Francie, Británie, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko, Polsko... Ve všech těchto zemích existují výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení. Chtějí výstup svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Nedávno zamával veřejným míněním vstup Mariana Kotleby do slovenského parlamentu a jeho stranu označil prezident Zeman za „fašistickou“. Měl by se Brusel některých z nich obávat? Kterých nejvíc?

Netýká se to ani tak Bruselu, jako spíš národních vlád, které stále hrají v evropské politice prim a další evropské struktury jen realizují vůli, na které se dohodnou. EU je ohrožena přinejmenším ze dvou směrů. Jednak vidíme na jižním křídle posilování nových hnutí, která jsou profilována především sociálně a těží z toho, že vlády nedokáží uspokojovat reálné zájmy a potřeby obyvatelstva, selhávají tradiční strany často levicové a pak vznikají nová levicová hnutí jako Syriza nebo Podemos. Nejsou protievropské, ale kritizují skutečnost, že Evropa se integruje sice politicky, ale nedochází k integraci sociálních systémů a ke kontrole nadnárodních korporací. Říkají, že politická integrace ještě zdaleka nemá takovou rychlost, jako je vývoj nadnárodního kapitálu a ekonomické globalizace.

Pak jsou tu radikální politické síly, které těží spíš z nacionálních a bezpečnostních otázek v zemích, kde se těžko zvládá integrace jiných etnik, vlády nejsou schopny zajistit lidem z jejich pohledu dostatečné bezpečí a etnická situace se nebezpečně promíchává se sociální situací. To je pro Evropskou unii a integraci mnohem větší nebezpečí. Často totiž dochází k volání po tom, aby státy začaly brát věci do svým rukou, než aby se spoléhaly na příhraniční spolupráci. Na takovém vývoji by nejvíc prodělaly malé státy, protože by pro ně bylo mnohem obtížnější uplatnit se nejen na politickém, ale i na bezpečnostním poli proti zájmům evropských velmocí.

Tyto dvě tendence evropskou integraci rozhodně ohrožují a je jen věcí politických stran a proudů, které se k ní hlásí, aby dokázaly lépe spolupracovat a komunikovat jak na evropské, tak na národní úrovni.