Pane doktore, tak jedni křičí na Petra Macinku, že nazval milovníky Putina „pošuky“, jiní zase na Filipa Turka, že válku na Ukrajině přičetl i rozšiřování NATO. Lze říci, že kolem Ukrajiny už lidem „hrabe“?
Dokonce bych si dovolil tvrdit, že „hrabe“ zejména těm, kteří se stále ještě domnívají, že jejich diskuse zejména na ČT 24 a CNN Prima NEWS jim dodají na popularitě a důvěryhodnosti.
Myslím, že nejenom mně, ale i mnoha ostatním, pan prezident by dokonce mohl říct, že velké většině, se zdá být účast v diskusích, které řídí, nikoliv moderují, psychologicky opotřebovaní zaměstnanci obou těchto zpravodajství, někdy až nepochopitelná. V poslední době jsem viděl (omlouvám se těm, které nesleduji, protože jde někdy skutečně i o zdraví) snad jediného hosta, filmového producenta a režiséra Václava Marhoula. Ten se dokázal ohradit proti otázkám nešťastné redaktorky, které se týkaly problémů celosvětových a téměř dotýkajících se nekonečna. Upozornil ji, že od něho vyžaduje na tyto otázky odpověď několika vteřinovou, a že to je úkol nadlidský.
Mohl ji sice ještě upozornit, že někdo jiný než on by si mohl myslet, že se jedná o záměr, který má demonstrovat, kdo je na obrazovce pánem a kdo rozhoduje o tom, co bude oznámeno divákům, nebo v ČRo posluchačům, jako jediná pravda. Někdy to vypadá, jak říkají osoby duchovní, protože „pravda je u Boha“, a ta mediální čeládka jsou ti Bohové. Jistě je nenapadne, že „Bohové šílí“, a i oni mohou vypadat, jak vy říkáte, že jim „hráblo“.
V některých případech to dokonce vypadá, že dojde na inzultaci pozvaných hostů a divoká gesta některých moderátorek na obou zmíněných TV programech to napovídají. Kde jsou ty doby, kdy bylo možné kritizovat sebestřednost médií a přesvědčení o jejich „božím poslání“. Dnes už jde o brutální nezdvořilost, o časté přejímání cizích názorů a nedostatečnou citaci kriticky posouzených pramenů.
Do jisté míry nás nevychovanost a polovzdělanost některých nemusí vzrušovat, ale málo platné, pomáhají vytvářet mlhu nevzdělanosti. Když je jako autorita představován významný, dokonce akademickými tituly ověšený akademik, který je autoritou pro analýzu informací z Ukrajiny, a který se bezelstně přizná, že nikdy neslyšel jméno Victoria Nuland, pak to není ostuda jen jedné moderátorky, ale i celé redakce a možná i TV, která se chce chovat jako světaznalá a světodějná.
Ještě ale asi bude veselo před schůzí o vyslovení důvěry vládě. Mnoha poslancům SPD se nelíbí muniční iniciativa, byť už bez českých peněz. Proč nakonec Babiš „vyměkl“?
Myslím si, že počátek všech parlamentních trapností nastal tehdy, když okamžitě po volbách, se i ti nezkušenější politici začali dohadovat, kdo bude jakým ministrem a která strana „je nahraná“, protože oni mají hlas odněkud z temných zákoutí české politiky. Než se stačili rozhlédnout, stal se úhlavní nepřítel všech těch pyšných na svoje úspěchy v minulosti, předsedou Poslanecké sněmovny. Byla obsazena téměř všechna křesla místopředsedů a dokonce i předsednické posty téměř všech parlamentních výborů. Potom následovalo zmatení jazyků podobné stavitelům věže babylonské a nastalo hledání pevných bodů, které by mohly uvést svět nenaplněných snů a přání. Konečně si pak všichni uvědomili, že se mělo začít od Poslanecké sněmovny, programu vlády, jeho schválení nebo alespoň jeho kritického posouzení.
A protože se začínalo odzadu a prezident, i jeho ambiciózní okolí, si dokonce chtělo „prokádrovat“ předsedu vlády, který ještě byl bez svého sboru, potom kandidáty do ministerských úřadů, vypukla bojovná diskuse o pojem „jmenování“. A tak vrcholní představitelé české politiky vstupovali do mezinárodně politické arény s typickým zpožděním. Pan poslanec Okamura měl před nimi náskok několika koňských délek, a ostatní se mohli jen divit a žasnout nad svou zřejmě neodstranitelnou neschopností.
Dokonce v této době snad už mohli všichni alespoň tušit, že se na tomto pro ně bitevním poli odehrávají hry, ve kterých jde, jak víme z posledních dnů, dokonce i o „únosy“ nebo dokonce „eliminace“ neochotných. Andrej Babiš teprve tváří v tvář alianci ochotných si uvědomil, že jeho staronoví evropští partneři neříkají jasně, k čemu jsou ochotní, ale že by měl předpokládat, že jsou ochotní ke všemu.
A pokud si někdo chce hrát se vzpomínkami na minulost, stačí mu jen si zopakovat, kdo podepisoval slavnou neslavnou Mnichovskou dohodu, proti komu byla vymyšlena a co po ní následovalo.
Vy osobně jakožto poslanec – vyslovil byste Babišově vládě důvěru?
Nemohu vám odpovědět ani hypoteticky, protože ve svém úvodu do studia politických věd a politiky, a vždy ve své první přednášce v tomto oboru, jsem svým studentům říkal, že politolog a politik pracuje s jinými způsoby myšlení o politice a účasti v politickém jednání a chování. Dokonce, že to vyžaduje i odlišnou povahu osobnosti, a proto jsem se rozhodl, že své politické angažmá omezím jen na účast ve volbách.
Proto odpovídám na vaši otázku, že kdo se rozhodne být poslancem, by měl uznat výsledky voleb, protože v současné době potřebuje Česká republika vládu schopnou vládnout a spravovat národní hospodářství, a protože si to většina voličů tak přeje.
Obávám, že česká vláda a Parlament ČR budu v dnešní době stát před úkoly přesahujícími horizont politického hašteření a správy věcí politických ve prospěch celé obce. Nikoliv jednání stran proti sobě stojících, ale jak říkali naši předkové v 19. stol., stojícími vedle sebe.
Donald Trump přitiskl ke zdi Dánsko a vlastně i celou Evropu, že chce Grónsko. Když se podíváte na globus a vidíte Arktidu z vojenského i surovinového hlediska, nechápete trochu amerického prezidenta?
Ano, chápu ho, protože ještě pamatuji, jak kdysi naši a sovětští komsomolci, naši zastoupení nebohým Jaromírem Štětinou, chtěli projet na lyžích a saních Velkou severní cestu od Bílého moře a Solovětských ostrovů až někam za Kamčatku. Tato cesta se ukázala být neprůjezdná a mimořádně obtížná. Dnes tudy brázdí vody Severního ledového moře nejenom dobrodruzi, cestovatelé, ale hlavně hledači nerostného bohatství v okolí Tajmyrského poloostrova.
S tímto prostorem kalkulují ve svých plánech vojenští stratégové, kteří už dávno hleděli na americké a sovětské vojenské základny z obou stran přes severní pól. Nedávno jsem měl v ruce francouzský atlas geografie a geo-strategie a předpokládám, že pokud se na něco podobného podíval amerických prezident, nemohlo ho, při jeho vojenském vychování, napadnout nic jiného.
Dokonce předpokládám, že to nebyl jen chvilkový nápad, ale stručný výtah z rozsáhlých studií vypracovávaných v několika posledních desetiletích. Studie budoucích válek, kterými udivovali autority americké armády před více než třiceti lety futurologové Alvin a Heidi Tofflerovi opakovaně. A to jejich pro futuro bylo dokonce ještě starší, než na to američtí generálové v devadesátých letech minulého století přišli.
V Grónsku je zima, v Íránu je nyní vyloženě horko. Probíhá další kolo demonstrací proti režimu. Jak vnímáte osobu šáha-pretendenta Rezy Pahlavího, který žije v USA? Írán je tisíciletá civilizace, vláda vousatých ajatolláhů je jen kapitola.
Ano, sleduji tyto události s napětím. Byl jsem svědkem hned prvních dnů „islámské revoluce“ inspirované ze zahraničí a pádu režimu dynastie Pahlaví v roce 1978–1979. Viděl jsem vzbouření bazaru, který byl vždy schopným soustředit svou energii do útoku na jakýkoliv politický režim. V roce 1941 tuto změnu způsobila dohoda Sovětského svazu a Velké Británie. V roce 1953 generál Zahedi svrhl vládu Muhammada Mosaddeka za aktivního přihlížení Spojených států. To už šlo jednoznačně jen o ceny tehdy velmi kvalitní ropy. A teheránský bazar byl v pohybu.
V lednu 1962 se objevila na mapě Íránu tzv. Bílá revoluce, kterou tehdejší zpravodajové považovali za počátek modernizace „západního typu“, ale zároveň věštili „nestabilitu“. Ta se projevila další vzpourou bazaru proti císařství v září 1978 a o rok později vyvrcholila vznikem Íránské islámské republiky. Dodnes se vedou spory, kdo byl iniciátorem této významné změny íránské společnosti, ale skutečností je, že tyto změny umožnily konflikt mezi Irákem a Íránem a dalších čtyřicet šest let teokratické vlády. Té, které dnes říkáme s despektem vláda ajatolláhů. Během ní došlo k íránské diaspoře, která je stále ještě dnes zřejmá v Německu, Francii a Spojených státech. Ale dějiny Íránu, Persie a opět Íránu neskončily.
Symbolem odporu proti této vládě byl v posledních dnech popularizován syn posledního šáha dynastie Pahlaví Kýros Muhammad Rezá, který je titulován jako „perský císař v zahraničí“. Případný jeho návrat by mohl být komplikován příbuzenskými vztahy. Jeho otec a princezna Ašraf byla dvojčata a synové z jejího manželství se senátorem Boušehri jsou velkými kritiky současného režimu. Proto jsou často zmiňováni v souvislosti s vnitropolitickým neklidem v zemi.
Vámi vzpomínaný Kýros (Kurúš) byl vychováván ve Spojených státech v různých vojenských učilištích. Stal se i vojenským pilotem a dnes možná někteří evropští politici a američtí kongresmani mohou uvažovat o jeho instalaci. Podle mého názoru by k ní mohlo dojít za zvláštních, spíše mimořádných okolností. Propojení americko-britských zájmů a politiky Státu Izrael by mohlo tomuto nápadu dodávat na zajímavosti. Ale to by snad mohlo být možné za podobných okolností, jako byly před nástupem k moci ajatolláha Chomejního v roce 1979. Ta současná revoluční situace, o které jsme tak nedostatečně informováni, je u nás málo dávána do souvislosti s existencí států okolo Kaspického moře, které v posledních letech se stále ještě orientují lépe v politice Ruské federace nebo Čínské lidové republiky, než v euro-americkém avanturismu, který pro ně oplývá výrazně neokolonialistickými rysy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Souhlasíte s doktorem Zdeňkem Zbořilem, že úroveň televizních politických debat snižuje mnohdy nevěcný styl moderátorů?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
kudli
