V posledních hodinách se hodně mluví o České televizi i díky prezidentu Zemanovi a následně Českým lvům. Podle vás se filmaři zastávají České televize hlavně proto, že jde o peníze, když stručně shrnu váš komentář ve vašich Komárkových novinách. Je to tak?
Je to trošku zjednodušené. Filmaři skutečně usilují o peníze České televize. Je správné, že je Česká televize podporuje. Co je nesprávné, je to, že podporuje stále jednu partičku, která si hlídá svůj claim. Určitě v tom hrálo roli i to, že většinou nenávidí Miloše Zemana až za hrob, i to, že se skutečně bojí o osud demokracie v Česku. Jakkoliv mohu tento stav považovat za krajně pošetilý, musím ho brát jako psychologický fakt.
Je tu však poměrně silná skupina lidí, kterým se u České televize nelíbí, že zvláště u některých pořadů je podle nich znát, koho mají tvůrci v neoblibě, a myslí si, že je ČT neobjektivní. Co si myslíte vy?
Nemyslím si, že existuje nějaké opravdu objektivní médium. Dnes už ani BBC a CNN, které sleduji, nejsou úplně objektivní. Je tam cítit to, že nemají tyto redakce rády Trumpa. Určitě existují preference jednotlivých redaktorů a vím, že tyto preference směřují k pravici a nejvíce k TOP 09. Druhá věc je, že někteří redaktoři – a pana Wollnera nebudu jmenovat – jsou neuvěřitelně nafoukaní a nepovažují se za redaktory – tedy zrcadla toho, co se děje – nýbrž za tvůrce toho, co se děje. Čili oni si myslí, že jejich sympatie a antipatie nejsou jejich osobní, nýbrž objektivní. Proto se je vůbec nesnaží skrývat.
Na přetřes přichází i hospodaření České televize. Vy uvádíte, že zákon je v této věci ve světě naprosto ojedinělý a neumožňuje jakékoliv kontrolování hospodaření České televize. K tomu podle vás nemá kompetence ani rada, ani Nejvyšší kontrolní úřad, ani poslanci. Jestli tomu rozumím, hospodaření ČT nelze vůbec zkontrolovat? Dá se to takto říci?
Ano. Je to hodně brutálně řečeno, ale dá se to takto říci. Říkal jsem to veřejně i na jednáních mediálního, tedy volebního výboru, který jsem v minulém volebním období vedl. Kritizoval jsem Radu, že nedostatečně kontroluje Českou televizi. Jsem si ale vědom toho, že hospodaření České televize skutečně nemůže kontrolovat nikdo. Tím nemyslím, že se nedá zkontrolovat, zda dodržuje v hrubých rysech rozpočet. To samozřejmě ano. Ale to, jestli platí například těm filmařům reálné částky, nebo je přeplácí – či to, co se říká – že televizní pracovníci si vezmou techniku televize a nechají se platit jako externisté – takže jako zaměstnanci i externisté jsou placení dvakrát, a ještě využívají techniku ČT – to jsou domněnky zakládající se na zkušenosti. Reálně to však nemůže zkontrolovat nikdo, protože do toho účetnictví se podívat nemůžeme. Televize teď zveřejňuje některé smlouvy v registru smluv, ale údaje – které by mohly být kontrolovány a srovnávány třeba s jinými produkcemi – jsou začerněny.
Mluvíte také o zvykovém právu, které nastalo po známé televizní stávce. Díky ní získali redaktoři podle vás „obrovské sebevědomí, neuvěřitelnou sebelásku, přeceňování vlastních sil, jsou přesvědčeni, že jejich vidění světa je jediné správné“. Také tvrdíte, že proti nim těžko může jít i schopný a podnikavý generální ředitel. Je tedy ředitel v jakémsi vleku redaktorů?
Pan Dvořák není v žádném vleku redaktorů, je to integrovaná osobnost. Ale musí s těmi redaktory uzavřít smír, a tím pádem je nechat páchat to, co páchají. Dostal se do určitého konfliktu s paní Drtinovou a panem Veselovským, což skončilo jejich smírným odchodem. Díky bohu, že odešli, protože televize DVTV, kterou dělají, je super. Ale i to, že odešli smírně, svědčí o tom, že se s nimi musel pan Dvořák nějak dohodnout a ostatní petenti tu petici stáhli.
Psali jsme:
Takže nemůže současný generální ředitel ČT dopadnout za určitých okolností jako pan Hodač?
Ta doba byla výjimečná. Televizní stávka byla tak trochu – a teď to vezměte s tím, že ta paralela úplně nesedí – politicky využitá, jako dnes je na Slovensku politicky využívána hanebná vražda novináře a jeho snoubenky. Vášně kolem televizní stávky byly zdesetinásobovány tím, že se tam hrála vysoká politická hra.
Když udělám odbočku ke Slovensku, tam mi přijde, že dvojnásobná vražda byla vyloženě zneužita k politickým zájmům...
Jako bývalý politik vím, že v politice neexistuje zneužití, jenom využití. Politik, pokud může svého soupeře zaškrtit, využije k tomu absolutně všechny prostředky. Takový politik, který všechny prostředky nevyužije, v politice nemá co dělat, a proto jsem z ní odešel.
Na rozdíl od doby televizní stávky se mi jeví, že České televizi tehdy důvěřovalo daleko více lidí než dnes. Proč tomu tak je?
Roli hrají dva faktory. První a důležitější je ten, že všechna klasická média včetně veřejnoprávních jsou v krizi, protože nevědí, jak konkurovat internetu a novým médiím. Vznikají nové televize, mladí lidé se už na televizi v běžných časech vůbec nedívají, natož pak na českou. Když tak se podívají na nějakou zahraniční. Není to problém jen České televize. Zatím nikdo nevymyslel kámen mudrců, kterým by se klasická média zachránila. Zdá se zatím, že se nezachrání. Druhá věc – ano, mám dojem, že si poměrně dost lidí uvědomuje, že Česká televize není to hladké zrcadlo, ve kterém se odráží realita. Ale že je – sice mírně, ale přece – pokřiveno.
Pokud tedy nelze kontrolovat hospodaření České televize a vychází to ze zákona, nabízí se logická otázka, zda by se tento zákon neměl změnit?
Zcela jistě by se tento zákon měl změnit. Usiloval jsem o to už v minulém období. Neuspěl jsem. Jako prostý občan a živnostník se budu snažit i teď o změnu televizního zákona, protože vím, jak ho změnit, vím, proč ho změnit, a ta změna je poměrně jednoduchá. Podtrhuji, že je výhodná jak pro Českou televizi, tak pro veřejnost. I pro ty, kteří platí televizní poplatky.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
