Pane doktore, dovolte na úvod pár bilančních otázek ještě k uplynulému roku 2014. Šlo o dost hektický rok jak z hlediska mezinárodního dění, tak i domácí scény. Co považujete za nejdůležitější geopolitické události z hlediska naší budoucnosti?

Máte pravdu, že to byl hektický rok. A bohužel mnoho pozitivního nepřinesl. Z hlediska geopolitického byl nejviditelnější událostí konflikt na Ukrajině, mnohými chybně a záměrně interpretovaný jako konflikt ukrajinsko-ruský. Je přitom více než zřejmé, že se jedná o další tragédii, kterou mají na svědomí vyznavači vývozu demokracie a pomýleného pojetí lidských práv. Jugoslávie, Afghánistán, Irák a Sýrie jim nestačily. Teď si vybrali Ukrajinu. Nejméně politicky, ekonomicky a zejména národnostně stabilní země v Evropě byla lehkým cílem. Ale trochu se jim to vymklo. Zapomněli na to, že Rusko už není zdecimovaná poražená země, ale stále sebevědomější velmoc, která nebude nečinně přihlížet, jak se miliony Rusů stávají na svém historicky obývaném území lidmi druhé kategorie. Šiřitelé demokracie a hypertrofovaného pojetí lidských práv ohněm a mečem se probrali ze šoku a rozpoutali šílenou protiruskou kampaň. Jsou schopni ji dovést do konců, které budou pro celou Evropu netušenou katastrofou. Přitom bytostným zájmem lidí v Evropě i v Rusku je mírové soužití, spolupráce, lepší vzájemné poznávání a porozumění. A samozřejmě vzájemně výhodný obchod. Zdá se, že to alespoň některým vrcholným evropským politikům začíná docházet. Americkým už méně, ale ti jenom pokračují v tradici absolutního nepochopení evropských dějů, vztahů a souvislostí.       

Které z českých politických osobností by podle vás mohly být označeny za "osobnosti roku 2014“ a proč?