Jako jednička na kandidátce Budoucnost pro Liberecký kraj kandidujete do krajských voleb v Libereckém kraji. Současně se ucházíte ve volebním obvodě Liberec o přízeň voličů v senátních volbách. Lze podle vás oba mandáty naplno skloubit, nebo byste si ponechala jen jeden z nich?
Mandáty skloubit určitě lze, nebyla bych první ani poslední. Jsem zvyklá pracovat s vysokým nasazením. Zároveň se dokážu obklopit kvalitními lidmi a nemám problém mezi ně úkoly delegovat. A ba naopak to vidím pozitivně, neztratím kontakt s reálnou situací v Libereckém kraji a jeho problémy.
Co vnímáte jako největší problémy kraje a regionu, kde kandidujete, a jaká nabízíte řešení?
Na to v tomto rozhovoru asi nemáme prostor, ale hezky to shrnuje náš volební program na www.budoucnostprolk.cz.
Kromě tradičních věcí, jako jsou doprava a školství, mám já osobně v programu zřízení seniorpointů a krajpointů. Seniorpoint je služba shromažďující v reálném čase informace pro naše starší spoluobčany, i ty, kteří se o ně starají. Přehledně a spolehlivě tam najdete vše, co potřebujete, na co máte nárok a co vám může ulehčit život či péči o staršího rodinného příslušníka. Spousta služeb už funguje, ale roztříštěně a dostat se k informacím o nich často vyžaduje hodiny u internetu a telefonu. Mám maminku přes 80 let a občas si připadám jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce.
No a krajpoint? To je zjednodušeně detašované pracoviště kraje nejdřív v jednotlivých okresních městech, postupně i ve větších městech našeho kraje. Proč by měl žadatel o kotlíkovou dotaci ze Semil jezdit se svou žádostí až do Liberce, když by si ji mohl v poklidu vyřídit na semilském krajpointu? Navíc dojde k užšímu propojení kraje a obcí.
Psali jsme:
Proč by vám měli dát voliči přednost?
Něco už jsem ve svém životě dokázala, a to jak v byznysu i neziskovém sektoru, tak ve službě veřejnosti v krajské funkci. Používám zdravý rozum a nejsem ničí loutka. Mám dostatečné ekonomické zázemí, abych nemusela dělat z důvodu osobního prospěchu nějaké kompromisy, a rozhodně nemám zapotřebí opouštět veřejnou funkci s nějakým skandálem. Chci odejít po naplnění mandátu s čistým štítem a pocitem dobře vykonané práce. Vždy jsem to tak měla, a to je má výhoda. Politika mě nemusí živit, vnímám ji jako službu.
Ačkoliv nejste v politice nováčkem, nikdy jste nebyla a nejste členkou žádné strany. Máte pro to nějaký důvod?
Mám k tomu důvody dva. Jednak si pamatuji dobu, kdy jsme všichni museli být „v té jedné správné“ straně, a nejsou to právě nejlepší vzpomínky. Druhý důvod je ten, že zřejmě nejsem osobnostně nastavena na stranický život, ať už mi je ta která strana jakkoli sympatická. Cením si své nezávislosti a vážím si strany, která mi i přes mou nezávislost umožní být jedničkou na kandidátce.
Ing. Lidie Vajnerová, MBA
V posledních krajských volbách získali lidovci, kteří kandidovali společně s SsČR jen 1,69 procenta a strana Nová budoucnost 2,5 procenta. Domníváte se, že se nyní koalici podaří dostat do zastupitelstva? Kolik mandátů byste považovala za úspěch?
Chceme hrát na kraji významnou roli, máme k tomu dostatečně silnou kandidátku. Počítáme s tím, že budeme součástí krajské rady a že budeme spoluformovat příští dění na krajské úrovni.
Co považujete z programu koalice za nejdůležitější?
Asi to, že pokrývá celé spektrum problematiky, s níž se kraj potýká. Nabízí řešení moderní, ale realistická, respektující ekonomickou realitu. O našich tématech krajpointů (přiblížení agendy do vzdálenějších oblastí) či seniorpointů (zefektivnění služeb pro starší spoluobčany) už jsem hovořila jinde.
Jak vy sama vnímáte imigrační politiku, kterou prosazují lidovci? Z některých vašich vyjádření usuzuji, že se vaše názory na přijetí uprchlíků rozcházejí. Mám pravdu?
Migrační krize je možná jediná závažná oblast, kde se naše názory občas ne zcela shodují. Důležité je, že ve většině ostatních oblastí jsme zajedno. Pokud jde o imigrační vlnu, pak ji sleduji se značnými obavami jako matka a babička, a to, k čemu dochází v západní Evropě, mě nenechává klidnou. Nepřeji si, aby má vnučka chodila po Česku povinně zahalená, a přijde mi, že rušení oslav Vánoc a zákazy vepřového ve školních jídelnách k tomu jsou pověstným prvním krůčkem. Přiznám se, že z toho mám obavy.
Psali jsme:
Jak zajistit důslednou a dostačenou ochranu občanů, a přitom neomezit jejich svobody?
Správná odpověď na tuto otázku podle mého znamená nobelovku J. Ale vážně: Politik by se měl umět občana zeptat, zda je ochoten obětovat část své svobody výměnou za vyšší bezpečnost. Pokud občan odpoví, že nikoli, politik to musí umět respektovat a jednat podle toho.
Máte vy osobně nějaké plány, které byste v oblasti bezpečnosti občanů chtěla prosadit?
Prvním krůčkem podle mého je odmítnutí zpřísnění držení zbraní. Velké demokracie dokážou žít s tím, že je jejich občan ozbrojen. Když slušní lidé nebudou mít ke zbraním přístup, nedokážou se bránit na „malé“ úrovni (pouliční kriminalita), ale ani na té „velké“, když už je zle celé zemi. Lumpové si zbraně dokážou opatřit vždycky, tak proč jim ponechávat výhodu oproti nám všem?
Psali jsme:
Nejste zastáncem názoru, že „chybí legislativa“. Naopak si myslíte, že je jí až až, jen se nevyužívá, nevymáhá a nedodržuje. Důvodů, proč ji někteří nedodržují, je spousta. Co nebo kdo ale podle vás selhává v jejím nedostatečném využívání a vymáhání?
To není tak, že někdo konkrétní selhává. Problém je v tom, že zákonů je tolik, že se v nich nevyznají ani sami právníci. Zákon má být především srozumitelný a „dodržovatelný“. Jinak je spíš na překážku. A že se zákony nedodržují, je fakt. Je jich příliš mnoho a mají malý respekt.
Jak jste si povzdechla na svém profilu na ParlamentníchListech.cz, zásadním způsobem vám také vadí pocit zákonodárců, že musejí nesvéprávné stádo plebejců občas nějak umravnit, nebo by zvlčilo, a nejlépe zákonem. Co si myslíte o posílení přímé demokracie u nás včetně možnosti odvolat si své politiky?
Posílení přímé demokracie podle švýcarského návodu může být správnou cestou, mně se rozhodně líbí. Věřím ve zdravý rozum občanů České republiky a nepodceňovala bych je. Odvolávání politiků už je jiná disciplína, tam bych byla opatrnější. Politik má mít mandát na nějakou dobu a po ní skládá účty ve volbách. Pokud v rámci svého mandátu prohraje nějakou pro sebe důležitou věc nebo selže lidsky, měl by reagovat třeba jako premiér Cameron a svůj post se ctí opustit. Možná na to zatím nejsme zvyklí, ale toto je politická kultura, k níž bychom měli směřovat.
Obecně byl ten můj postesk motivován zákonodárnou hyperaktivitou v oblastech, kde by měly působit spíš zdravý rozum, sociální inteligence či výchova. Nelíbí se mi, že zákon určuje i takové marginálie, jako je reflexní nášivka na oblečení chodců. Zákon, který nikdo nerespektuje, snižuje váhu i zákonů důležitých. Zákonů je prostě moc, a to je mé hlavní sdělení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
