Otče, je podle vás povinností katolíka přijímat uprchlíky, když tím ohrožuje bezpečnost (znásilňování, kriminalita, vraždy, krádeže) a spásu svých bližních (islamizace a případný zákaz šíření křesťanství v islamizované Evropě a nadvláda falešného náboženství – islámu)?
Katolická morálka jasně definuje skutky tělesného milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, šatit nahé, ujímat se pocestných, navštěvovat nemocné, osvobozovat (nespravedlivě) vězněné a pochovávat mrtvé. Ale také zdůrazňuje, že dobročinností nesmím ohrozit ty, za které nesu přímou odpovědnost. Například vy nemůžete hostit pocestné a vlastní děti i s manželkou vystrčit na mráz se slovy: „Běžte mrznout, já jdu páchat milosrdenství.“
Katolická morálka nás tedy vybízí k milosrdenství, ale podmiňuje ho užíváním zdravého rozumu, tedy po nás žádá, abychom zachovali i v dobročinnosti zdravou míru… Nikdo nás přece nemůže nutit k chování ne nepodobnému šílenství. A to, co platí ve sféře hmotných zájmů a pravidel, platí samozřejmě i ve věcech duchovních.
Jak se stavíte k postoji církevních představitelů k uprchlické krizi? Dominik Duka řekl, že je třeba „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Co o tom soudíte?
Nemám k tomu co dodat. Souhlas.
A papež František v americkém Kongresu před časem řekl: „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků v měřítku, které tu nebylo od II. světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim“ (Mt 7,12). Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“ Je naší povinností zajišťovat uprchlíkům či imigrantům příležitosti, když hledají „lepší život“ pro ně a jejich blízké?
Tak samozřejmě, ovšem takovéto chování a takováto pravidla platí v situaci, která je standardní. To znamená, že na druhé straně je někdo, kdo vyznává stejné, nebo podobné hodnoty a je ani ne tak parazitem, ale spíše partnerem. Pomocí bez rozumu bychom totiž mohli vychovat kastu parazitů neschopných se o sebe postarat, i kdyby toho byli schopni. A to, uznáte sám, není zrovna pomoc s pozitivní perspektivou. A takováto pomoc hlavně z hlediska křesťanství není žádnou pomocí, ale spíše jakýmsi postrkováním ubožáků směrem k peklu.
Maďarský biskup Laszló Kiss-Rigó o uprchlících ve své zemi řekl: „Jeho Svatost se plete. Přicházejí sem a křičí ‚Alláhu Akbar‘, chtějí nás obsadit,“ dodal.
Já bych to nazval „historickou pamětí“. Maďaři a vlastně všechny státy Visegrádské čtyřky mají jakousi historickou zkušenost, naše republika z celé V4 tu nejmenší, s muslimy. A myslím netřeba zmiňovat jakou. Dobrá ona zkušenost rozhodně není… Tendence obsazovat území v islámu je, s tím nic nenaděláme a mnozí z imigrantů se ani svými tužbami netají…
Věří podle vás křesťané a muslimové ve stejného Boha? Neptám se, zda mají, protože stejného Boha mají všichni lidé – i nevěřící...
Děkuji za otázku i její formulaci, neboť mít a věřit je rozdíl. Mohu totiž mít po předcích vzácnou gotickou sošku, o které si budu myslet a budu tomu i skálopevně věřit, „že je to hnusný bezcenný paňáca“, a naopak. Má víra ovšem na realitě nic nemění, i když za ni budu bojovat a umírat.
Jinak sama otázka je na delší elaborát a protože nechci vaše čtenáře unudit nějakým traktátem, pokusím se o úspornost. Tedy: NE! Nevěří ve stejného Boha. Buď se ve výkladu pojmu Bůh mýlí křesťané, nebo muslimové. Obě náboženství mít pravdu nemohou. Kdyby měla, byl by Bůh entitou značně vrtošivou až schizofrenickou, která žádá po každém něco jiného.
Muslimové svému Alláhu dávají 99 jmen a do této téměř stovky se jim nepodařilo vměstnat jméno, které je poselstvím Nového zákona, že Bůh je láska. Pravda, na 46. místě mají, že Alláh je milující, ale k něčemu tak „radikálnímu“, že by byl láskou samotnou, se ještě nedostali…
Většina křesťanů věří v Boha trojjediného, Otce, Syna a Ducha svatého. Alláh muslimů je jeden v jedné osobě a Syn, Ježíš Kristus, je pro muslimy pouhým stvořeným člověkem, který vyniká tím, že byl přiveden na svět (stvořen) netradičně a byl prorokem schopným udělat semo tamo nějaký ten zázrak.
Kdo nejlépe podle Vás "bojuje" proti Islámu?Anketa
Myslím si, že s panem profesorem Piťhou nelze nesouhlasit.
A nevidíte nebezpečí v islámu jako takovém? Neodděluje moc církevní od moci státní, za odpadlictví smrt, za homosexualitu je smrt, ženu může dle islámu muž bít, Korán musí být aplikován doslovně... Dalším pramenem víry a práva šaría je Sunna. Ta též schvaluje násilné jednání proroka Mohameda...
Každá lež je nebezpečím a z křesťanského úhlu pohledu je islám lží – stejně jako každé jiné náboženství a stejně tak i ateismus. Jestliže učení islámu lže o Bohu, lže samozřejmě i o člověku, který je Božím stvořením. Pak je pochopitelné, že lidská práva tak, jak je definuje islám, se nám, odchovaným jakýmsi „zbytkovým“ křesťanstvím, jeví nepřijatelná. Náboženství, které příliš nepracuje a ani nepočítá se svobodnou vůlí člověka, pak klidně může klást důraz na pohlaví, orientaci i samotné náboženství a podle tohoto a dalších fines člověčenství pak omezuje, přiřazuje a odpírá práva. My jsme zvyklí na to, že základní práva a povinnosti mají všichni stejná a musí jich využívat a je dodržovat na základě osobní odpovědnosti…
Co se týče práva šaría, tak bych každému, kdo má o tuto problematiku hlubší zájem, doporučil knihu Jana Potměšila, který tuto problematiku zpracoval, co se týče základů tohoto takzvaného práva, velmi pečlivě. A pokud si nezaujatý čtenář přečte kapitolu o dědictví, nebo manželství, tak dojde k jednoznačnému závěru: Ve společnosti řízené a podřízené tomuto právu by žití bylo víceméně nesnesitelné. Ke spravedlnosti a právu a rovnosti lidského jedince před ním, jak je chápe člověk z evropského prostoru, má šaría hodně daleko. I když, někomu se to může i líbit. Ale takovémuto jedinci bych doporučil návštěvu odborníka v oboru psychiatrie.
Vadí vám, že americký velvyslanec Andrew Schapiro vyjádřil solidaritu muslimské komunitě u nás?Anketa
Jak hodnotíte postoje Tomáše Halíka k islámu?
Ne se vším, co hlásá profesor Halík, mohu jako katolický kněz souhlasit. Ale s jedním jeho výrokem se ztotožňuji. Totiž s tím, kde praví, že islám je jinou cestou k Bohu. Z určitého hlediska je islám opravdu cestou k Bohu, a to dokonce zkratkou. Jen vzpomeňme mučedníky z Cordoby, Otranta a já se vůbec neobávám k těmto středověkým mučedníkům přiřadit ty křesťany, kteří sešli ze světa rukama muslimů kdekoli na Blízkém východě v poslední době jen proto, že se nechtěli zříci víry v Ježíše Krista jako svého Spasitele. Mučednictví pro víru bylo v církvi vždy chápáno jako zaručený vstup do nebeské slávy a také jako odměna.
Takže pokud profesor Halík říká, že islám je jinou cestou k Bohu, tak má, samozřejmě, pravdu. I když, obávám se, on to asi myslel jinak… Ale přece se říká, že i slepé kuře najde občas zrno.
Jan 11, 49-52: „Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ. To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík