Libor Rouček navštívil rozbouřenou Británii, mluvil s lidmi a nyní popsal, co se může stát

Politolog Alexander Tomský v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz možná s mírnou dávkou nadsázky odhadl výsledek referenda 52 : 48 ve prospěch setrvání v Evropské unii. S tím, že samozřejmě situace se mění den za dnem. Jaký bude výsledek podle vás?

Tady je těžké být prorokem. Nejrůznější průzkumy sleduji, a když jsem byl před čtrnácti dny ve Velké Británii, převažovali zastánci setrvání, v průzkumech posledních dnů pak vedou o dvě nebo tři procenta odpůrci. Zajímaví jsou také bookmakeři a sázkové kanceláře. Když jsem byl ve Velké Británii, tak poměr stoupl na 80 procent pro setrvání v EU, dnes je to 68. Je velmi těžké výsledek odhadnout. Dal bych možná za pravdu profesorovi Tomskému, ale je to prostě sázka do loterie.

Co když právě průzkumy, které věští odchod Unie, naopak zmobilizují zastánce setrvání? A pak jsou tu také katastrofické odhady, jak to dopadne, když Británie skutečně vystoupí z EU… Mohou nahnat takovou hrůzu, že si Britové Brexit rozmyslí?

Zřejmě to může mobilizovat zastánce setrvání. Hovořil jsem s x lidmi, nejen s kolegy nebo bývalými kolegy, kteří jsou dnes třeba v Evropském parlamentu nebo Sněmovně lordů, ale i s lidmi na ulici, v hospodách i v Londýně, na severu Anglie. Převažuje názor, že to bude vyrovnané, ale zvítězí setrvání. Upozorním na jeden zajímavý moment. Končila lhůta pro zaregistrování a přihlášeno bylo 99 procent penzistů, ale asi jen 72 procent lidí, řekněme, ve věku do 26 let. Zajímavé je, že třeba penzisti jsou spíš euroskeptičtější, mladí lidé jsou pro setrvání, ale problém pro ně je dojít do volební místnosti a hodit lístek do urny. Nakonec došlo k takovému návalu, že zkolabovaly počítače, museli prodloužit lhůtu a zaregistrovalo se dalších 400 tisíc lidí. Z toho je vidět, že spousta Britů se rozhoduje na poslední chvíli, a je z toho těžké odhadnout výsledek.

Za předpokladu, že by skutečně nakonec vystoupila Británie z Evropské unie, může dojít k některým z černých scénářů, jako zhroucení britské libry, chaos na evropských finančních trzích, převzetí Evropy Ruskem a Čínou, nástup fašistických stran ve všech evropských zemích. To je teze Natalie Nougayrède z deníku Guardian…

Určitě by oslabila libra. Vidíme to v posledních dvou týdnech. Když průzkumy ukazovaly na setrvání, posílila. Dopad na hospodářství Velké Británie je jednoznačný a pravděpodobně i na její soudržnost, protože Skotové a Skotská národní strana se už nechali slyšet, že pokud bude výsledkem odchod, Skotové si udělají nové referendum a budou předpokládat, že by vyhrál odchod Skotska z Británie. Pak je ještě jedna část Velké Británie, o které se v posledních dvaceti letech moc nemluvilo, ale kde před 30, 40 lety byly obrovské problémy, a to je Severní Irsko. Tím, že Británie byla v EU a padly hranice, tak spolu mohly Británie a Severní Irsko komunikovat, problém ustoupil do pozadí. Kdyby došlo k vytvoření hranic, situace by opět mohla zhoršit vztahy a těžko říci, jak by se dál mohla vyvinout.

Profesor Tomský se naopak domnívá, že Skotská národní strana vyvolá referendum jen v případě, že budou mít jistotu vítězství. Myslí si, že to nenastane, dokud bude barel ropy za polovinu hodnoty, což nevypadá, že se zvýší. Bere v potaz to, že Skotsko je silně dotováno Anglií a chudší obyvatelstvo nikdy dobrovolně odchod nedovolí…

Ropa je u skotských hranic, ale je pravdou, že příjmy by byly nižší. Jak ale víme, když vzroste nacionalismus, racionální finanční úvahy ustupují do pozadí.
Zatím jsme mluvili o dopadu na Británii, ale odchod by měl dopad na celou Evropskou unii. A tady by situace znamenala opět vliv na ekonomiku. A pak psychologický faktor. Když by vystoupila Británie, pak rozhodnutí může destabilizovat celou Unii. Celých padesát let probíhalo ve znamení hlubší, větší integrace a rozšiřování. Poprvé by nastalo, že velmi důležitá země odpadla. Scénářů vývoje je více.

Nikdo už si neuvědomujeme, že nás, Čechy, Slováky, Poláky, Británie podporovala. Velmi lobovala za naše přijetí a byla to také Británie společně se Švédskem a Irskem, která hned v roce 2004 otevřela pracovní trhy. Na to se už dnes po letech zapomíná. Pokud by Británie odešla i my ztratíme spojence a byli bychom, ať to Němci chtějí nebo ne, pod větším vlivem Německa. Když odejde Británie, tak už počtem obyvatel, hospodářskou silou by bylo způsobeno, že vliv Německa by byl daleko větší. Naše závislost na Německu by ještě vzrostla.

Europoslanec Jan Zahradil varuje, že v případě odchodu Británie z EU bude Německo ovládat celou Evropu, nebude mít protiváhu a bruselské špičky si prosadí z EU „superstát“. Jen blázen se prý z Brexitu raduje. Bývalý ministr zahraničí, dnes ředitel Diplomatické akademie Cyril Svoboda, předpokládá, že pokud by odešla Velká Británie z EU, další vývoj bude tento: „Semkne se nejtvrdší evropské jádro. Vše ostatní půjde stranou. Německo, Francie, Itálie, Benelux nedovolí, aby se rozpadla vnitřní integrace a jeden trh. To bude obrovský tlak na odstředivé síly, které jsou v Evropské unii. Velké země mají zásadní zájem na tom, aby integrace pokračovala dál.“ Co si o této prognóze myslíte? Semkne se „tvrdé jádro“ a vznikne superstát?

Opět těch možností je několik. Zároveň není ale v zájmu Německa ani kohokoli jiného z dalších 26 států v EU oslabovat nebo destabilizovat. Až další vývoj by ukázal, jakým směrem by se evropská integrace ubírala. Pan Zahradil si měl uvědomit vše dříve, než začal v Evropském parlamentu podporovat euroskepticismus. To je výsledek jeho uvažování a myšlení a dnes z odchodu Velké Británie má obavy. Ani ODS, ani britští konzervativci se nedomnívali, že situace dojde tak daleko. Dnes je rozštěpená konzervativní strana i část vlády. Cameron i ministr financí velmi intenzivně provádějí kampaň za setrvání Británie v EU, jiní ministři se účastní kampaně za odchod. Je rozdělená vláda i konzervativní strana, a to je výsledek euroskepticismu, který koneckonců vidíme i u nás, v řadách ODS.

Znamenal by Brexit pro Londýn i vnitropolitickou krizi, když současný premiér David Cameron výrazně politicky investoval do únorového dojednání nové podoby vztahů mezi Británií a EU a nyní je jednoznačně pro setrvání své země v bloku?

Pokud by Británie odešla z EU, tak odejde i Cameron, buď hned, nebo za několik měsíců. A to je také důvod, proč dnes bývalý starosta Londýna Boris Johnson se dal na stranu Brexitu. Chce být šéfem konzervativní strany, chce být příštím britským premiérem.

Myslíte si, že by premiér David Cameron udržel pozici, pokud zvítězí stoupenci setrvání? S ohledem na spory ve straně…

Pokud Británie zůstane, myslím si, že ano a dokonce posílí. Řekne: „Podívejte se, jsem jako Churchill, Thatcherová, měl jsem jasnou pozici, roky jsem ji zastával. Řekl jsem, že vyjednám lepší podmínky pro Británii, dokonce jsem dovolil i to, že členové mého kabinetu měli jiný názor.“ S ním by posílila i pozice Británie v EU.

Pokud bude potvrzeno členství v EU, je předpoklad, že nastanou reformy? Jaký by byl další vývoj a znamenalo by to v nějakém směru změnu jednání představitelů Evropské unie?

Určité reformy si Británie už vyjednala. Pokud jde o další vývoj, bude probíhat debata. Na konec června je naplánován summit Evropské unie a tam bude jedno téma: Jak dál s Evropskou unií. Ať už hlasování dopadne jakkoli.

Hovoří se navíc o tom, že by oslabení EU díky odchodu Britů byl úspěch Putina, který se prý Evropu snaží rozkládat a snižovat její vliv jako celku. Nakolik by takové vítězství mohl Kreml využít k další destabilizaci EU a NATO?

Zajímavé je, že vlastně všichni světoví státníci, ať je to prezident Obama, japonský ministerský předseda, kanadský nebo australský ministerský předseda, dokonce i čínské vedení, podpořili myšlenku setrvání Británie v EU. Jediný státník, který se nevyjádřil a ani to dělat nebude, je prezident Vladimir Putin a Ruská federace. Říkají, že je to věc Britů. Samozřejmě by odchod Británie nahrál Kremlu do karet. O tom není pochyb. V posledních letech se snaží rozklížit státy uvnitř, rozdělit Evropskou unii, vztah a spolupráci EU a NATO a samozřejmě, pokud by odešla druhá nebo třetí největší ekonomika, by to pro nás znamenalo nejen větší vliv Německa, ale i větší snahy Ruské federace o zvýšení vlivu u nás a středovýchodní Evropě.