Během posledního roku řada věcí nabrala jak u nás, tak ve světě, značnou dynamiku. Jak vnímáte současnou situaci?

Z hlediska toho jak vnímám vysokou politiku, mám pocit, že jde o moc, vliv a peníze, a když se prosadí i něco dobrého, je to jen vedlejší záležitost.  Změna je vidět na rychlém střídání témat, byla zde Ukrajina a pak najednou naskočilo jiné téma uprchlické krize, a Ukrajina nikoho nezajímá. Zdá se, že politikům nejde o to lidi doprovázet, ale je to jen udělat nějaký výstřel, je to jako špatná novinařina – otevře se kauza, ale už se tím dál nikdo nezabývá a nesleduje ji.

Pokud jde o uprchlíky, vidím zde vývoj k lepšímu. Objevují se jejich konkrétní tváře a příběhy a to, co vypadalo jako beztvarý dav, se mění na konkrétní lidi a je víc vidět, kdo ti lidé jsou. To je důležité. Přináší to ale nejen otázky, kdo jsou oni, ale i kdo jsme vlastně my, co jsou ty hodnoty, o kterých mluvíme, co je vlastně ta naše kultura, když se tím tématem stále šermuje. Celkově jsem optimista a myslím, že vše má šanci dopadnout nelíp, jak jen to jde.

Myslíte si tedy, že Evropa tuto situaci bez úhony „ustojí“, zůstane jednotná a zachová si svůj charakter?

Jednota není utvářena podobností, ale láskou. Ohrožený v Evropě bude ten, kdo je neukotvený. Jestli a jak Evropa obstojí, nevím. Nevím vlastně, co to je Evropa, každou chvíli svého života jako jedinci, tak jako společnost, stojíme na hraně katastrofy nebo velkého zázraku, tak je to vždy. Evropa může obstát nebo se také zbortit, civilizace vznikají, rostou a zanikají. To je přirozené.