Kritiku a protesty veřejnosti vzbudila změna v čele ministerstva spravedlnosti – jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Spekulace vzbudilo hlavně načasování této změny, protože následovala bezprostředně po oznámení, že policejní vyšetřovatel předal v kauze Čapí hnízdo návrh na obžalobu premiéra Andreje Babiše a dalších obviněných včetně jeho rodinných příslušníků. Jak se na to díváte?
Zdá se mi, že načasování nebylo nejvhodnější, protože dalo příležitost opozici a médiím, aby kolem toho vyvolaly velkou kampaň a oživily nejrůznější pochybnosti a otázky, které jsou spojeny s osobou Andreje Babiše jako předsedou vlády, který čeká, co udělá státní zastupitelství, zda podá nebo nepodá žalobu v kauze Čapí hnízdo. Samozřejmě se pak objevily nejrůznější otázky, co to má znamenat, když neutrální ministr spravedlnosti, jako byl Kněžínek, kterému nikdo nemohl vytýkat nějaké politické angažování, on se v tomto směru choval profesionálně a svým způsobem neutrálně, je teď nahrazován osobou, která si z minulosti nese pověst, kterou někteří velmi oceňují a někteří velmi vytýkají. Mám dojem, že Marie Benešová, která je spojována s pojmem bojovnice proti justiční mafii, je v tomto případě osobou, která nutně musela různé pochybnosti vyvolat. Ale zároveň se domnívám, že celá její profesní kariéra dokazuje, že je to člověk, který má zásady a ty zásady prosazuje ve své politické a odborné činnosti na místě, kde zrovna momentálně je. Vzpomeňme si, že Marie Benešová byla svého času ve funkci nejvyšší státní zástupkyně, kde její působení bylo podle mne pozitivní, stejně jako její angažování v kauze katarského prince, které odnesla tím, že ji tehdejší premiér Jiří Paroubek obětoval ministru Pavlu Němcovi, což byl člověk, který ve funkci ministra spravedlnosti neměl co dělat. To jsou věci z minulosti, které se teď oživily.
Anketa
Podporujete vládu Andreje Babiše? (Hlasování od 1.5.2019)
78%
22%
hlasovalo: 21592 lidí
V té době jste byli oba členy stejné strany – sociální demokracie, takže jste Marii Benešovou znal i osobně. Myslíte, že různá podezření, která jsou vyvolána některými jejími minulými postoji ve prospěch Andreje Babiše, jsou neodůvodněná?
Já ji pamatuji, když jsem docházel do klubu sociální demokracie, jako poslankyni ČSSD, potom byla ministryní spravedlnosti v Rusnokově vládě. Myslím, že její profesní štít je z tohoto hlediska dobrý, zájemcům o bližší charakteristiku doporučuji článek Václava Žáka v Právu z minulého čtvrtka, který charakteristické rysy činnosti i osobnost Marie Benešové přesně popisuje. A já sdílím jeho závěr, že bychom měli Marii Benešové dát šanci a nepodezírat ji z nekalých úmyslů, které se sice v české politice dají předpokládat, ale ne vždycky to tak musí být. I v české politice jsou lidé, kteří si zaslouží úctu za to, co dělají.
V souvislosti s tím, že Andrej Babiš se také nelichotivě vyjádřil na adresu pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, se objevily obavy, že Marie Benešová by jako ministryně spravedlnosti mohla dělat změny ve státním zastupitelství. Ona to sice odmítla, ale současně uvedla, že by se mělo zkrátit funkční období státních zástupců. Vy v tom nevidíte žádnou souvislost?
Ano, říkám, že ta časová shoda okolností tu je a nutně vyvolává pochybnosti a kampaň, která tady je. Z tohoto hlediska to nebylo ze strany Andreje Babiše dobře promyšleno, protože dal příležitost médiím i opozici k útokům na sebe. Na té zvláštní schůzi Poslanecké sněmovny, kterou si vynutila opozice, která chtěla projednávat na základě zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu situaci ve společnosti českého státu a politiku Babišovy koaliční vlády, se ukázala jedna věc, že za daných poměrů nemůže být v České republice lepší vláda, než je koaliční vláda ANO s premiérem Babišem a sociální demokracie s místopředsedou vlády a předsedou ČSSD Hamáčkem. Toto společenství je důvěryhodné a má šanci, nebude-li dělat velké chyby, aby toto volební období skončilo jako úspěšná vláda. Za daných poměrů v Poslanecké sněmovně není možné vytvořit lepší vládu. A tato vláda má výhodu, že z programového hlediska ji podporuje komunistická strana, takže disponuje spolehlivou hlasovací většinou při důležitých hlasováních ve sněmovně. Ale oba koaliční partneři by si měli koaličního partnerství víc vážit a nedávat svým chováním vznik pochybnostem, jak vláda funguje, jak to v ní chodí.
Fotogalerie: - Zdanění církevních restitucí
Fotogalerie: - Klíči proti Benešové
Kdo si podle vás méně váží svého koaličního partnera, kdo dává najevo, že ho nebere příliš vážně? Premiér Andrej Babiš nebo předseda sociální demokracie Jan Hamáček?
To platí pro Babiše jako premiéra, protože tam se možná přece jen projevují jeho zvyky jako někdejšího šéfa veliké firmy, ale politika je něco jiného, i když jsou tam některé shodné rysy. Babišovi musí záležet na tom, aby jeho počínání mělo důvěru. Nemohu říci všech občanů, taková politická situace v demokracii není, ale musí usilovat o to, aby mu důvěřoval co největší počet občanů a aby on si tu důvěru občanů zasloužil. Není dobře, když třeba Hamáček řekne, že by bylo třeba jednat o určitých daňových návrzích a Babiš to striktně odmítne a po nějaké době to připustí. Myslím, že takové věci nepatří do dobře fungující demokratické politiky, protože koaliční partneři si musí natolik důvěřovat, aby spolu určité věci projednávali na různých koaličních jednáních a buď se dohodnou, nebo nedohodnou. Pokud se dohodnou, je to dobře, když se nedohodnou, dá se to vysvětlit. Nedohoda také patří k politickému jednání. Ale neměli by apriori odmítat návrhy druhého, protože to nepůsobí věrohodně z hlediska celé koalice a celé vlády. Je třeba si uvědomit ještě další věc, doba je neklidná, hrozí různé hrozby, i z hlediska toho, jak funguje Evropská unie, jak se komplikují vztahy mezi USA a Evropskou unií, jak jsou nedobré vztahy EU a Ruska, je tu problém složitých obchodních a politických vztahů s druhou největší mocností Čínou. A to všechno vytváří v české společnosti, která je sice svým způsobem uzavřena v české kotlině a většinu lidí tyhle velké problémy nezajímají, ale z hlediska působení se tu vytváří určitá atmosféra nejistoty a strachu, a proto je důležité, aby vláda jako nejvyšší exekutivní orgán byla centrem důvěry většiny občanů. Zatím i průzkumy ukazují, že vláda potřebnou důvěru má, i když by samozřejmě mohla být větší. A tuto důvěru je třeba udržovat každodenní prací. Česká republika je parlamentní demokracií, ale máme tu zvláštní situaci, že v rámci této parlamentní demokracie funguje tandem dvou nejvyšších ústavních činitelů prezidenta republiky a premiéra vlády. Myslím, že i to je velká hodnota, aby Česká republika fungovala jako spolehlivý demokratický stát, ve kterém se občané mohou cítit dobře a věří tomu, že vláda, prezident i většina v Poslanecké sněmovně má na mysli, aby se tady lidem žilo dobře a v pocitu bezpečí.
To zní hodně idealisticky. Opravdu si myslíte, že tandem prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš jsou takovým přínosem pro spolehlivý demokratický stát? Velká část společnosti si to nemyslí, naopak je přesvědčena, že jsou pro demokratický a právní stát velkou překážkou.
Tento tandem má samozřejmě své problémy. Všechno v politice se musí posuzovat za daných poměrů, žádné poznatky nemají absolutní platnost. Mají hodnotu relativní, ale při všech výhradách, které můžeme mít jak vůči Zemanovi jako prezidentovi, tak vůči Babišovi jako předsedovi vlády, pozitiva tohoto tandemu a jejich vzájemné spolupráce převažují a jsou garantem hlubší politické stability české společnosti. I tady procházejí štěpné procesy a ukáže se to zejména teď ve volbách do Evropského parlamentu, které se už v době přípravy vyznačují fragmentací české politické scény. A po mém soudu je otázka, v jakém pokřiveném zrcadle výsledky voleb ukáží českou politiku. Podle dřívějších zkušeností se voleb do Evropského parlamentu účastní velmi málo lidí a to podá pokřivený obraz o české politické scéně. Pro mne jsou důležité, nechci je přeceňovat, průzkumy CVVM, jsou relativně spolehlivé a dlouhodobě ukazují stabilní poměry v tom smyslu, že hnutí ANO má zajištěnou vedoucí roli kolem třiceti procent voličů a ty další politické subjekty - Piráti, ODS, ČSSD, KSČM - mají něco nad deset procent, plus minus. To dává obraz, jak česká společnost vypadá. Když slabé parlamentní pravicové strany vyvolaly schůzi, kterou sněmovna neschválila, spolehly se na to, že prostřednictvím svých mluvčích, kteří mají přednostní právo na vystoupení, se věnovali kritice Babiše, ať už důvodné nebo nedůvodné, ale nic nového tam nezaznělo. Představitelé těchto stran dělají chybu, neuvědomí si, že tímto způsobem nepřidávají něco ke kritické rozpravě a kritickému duchu společnosti a naopak tu udržují nejrůznější negativní soudy, které se táhnou od posledních voleb.
Ale není jejich kritika oprávněná? Máme premiéra s velmi kontroverzní minulostí, s obrovským střetem zájmů, který je navíc obviněný ze závažného trestného činu dotačního podvodu.
Babiš s sebou nese samozřejmě negativa spojená s tím, že je obviněn z trestné činnosti, což pro žádného politika nemůže být nic příjemného, ale ta diskuse k ničemu novému nepřispěla. Myslím, že i vzhledem k průzkumu, který prokazuje, že jak Babišovi, tak Zemanovi roste procento jejich důvěryhodnosti, že tato záporná kritika a útoky Babiše i Zemana posilují a dávají za pravdu Babišovým názorům, když se velmi kriticky vyslovoval na adresu Poslanecké sněmovny a k její diskusi, že je to žvanírna. A to je samozřejmě negativní, protože česká společnost potřebuje mít elementární důvěru k zastupitelskému sboru, který ve volbách zvolila proto, aby její zástupci v diferencovanosti politických postojů prosazovali zájmy většiny české společnosti. Tady se setkáváme s tím, že politická kultura bohužel tímto způsobem trpí a místo toho, abychom po třiceti letech od Listopadu mohli říci, jak se ten parlamentarismus pozitivně rozvinul, jaký je to rozdíl proti tomu, co bylo dřív, zjistíme, že se opakují nejrůznější nešvary. A zjišťujeme, jak si nejrůznější zvyky osvojují představitelé nového proudu, jakým jsou Piráti, kteří se rádi chlubí, že jsou nositeli nových moderních metod. Myslím, že v rámci dosti chaotického stavu v české politice by politici měli více rozlišovat věci důležité a méně důležité a platí to pro předsedu vlády Babiše, který místo toho, aby věcně rozebral zprávu NKÚ a ukázal, v čem má a nemá pravdu, napadá předsedu NKÚ Miloslava Kalu za to, že patřil k představitelům sociální demokracie, za které se stal předsedou této instituce. To jsou věci, které by už z české politiky měly zmizet, mělo by se přistoupit k posuzování lidí podle jejich věcného chování a ne podle těch či oněch etiket, které si tak či onak získaly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
