Sobotka, a já vnímám to, že jsou oba z naší jihomoravské lokality, a jejich spor vidím jako spor dvou princů – oba vyrostli současně, oba byli podporováni stejnými politickými osobnostmi. Rozešli se a pak se po tzv. lánské schůzce stala ta osudová anomálie, kterou vidím jako velice nešťastnou, když totiž Michal Hašek neuvedl pravdu. A to je dost pravděpodobně rozdělilo, protože tehdy se Bohuslav Sobotka ulekl, že je to akt Haškovy snahy, aby se chopil moci. A to se promítá i do současnosti a není to pouze rozdělení těchto dvou osobností.