Vy jste se podílel na zprávě Centra pro občanské svobody o situaci v českém zdravotnictví, která uvádí, že je u nás poskytována pacientům srovnatelná péče jako v západní Evropě, ale že to neznamená, že zdravotnictví jako celek je zdravé. Je situace  tak vážná, že pokud nedojde k zásadním změnám, může se zdravotní péče v České republice zhoršit?

Nebyla by horší, ale nebude se zlepšovat. Problém je v tom, že péče o zdraví dokáže spotřebovat jakékoli prostředky, které do ní tečou. A společnost se teď musí rozhodnout, jak vysoko je zdravotní péče na hodnotovém žebříčku a kolik do ní chce investovat. Nikde na světě není zdravotní péče kompletně financována ze státních zdrojů. Ale významnou roli, někde větší, jinde menší, hraje financování ze soukromých zdrojů, tedy z kapes pacientů. My máme dobrou zprávu pro pacienty, že u nás je spoluúčast pacienta jednou z nejnižších na světě. To je sice pozitivní, ale na druhou stranu nemůže český pacient očekávat takovou péči jako jinde, kde je ta účast větší.

Ale ochota k větší spoluúčasti je u nás velmi malá, jak dokázala před časem snaha pravicové vlády zavést zdravotnické poplatky a kvůli tomu prohrála krajské volby. A jakmile se dostala k moci levice, většinu těchto poplatků zrušila, takže jsme opět tam, kde jsme byli. A není to možná ještě horší, protože po této zkušenosti bude znovuzavedení poplatků těžké, ne-li nemožné?