Josef Šlerka pro PL: Kritik ČT je okamurovec, obhájce havloid? Čas mluvit spolu. Hrozí smrtící rána demokracii

17.05.2021 13:52 | Rozhovor

Je třeba zastavit volbu radních ČT a uspořádat sérii odborných seminářů, říká mediální expert, sémiotik a někdejší ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka. S ním ParlamentníListy.cz mluvily o chování médií v době covidu, o významu slova „propaganda“ a o cenzuře na sociálních sítích. Dle Šlerky je nutné mít možnost soudit se s Facebookem a dalšími nadnárodními provozovateli. „Sociální sítě rozbíjejí to společné na spoustu malých dílků a snaží se nás uzavřít do našich světů, a to je pro demokracii smrtící rána. Jde o to, abychom nežili vedle sebe, ale spolu,“ varuje však před „sítěmi“ jako takovými.

Josef Šlerka pro PL: Kritik ČT je okamurovec, obhájce havloid? Čas mluvit spolu. Hrozí smrtící rána demokracii
Foto: Archiv J. Šlerky
Popisek: Josef Šlerka
reklama

Pane doktore, vy jste v roce 2017 řekl, že když jsou lidé spokojení, nenechají se oblbnout propagandou. No a dnes jsou lidé opravdu hodně nespokojení. Kvete tady v konečné fázi covidové krize něco, čemu vy říkáte propaganda? A proč je to propaganda, protože to slovo se často používá jako nálepka?

Anketa

Mělo by dětem být dovoleno sundat ve škole roušky?

94%
3%
3%
hlasovalo: 6915 lidí

Záleží na tom, jak chápete slovo propaganda, jestli jako neutrální termín pro masovou komunikaci státu směrem k veřejnosti, ať již svého státu nebo cizího, anebo jestli jej chápete v širším slova smyslu negativně jako manipulaci s míněním protivníka. Já si myslím, že pokud jde o covid, tak tam státní propaganda spíš chyběla – raději tomu ale říkejme strategická komunikace. Myslím, že stát odvádí mizernou práci v oblasti komunikace s občany o tom, co dělá a proč. Ostatně často jen okopíruje řešení z jiné země, a ještě navíc špatně. 

Nicméně to, na co se nejspíš ptáte, je zásadní a aktuální spor o interpretaci toho, co se tu v posledním zhruba roce dvou dělo. Teď tu máme asi o 30 000 mrtvých víc, než by byl obvyklý roční průměr, ale také obrovský státní dluh a zdevastované určité segmenty ekonomiky, takže lidé se nepřekvapivě ptají, jestli to opravdu všechno bylo nutné. A nejenom politici, ale také různé oblasti byznysu hledají takovou odpověď, která pro ně bude ideální. 

Opozice to má celkem lehké, protože se strefuje do vládních opatření a zpětně může říkat, co by udělala líp, a přitom moc odpovědnosti nenese. Každá ze stran si obsadila svůj volný prostor, a to včetně chřipečkáře Volného. Sociální demokraté zvedli linku: Co jsme řídili my, dopadlo dobře a podělal to Andrej. Takže nejhůře je na tom Babiš, který se musí prohlásit za vítěze pandemie nebo aspoň očkování, odpovědnost může hodit maximálně tak na ty, co měli přijít a nepřišli. To je viditelná propaganda politických stran a politických hráčů. Aby toho nebylo málo, tak se k tomu ale přidávají ještě skrytí hráči, jako jsou třeba úředníci Ministerstva zdravotnictví, kteří se bojí postihu za liknavost během pandemie. Legendární tiskovka, kde jsme slyšeli, že to není ničí vina, je jen špičkou ledovce. Mimochodem v době kolem té tiskovky byli úředníci na zdravotnictví tak vyděšení a ponížení, že někteří údajně obcházeli ostatní vlivné hráče a prosili, aby shodili vládu nebo aspoň ministra Blatného. Pozice některých z nich je silnější než pozice samotných ministrů či jiných mediálně známých hráčů. Zatímco Prymulu stál fotbal definitivně politickou kariéru, tak Jan Marounek z ministerstva odejít nemusel – proč tomu tak je a jakou roli v celé kauze má, se můžeme jen dohadovat, ale jen tak to asi nebude.

Anketa

Jste spokojeni s tím, jak ČT nakládá s vašimi koncesionářskými poplatky?

3%
97%
hlasovalo: 24577 lidí

Dnes nejsme tedy ani tak svědky propagandy, ale obrovského střetu mediálních tlaků, jak interpretovat dění posledních dvou roků tak, aby z toho jednotliví účastníci nevyšli jako nemehla.

Během covidu došlo k situaci, kdy na stránkách Ministerstva zdravotnictví byli Václav Klaus či profesor Jiří Beran označeni za osoby, jejichž názory slouží dezinformátorům. Ministerstvo v té době spolupracovalo se společností Semantic Visions Františka Vrabela. Není formulace použitá ministerstvem, s odpuštěním, slizká? Exprezident a odborník s vysokým citačním indexem vadili, dezinformátory sami o sobě nebyli, tak byli alespoň pošpiněni takto?

Pojmenovat správně věci je nesmírně těžká věc. Ne kvůli odvaze říkat je, ale kvůli tomu, že je to často složité. Musíme totiž mít na paměti nejen o čem se mluví, ale také ke komu a proč. Myslím, že ministerstvo se mělo spíš než na označení dezinformací, fám, hoaxů a tak dále zaměřit na vyjasnění těch skutečností, o nichž panuje vědecký konsenzus a kde k němu naopak nedochází, protože jeho rolí by mělo daleko spíš být vysvětlovat než lovit dezinformátory. Tento druh analýz od Semantic Vision je určený primárně pro podporu vojenské a zpravodajské práce a pro ministerstvo měl být hlavně podkladem k tomu, na co se zaměřit ve své vysvětlovací kampani. Jenže to by pro něj znamenalo skutečně pracovat, vysvětlovat a sestoupit z piedestalu. Ale abych se nevyhnul vaší otázce: Myslím, že označovat názory doktora Balíka za dezinformátora není rozumné. Jeho názory jsou nejen v rozporu s většinovým vědeckým konsenzem, ale hlavně se jeho předpovědi fatálně mýlily. Ale dezinformátorem není. 

Anketa

Chcete, aby sněmovna vyslovila nedůvěru vládě Andreje Babiše?

11%
86%
hlasovalo: 19571 lidí

Ponechme stranou blouznivé výlevy o očkování jako nástroji čipování nebo covidu jako prostředku depopulace... Ale dostali v českých médiích během covidu dostatečný prostor ti, kterým vadila razance a struktura vládních opatření? Někteří moji přátelé označují žertem Seznam zprávy či Deník N za „doomer news“, čili za covid-alarmistické a ostrá opatření podporující tituly. Byl tento směr dominantní?

Odlišme od sebe dvě věci. Politiku a vědu. Pokud jde o politiku, tak si myslím, že ano. Pokud se podíváme na celý problém opravdu z výšky, tak prakticky všechny relevantní názory jsou na české mediální scéně přítomny. Odhalilo to mimochodem celkem jednoznačně i orientace jednotlivých médií. 

Myslím, že horší je to, pokud jde o vědu. Tam si myslím, že v médiích jako celku byly nadreprezentované názory, které často stojí mimo vědecký konsenzus. Zcela specifické bylo třeba zapojení serveru Novinky do propagace léku Ivermektin, kde byly překročeny všechny myslitelné parametry příčetné novinařiny.

Během covidu docházelo i k opatřením provozovatelů sociálních sítí, které byly považovány za cenzuru. K tomu se pak přidává mazání příspěvků související s hnutím Black Lives Matter, pohlavní a sexuální identitou a dalšími projevy „kulturních válek“. A nehovoříme o „posílání do plynu“. Přehnal to Facebook, Twitter a další „big-tech“ společnosti? Konzervativci je považují za hnízda liberálů, kteří konzervativní názory vnímají většinově jako „urážlivé“ a „zraňující“. Budu moci na síť za pár let slušně napsat, že existují jen dvě pohlaví, necítím se být jako bílý privilegován a nepřeji si sňatky homosexuálů?

Tohle je hrozně složité. Střetávají se tu dva pohledy. První je, že Twitter nebo Facebook jsou prostě soukromé firmy, a pokud na těchto sítích jste, souhlasíte s jejich pravidly a basta. Druhý říká, že jsou už tak velké, že jsou de facto veřejným prostorem a projev na nich je tak chráněný Listinou základních práv a svobod. Ten druhý pohled také znamená, že můžeme ve jménu svobody projevu diktovat soukromé firmě, co má dělat. Podle toho prvního se soukromá firma může rozhodovat o svém prostoru i tak, že omezí naše uživatelská práva, pokud jsme s tím na začátku souhlasili. Přiznám se, že mně je bližší ten první pohled. Můj hrad, moje pravidla, ale to není celé. Zakázat Facebooku a jiným mazat příspěvky, neřeší základní problém, totiž že v současnosti nejsme schopni zajistit to, aby se občané národních zemí dobrali spravedlnosti, pokud se domníváme, že se nám na sociálních sítích děje příkoří. Když provozovatel sociálních sítí provede něco, o čem si myslíte, že poškozuje vaše práva, nebo toto umožní někomu jinému a nereaguje, nemáte v českém právním prostředí žádnou efektivní možnost s tím něco udělat, protože například Facebook neodpovídá nikomu na nic. Tady je jádro pudla. Přiveďme domácí zákony do prostoru globálních sociálních sítí a umožněme lidem se s nimi efektivně soudit a ono se to samo rychle vytříbí.

Diskutuje se o fungování zejména Rady ČT, ale i Rady ČRo. Jak uspokojit ty, co ve vysílání veřejnoprávních médií vidí proevropský, atlantický, liberální a „sluníčkový“ bias? Kterým vadí dvojí metr moderátorů publicistiky a skladba zpravodajství? Přičemž připusťme, že ČT a ČRo nechceme zničit. Nicméně bude-li se masivní část české společnosti cítit uražena jejich „biasem“, nemůže mít legitimní důvod proti jejich existenci vystupovat? 

Myslím, že pes je zakopán v tom, že zastánci různých pohledů na to, co je vyváženost veřejnoprávního média, spolu naprosto přestali diskutovat. Ti, co jsou spokojeni se směrem nastaveným v ČT, v podstatě spoléhají na oporu v politických skupinách demobloku a v podpoře od širší veřejnosti. Ať se to někomu líbí, nebo ne, tak pořád má Česká televize mezi lidmi obrovský kredit. Ti, co si myslí, že veřejnoprávní média by měla mechanicky zrcadlit společnost, zase vidí, že se tak neděje a využívají pro ně momentálně výhodnou konstelaci v Parlamentu a zejména ve Volebním výboru.

Myslím, že v tomhle ohledu je postup Volebního výboru vlastně dobrý příklad špatné praxe. Místo aby v klidu posoudil všechny kandidáty, tak spěchal jak splašený kůň. Parlamentu tak předložil víceméně názorový monolit, z nějž si nejde nevybrat kandidáty, kteří podporují názor většiny členů Volebního výboru, totiž že Wollner, Fridrichová a další musí jít. Udělali tak z poslanců kašpary, kteří si mají vybrat z něčeho, z čeho je jedno, co si vyberou. Koalice ve Volebním výboru i v Parlamentu je různorodá, ale být komunisty, dám si pozor na paktování s kryptofašisty a tuneláři národní identity, v minulosti je takoví lidé při první příležitosti poslali do koncentráků, ale proti gustu...

Blíží se konec Parlamentu, a tak tahle koalice za odvolání ředitele ČT pospíchá a začala dělat procesní, ale i politické chyby. Zvolila do užšího kola antisemitu a postupovala zřetelně za hranou zákona, který ji zavazuje, aby všechny kandidáty řádně posoudila, takže teď hrozí, že jakmile bude po volbě, dojde na žaloby a všechno bude ještě větší bramboračka. 

Hledání ekonomických důvodů pro odvolání ředitele Dvořáka je jen záminka a taky si myslím, že bez odborné diskuse a hledání společného východiska se jen dostaneme do spirály dalšího konfliktu, který povede k čistkám v České televizi teď a v Radě ČT po volbách – a to je trochu na palici. Navíc teď se vše komplikuje tím, že si i vrabci na střeše cvrkají o ambicích minimálně dvou členů dvou rad na ředitelské místo.

Jenže tohle všechno je otázka techniky moci a v dlouhodobé perspektivě to veřejnoprávní média poškozuje. Kdo dnes kritizuje ČT, je hnedle označen za spojence okamurovců, kdo ji hájí, je náhle havloid, a přitom v práci ČT je spousty prostoru pro zlepšní a pro kritiku, jenže ta je teď zcela zpolitizovaná. Babo, raď co teď s tím. Podle mne by opravdu bylo nejlepší teď zastavit, nadechnout se, vyvolat sérii odborných seminářů, během níž by bylo možné prodiskutovat různé koncepty vyváženosti a pokusit se najít společnou řeč a pak se k volbám do Rady ČT vrátit v klidu, znovu a lépe.

Pokud by říjnové volby dopadly podle průzkumů, vládli by v České republice Piráti. Ti začali jako spolek IT nadšenců, postupně na sebe nabalili liberální a proevropskou rétoriku, podporu politiky NATO vůči Rusku a dle některých i moderní levicové ideje. Poznáváte jakožto technologický expert ještě ten původní základ Pirátů? Kdo jsou to vlastně Piráti a jak vnímat jejich současnou podobu?

Pokud chcete být stranou, která získá více než 25 % ve volbách, musíte být k EU neutrální až pozitivní, a to platí i pro NATO. Vztah SPD k EU kupříkladu jasně vymezuje její potenciál. I ve své podstatě euroskeptická ODS si nemůže dovolit volat po CZEXITU, protože by si tím odmazala šanci překročit nějakých 16–18 %. Buď budete strana orientovaná na určitou poptávku, která je stabilní, a pak si můžete dovolit dělat silácká gesta, nebo chcete volby vyhrát se ziskem přes 25 %, a pak prostě některé věci dělat nemůžete. Tolik k logice české politiky.

A teď k Pirátům. Myslím, že Piráti a částečně i STAN jsou představitelé technokratického přístupu k politice. Tedy že jsou v podstatě přesvědčení, že problémy každodenní politiky jsou v podstatě neideologické neboli že oprava chodníku není pravicová nebo levicová. Takhle si ostatně počínalo ANO na začátku své cesty. A Piráti jsou v tomhle ohledu opravdu „ajtíci“, problémy řeší jako programátor, a to rozdělením na menší celky, snahou vytvořit formálně postup, vlastně algoritmus, jak postupovat a koneckonců ve světě, kde jde vše rozdělit na malé části, i posuzovat detailně jednotlivosti. Nicméně, žádná jiná strana než Piráti není tak transparentní v diskusi o politice, dokonce když půjdete do jejich zápisů z jednání a diskusních fór, tak i ta představa, že v ní je jeden převládající pohled na politiku a pro řadu voličů jsou díky tomu stále malinko nevyzpytatelní. 

Navíc tedy právě ona transparentnost navenek je pro ostatní strany peklem při vyjednávání. Domácí politika často stojí na komplikovaných dohodách. Vy nám dáte tohle, my vám zase tohle. Může se nám to nelíbit, ale strany jsou na to zvyklé, zákulisní jednání jsou lety prověřený princip. No a teď do toho hází vidle Piráti svými zápisy ze schůzek a mění podobu toho, jak politika funguje. Jestli se jim to povede, budeme vědět až po těch dalších volbách.

A nakonec: Jednou z funkcí médií by mělo teoreticky být sjednocovat a usmiřovat společnost. Je to dnes ještě možné? Jak to dělat v situaci, kdy by si dnes to „sjednocení“ každý představoval právě za svým vlastním názorem? Není tento cíl v období internetu a sociálních sítí již překonaný?

Nemyslím si, že je překonaný. Pokud jde o situaci v době postcovidové, tak je dokonce důležitější než kdy jindy. Za dva roky nám tu zemřelo tolik lidí jako po středně velké válce. Dopady na psychiku lidí i ekonomiku jsou obrovské. Navíc zátěž nebyla rozdělena rovnoměrně, živnostníci a maloobchod nesou mnohem větší zátěž než průmysl a tak dále. Teď nás čeká několik let programu národní obnovy a k tomu je třeba najít nejširší možnou společenskou dohodu. Je otázka, jakou roli v tom mají sehrát média, myslím, že důležitou, ale ne nutně sjednotitelskou. Jak to myslím: Média mají dát prostor široké debatě mezi různými názory a případně ji futrovat fakty, nemají sjednocovat, ale umožnit debatu, v níž se hledá to společné. Nejde o to být jednotní, ale vědět, co je to společné. Sociální sítě rozbíjejí to společné na spoustu malých dílků a snaží se nás uzavřít do našich světů, a to je pro demokracii smrtící rána. Jde o to, abychom nežili vedle sebe, ale spolu.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jaroslav Polanský

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Právník Koudelka: Ústavní soud předvedl, jak pohrdá lidmi

21:43 Právník Koudelka: Ústavní soud předvedl, jak pohrdá lidmi

Advokát Zdeněk Koudelka podal trestní oznámení na bývalého ministra zdravotnictví Petra Arenbergera.…