Jak vás překvapuje poměrně vášnivá debata na téma naší potravinové soběstačnosti? Proč se ozývá podle vás tolik odpůrců?
Popravdě řečeno mě intenzita debaty a její směrování k okamžiku, kdy mělo dojít ke schválení změn v zákoně o potravinách, překvapila. Domníval jsem se, že po letošních jarních měsících s koronakrizí, kdy bylo vidět, jak se najednou každý stát stará přirozeně přednostně o své občany, si každý více uvědomí důležitost vlastní soběstačnosti u základních surovin včetně potravin. Ukázalo se však, že zásobování potravin nebylo příliš narušeno, a tím si každý občan neuvědomil riziko, které pro nás může nesoběstačnost v potravinách přinést. Zkušenost s cenou květáku a dalších druhů ovoce a zeleniny není pro spotřebitele asi taková, aby převážila nad mediálním tlakem zástupců obchodů. U obchodníků, kteří se téměř každý týden chlubí ve svých reklamách, jak nabízí regionální a české potraviny, by se jejich reakce teoreticky dala očekávat jiná. Nebylo to fér pro občana, ale byla to fér ukázka mediální kampaně, když se všude najednou uváděl 85procentní podíl místních potravin v podobě, jako by to mělo být již od zítřka či u všech potravin, což nebyla vůbec pravda.
Pravda však je taková, že vyspělé země nejen v EU, si uvědomují, jak je i dnes potravinová soběstačnost důležitá pro jejich obyvatele a pro jejich pestrou a perspektivně úrodnou krajinu. V těchto zemích díky jinému historickému vývoji si to však uvědomují sami jejich občané, a navíc nemají takový podíl zahraničních obchodních řetězců, jako je u nás. Je zajímavé, že na potravinovou soběstačnost pamatuje ve své oficiální vládní politice i taková země, jako je Velká Británie, která by po vystoupení z EU měla daleko více příležitostí k levným dovozům ze svých bývalých kolonií, než máme my.
Je důležité, aby si i u nás tyto souvislosti, stejně jako ve vyspělých zemí, uvědomili i naši občané, pak bychom nemuseli řešit legislativními návrhy situace, které jsou u nás opravdu v některých komoditách na pováženou.
Obecně se ale začalo více mluvit o zemědělství a zemědělcích. Někteří z nás už přestali vnímat potraviny až na pultech obchodů a více oceňují práci zemědělců. To je pro vás pozitivní zjištění?
Pozitivní ano, ale bylo by ještě pozitivnější, kdyby toto zjištění více dopadalo na rozhodování spotřebitelů, co si koupí. Měl by být zájem každého občana a měl by právě občan tlačit na to, aby obzvlášť u potravin měl možnost si vybrat zboží kvalitní a zároveň místní i s menší, dnes moderní, uhlíkovou stopou. To, že za potravinami stojí na počátku složitá práce zemědělců, si opravdu uvědomuje čím dál více lidí, ale často nevidí všechny souvislosti potravin a moderního produkčního zemědělství, a to se právě snaží spoluobčanům objasňovat i Agrární komora ČR.
Vy jako člen představenstva české Agrární komory logicky chráníte práci českých zemědělců. Jak si ale objektivně stojí ve srovnání s celou Evropou?
Naše zemědělství se nemá rozhodně ve srovnání s celou Evropou za co stydět. Naopak v řadě odvětví jsme na špičkové úrovni EU, ať už je to například dojivost či výnosy řepky. Toho všeho dosahujeme často s nižšími vstupy z pohledu hnojiv a pesticidů a často s menšími podporami v živočišné výrobě. Pro zachování pestré krajiny s širokou škálou plodin včetně pícnin, potřebujeme zejména u citlivých komodit srovnatelné podmínky pro podnikání s okolními zeměmi. Nestačí nám mít špičkovou užitkovost. Když budeme mít dlouhodobě výrazně menší podpory na národní úrovni oproti vyspělým zemím a také výrazně jiný přístup ke konečnému zákazníkovi (zahraniční řetězce a nerovnoměrné rozložení marží ve vertikále). Právě souvislosti mezi rozumně vynaloženou podporou na citlivé komodity, pestrou krajinou a doma efektivně realizovanou přidanou hodnotou jsou ty hlavní momenty, které nám přes všechny pozitivní změny minulých let chybí k větší perspektivě zemědělského podnikání u citlivých komodit.
Fotogalerie: - 500 miliard ve třetím čtení
Naši zemědělci jsou občas kritizováni za nadměrné užívání chemických prostředků při pěstování různých plodin. Je kritika oprávněná?
Níže uvedená tabulka ukazuje, jak jsme na tom ve spotřebě pesticidů, ale i hnojiv ve srovnání s okolními zeměmi. Navíc v posledních letech u nás spotřeba pesticidů klesá a v řadě vyspělých zemích roste. Druhá stránka mince je to, že často nemáme čím ošetřovat méně rozšířené plodiny a hrozí jejich vymizení z krajiny na úkor obilní jednolitosti. S tím, jak se vyvíjí a roste lidská populace, tak potřebujeme, aby stejně jako v lidské medicíně šel dopředu vývoj i v ochraně rostlin. Pokrok není o zákazech účinných látek, ale o vývoji nových efektivních selektivních přípravků a postupů. Jsem přesvědčen, že obyvatelé EU 21. století si zaslouží spíše zelený pokrok než zelený úděl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Richter
