Po výsledku ČSSD v senátních a komunálních volbách jste se rozhodl rezignovat na své stranické funkce a chcete zůstat řadovým členem sociální demokracie. Po reakcích voličů i politiků jste si to rozmyslel…
Nerozmyslel. Začal jsem o těch věcech přemýšlet od té doby, co jsem dostal stovky e-mailů a výzev. Svůj postoj jsem nezměnil. Prohlásil jsem, že je třeba vyvodit osobní odpovědnost. Mně se nepodařilo v sociální demokracii vyvolat změnu politiky tak, abychom byli vnímáni jinak, ač jsem se o to pokoušel. My jsme tady v severočeských městech, na Ústecku a v Moravskoslezkém kraji dostali na frak zejména proto, že veřejnost bere naši sociální politiku jako křivdu vůči lidem, kteří chodí do práce. Nedokázali jsme změnit vnímání sociální demokracie s ohledem na naši evropskou politiku a to, že nejsme jen těmi, kteří přitakávají. Myslím tím hlasování v Evropském parlamentu o Maďarsku a tak dále.
To je i má další otázka. Jaké důsledky by tedy podle vás měla ČSSD z posledních voleb vyvodit?
Musí být srozumitelnější a rozhodnější pro svého voliče. A volič, zjednodušeně řečeno, je člověk práce. Lidé, kteří jsou zaměstnaní a tvoří bohatství země. Vždy to byl volič sociální demokracie a nyní cítí, že je na druhém místě. Začali jsme se z hlediska liberálního pojetí sociální demokracie věnovat všemu možnému, takzvané solidaritě, takzvaným menšinám, gender problematice, ale obyčejná rodina, co ráno vstává do práce v pět hodin, aby si vydělala peníze, se tam nenašla. Našli se až na druhém místě, ale oni jsou pro politiky na prvním místě.
Všechny věci, které jsem vyjmenoval, existují, jsou součástí sociálně demokratické politiky, ale patří až na druhé místo. Na první patří člověk, který jde do práce a tvoří hodnoty, jeho rodina, otec, matka, senioři. Na prvním místo jsme dali věci, které jsou těmto lidem cizí. Veřejnost přestala vnímat, že jsou pro nás na prvním místě. A já bych chtěl, abychom se k tomu vrátili. Musíme si uvědomit, že žijeme v jedenadvacátém století, století globálního kapitalismu. Zahraniční korporace vysávají Českou republiku, a to už od listopadu 1989, kdy jsme otevřeli své trhy. Do doby, než jsme vstupovali do Evropské unie, se tady skoupilo všechno možné a my jsme se stali montovnami. Teď nám poslali desátky formou dotací z Evropské unie a ještě nám říkají: Ty, ty, ty, nevystrkujte moc nos, nestavějte se na zadní, nebo vám dotace zastavíme.
Tedy lépe vysvětlovat zahraniční politiku a postoje ve vztahu k Evropské unii?
ČSSD musí dávat větší důraz na spolupráci zemí Visegrádské čtyřky, jejichž regionální a národní zájmy jsou nám bližší, a spolupráci s Rakouskem a Slovinskem. Tedy se zeměmi, s nimiž máme hluboké kořeny jak v dějinách, tak ve vnímání světa. My jsme nepřesvědčili občana, že to vidíme takto, my jsme pro něj byli takovými nástěnkáři Evropské unie a přijímali jsme jejich pravidla. Já chci být členem Evropské unie, nechci zpochybňovat naše členství, jde o jeden z našich národních zájmů, ale to nesmí být za každou cenu.
Veřejnost to nepochopila, zejména když se dívala na to, jak kolega hlasoval proti Maďarsku. Orbán odmítl přijet do České republiky na oslavy sta let od vzniku Československa. Jsou věci, které se už nezmění. Maďarsko bojuje v některých okamžicích bitvy minulosti, které už jsou rozhodnuty. Trianonská dohoda se už nikdy nebude měnit, ale my přesto musíme spolupracovat, protože budoucnost nás zavazuje ke spolupráci. Stojíme před bitvami budoucnosti, ty můžeme změnit, vyhrát, nebo prohrát, ale nemůžeme změnit minulost.
Celá řada jiných politiků, kteří bohužel uspěli více než my, se těmito věcmi zabývala, a oni tak byli čitelnější. Chci vyvolat věcnou diskuzi o určité reformě politiky sociální demokracie, aby pracující člověk byl na prvním místě a veřejnost poznala, že je na prvním místě. Nikoliv nejdříve Evropská unie, postoje Merkelové a Macrona a potom můj občan. Občan a Evropská unie stojí vedle sebe, a na prvním místě je můj občan. Nejde o porušování slov o nějakém internacionalismu. Ten internacionalismus v jedenadvacátém století má jiný charakter, než ho měl v devatenáctém a na počátku dvacátého století. To chci svým krokem vyvodit. Nejde o Jaroslava Foldynu, já chci pokračovat v politice, a abych mohl pokračovat, musím tu úsečku uzavřít.
Psali jsme:
Jak to tedy s vaší politickou činností nyní bude?
Chci, aby to zásadní rozhodnutí padlo na jednání krajského výkonného výboru Ústeckého kraje. Ústecký kraj mne nominoval na místopředsedu a já chci rozhodnutí konzultovat a rozhodnout se na základě právě tohoto jednání, kde uvedu své postoje. Já neutíkám z boje, jak řekl prezident. Já totiž spíše boj vyhledávám. Vůbec nemám pocit, že bych byl člověk, který utíká z boje. Neříkám, že nemám strach. Někdy člověk má strach, ale strach nutí k akci, abych neprohrál. Pan prezident se ve mně spletl, já bych chtěl z funkce odejít proto, abych mohl bojovat. Ale to rozhodnutí musí padnout na jednání v pondělí, aby šlo o společné rozhodnutí. Já odcházím proto, že jsme udělali řadu chyb – i při jmenování ministrů, ministra zahraničních věcí, ve vyjasnění postojů. Já neodcházím kvůli tomu, zda jsme, či nejsme ve vládě. Samozřejmě, že určitá část veřejnosti negativně vnímala účast sociální demokracie ve vládě.
Uškodila tedy sociálním demokratům vládní spolupráce s hnutím ANO? Ať už ta minulá, nebo ta současná?
U určité části veřejnosti určitě ano. Ale aby to bylo zásadní, proč jsme prohráli, to si nemyslím. My jsme svůj vstup do vlády okořenili věcmi jako lavírování u ministra zahraničních věcí, což bylo naprosto špatně. To nám prostě vzalo dech. To nám vzalo u voliče barvu.
A suverenitu…
Samozřejmě. Účast ve vládě byla pro část voličů negativní, ale jednou jsme se tak rozhodli, jednou to bylo referendum sociální demokracie, tak v tuto chvíli bychom z toho neměli po třech měsících vyvozovat, že jde o důvod krachu. Především jsme nedokázali vyvolat sebereflexi po prohraných parlamentních volbách, kterou veřejnost od nás očekávala. Nepřišla tak srozumitelně, aby veřejnost pochopila, že je tady nová etapa sociální demokracie. To je nejsilnější faktor. Vedle toho je druhý silný faktor: způsob jmenování ministrů, myslím tím ministra zahraničních věcí, kdy se nám smál kdekdo a kdy z toho nedůvěryhodnost pro ČSSD přímo čišela. Z těchto věcí se musíme poučit. Já rezignuji právě proto, abych do toho boje o charakter sociální demokracie takto mohl zasáhnout. Já neutíkám z boje, já jsem se bohužel postavil na barikádu a teď musím vydržet a stát. To není zbabělost. Já myslím, že to prezident špatně formuloval.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
