Jste místopředsedou Lékařského odborového klubu. Co je z vašeho pohledu nyní problém zdravotnického personálu? Je to nedostatek respirátorů a roušek, který se vláda snaží momentálně napravit?
Ano, to se zdá, že to je momentálně hlavní problém.
Komunikuje i s vámi česká vláda ohledně této záležitosti?
To není primárně věc odborových organizací a nejsou k tomu ani určeny, ale komunikuje s Českou lékařskou komorou, takže komunikace probíhá a pokud vím, tak dobře.
Co je tedy momentálně vaše největší starostí?
Pro nás zatím problém zatím v zásadě není, ale problém by nastal v okamžiku, kdyby se infekce začala šířit mezi zdravotníky. Ale nejednalo by se pouze o problém náš, ale problém celospolečenský.
To je i má další otázka. Je jasné, že některé hlídky záchranářů, lékaři i sestry musely být umístění do karantény, protože se někteří lidé chovali nezodpovědně. Například nedodrželi karanténu a venku se jim stal úraz. Následně musí služby celé jednotky nahradit kolegové a podobně. Zatím se zdá, že k výpadkům nedochází. Máte informace, kolik takových případů bylo, a jak to může ovlivnit akceschopnost do budoucna?
Nemáme přímo tyhle informace, zatím jsme nezaznamenali informaci nám blízké organizace, že by zdravotní zařízení muselo nějak dramaticky redukovat provoz kvůli tomu, že by zdravotníci skončili ve velkém množství v karanténě. Takové informace nejsou. Vím o nějakých problémech ve Fakultní nemocnici v Olomouci, ale tam to, alespoň co já vím, zatím zvládají. A o tom, že by nějaká nemocnice musela úplně zavřít nebo redukovat, nemám informace.
Co byste těmto obyvatelům vzkázal? Jejich nezodpovědnost by mohla z práce vyřadit část záchranného systému…
Obyvatelům bych vzkázal, aby skutečně dodržovali nařízení karantény a opatření, což je asi nejdůležitější. Pokud máte infekci, proti které neexistuje preventivní opatření ve smyslu očkování, což zatím neexistuje, tak je skutečně jedinou možností omezení kontaktu mezi osobami na nezbytné minimum. To je asi to nejpodstatnější. Dále nezatěžovat zdravotnických systém, který nyní bude jednoznačně dost napnutý, a to tak, aby lidé, pokud mají naplánované vyšetření či zákrok, kde nehrozí nebezpečí z prodlení, tyto zákroky odložili.
Máte připravený nějaký plán či postup v případě, že by se situace zhoršila, epidemie by se rozšířila a bylo by potřeba mnohem více zdravotníků i záchranářů? Je vůbec, lidově řečeno, kde lidi brát?
To je problém, protože žádní lidé, které by bylo možné povolat ze dne na den, nejsou. Samozřejmě něco se plánuje, že by mohli vypomoci studenti lékařských fakult a zdravotních škol. Takové plány už se rozbíhají. Zatím není jasné, kolik jich ve skutečnosti bude, a jakým způsobem se zapojí, ale v okamžiku, kdy budete potřebovat navíc tisíc sester, tak ony nikde ze dne na den nevyskočí. Pak to může v případě větší epidemie eskalovat. Jenže v tu chvíli je na vládě, aby vydala nařízení, které by to organizačně muselo zabezpečit ve smyslu v uvozovkách na válečný stav.
Psali jsme:
Ano, Itálie je ve válečném stavu právě v tomto ohledu.
Ano, takže předpokládám, že v případě skutečné vážné epidemie by vláda přistoupila například k přesunu personálu z ambulantních zařízení do nemocnic. Nevím, zda je k tomu vláda oprávněna, ale předpokládám, že asi ano.
Ceníte si tedy opatření české vlády proto, aby nedošlo k zahlcení českého zdravotnictví?
Přesně jste si odpověděla sama. Myslím, že je dobře, že všechna opatření byla zavedena tak, jak byla. Mluvil o tom náměstek Roman Prymula. Důležitá je jedna otázka: zda opatření dokážou snížit počet lidí, kteří se nakazí. To je věc, kterou nikdy nedokážete odhadnout. A prohlásit, že kdybychom to neudělali, bude nakažených více, či méně, se říci jednoduše nedá. Spíše jde o to, že pokud epidemie proběhne, tak aby nárůst nemocných probíhal v delším časovém úseku, tedy v delším časovém období, protože pak je zdravotní systém schopen to zvládnout.
Pokud začne počet nebezpečně narůstat jako v Itálii, tak ve chvíli krátkého časového období se vyčerpají zdravotnické kapacity. Pokud vám onemocní deset tisíc lidí během třech měsíců, je to jiný problém, než když vám onemocnění deset tisíc lidí během čtrnácti dní. Lidé se budou průběžně uzdravovat. Opatření vlády by mohla napomoci tomu, aby průběh epidemie nebyl katastrofický.
Domníváte se, že celá koronavirová pandemie dokáže nějakým způsobem změnit myšlení společnost v ohledu připravenosti? Ale abychom také uvažovali, kam až se globalizace v tomto směru dostala. Jaké změny myslíte, že by společnost měla udělat?
Epidemie přišla, proběhne a zcela určitě jako historicky jako každá infekční nemoc nakonec skončí, ať už s většími, nebo menšími důsledky. Potom je samozřejmě nutné najít způsob, což se stane, až budou definitivně známa všechna data. Pak můžeme dělat opatření do budoucna. V době, kdy vše probíhá, obzvláště v Evropě, tak predikovat opatření by nebylo to správné. Je to věc především epidemiologů, aby následné provedli šetření, jak se nový koronavirus šířil, jak rychle, a kde byly klíčové body. Proč se šířil, a kde by se do budoucna daly udělat opatření dlouhodobějšího charakteru, ale nejsem epidemiolog. To bych nechal v rukách odborníků.
Neměla by ona změna nastat prvně v lepší připravenosti České republiky? Český rozhlas připomněl americký výzkum z podzimu minulého roku, jak jsou země světa na případnou pandemii připraveny. Česká republika byla mezi těmi horšími. Česká vláda přesto žádné změny neudělala a naneštěstí tři měsíce na to pandemie začala. Není třeba změna právě v připravenosti respirátorů a roušek?
Když to vidíme z pohledu doktora, tak není dostatek pomůcek pro personál nemocnic, což se týká zejména těch neúčinnějších respirátorů. Otázka, jestli na to byl stát připraven, je spíše otázka přesného zjištění, kolik měl stát těchto prostředků na začátku epidemie. To já nevím. Jestli jich tam bylo milion, nebo půl milionu, nebo deset tisíc, nevím (během odpoledne se z rozhovoru Českého rozhlasu s předsedou Správy státních hmotných rezerv Pavlem Švagrem ukázalo, že Česká republika měla k dispozici deset tisíc respirátorů a žádné roušky, pozn. red.). Spotřeba celosvětově pochopitelně obrovsky stoupla a stoupla nárazově.
Dále je otázkou, jak dlouho tyto pomůcky, a to opět nevím, vydrží ve skladu zabalené, jakou mají expirační dobu. To znamená, že respirátor ve stavu zabaleném a zásoby na skladě pro velké epidemie, nemusí být dobře proveditelné. Problém je v tom, že v okamžiku, kdy bylo jasné, že epidemie už probíhá, respektive, že se jedná o pandemii, tak stát zjevně promeškal správný okamžik u výrobců ještě zásoby objednat. Můžete narazit na problém u výrobců, kteří vám řeknou, že je všechno rozprodané, kapacity jedou na sto procent a navyšovat výrobu nelze do nekonečna. Najednou čekáte ve frontě, až na vás přijde řada. V tom mohl být problém, kdy v okamžiku rychlého předzásobení v očekávání pandemie vláda okamžik promeškala, a začala zásoby řešit až v okamžiku, kdy nás řada zemí předběhla.
Sami jsme také posílali velkou zásilku do Číny jako vlnu solidarity, ale situace se v tomto případě asi nedá odhadovat předem.
Šlo o chybný odhad. Představa, že taková infekce zůstane omezena na určitý region, je spíše zbožné přání, ale na druhou stranu v Číně proběhla epidemie SARSu, což patří do stejné skupiny. Ale tehdy se nákaza nerozšířila tolik do celého světa.
Na druhou stranu pokud máte zkušenost, že podobná epidemie proběhla v určité lokalitě, a v obdobné lokalitě vznikla další infekce, nedá se odhadnout, že se virus zachová úplně jiným způsobem. Ale jak se říká, po bitvě je každý generál. Pokud máte případ, že se něco chovalo nějak a pak je těžké odhadnout, že se něco zachová úplně jinak. Udělat brutální epidemiologická opatření v okamžiku, kdy byl nový koronavir v jednom městě v Číně, je velmi těžké a nechtěl bych být předsedou vlády nebo někým z odpovědných činitelů, kteří o tom rozhodují.
Co byste vzkázal lidem, kteří stále zlehčují současnou situaci a neberou vážně nařízení vlády?
Já jsem před několika lety prodělal chřipkovou pneumonii, což byl zážitek k nezapomenutí, a to byl virus chřipky. Ten známe všichni, ale pokud máte zánět plic způsobený chřipkovým virem, tak stojí za to. Ten virus je pro některé mnohem nebezpečnější, takže myslet si, že mě nic nepotká, nebo že je to malá rýmička, je v zásadě pitomost, protože nikdo neví, kterého konkrétního pacienta může zabít. A to by si lidé měli uvědomit a nespoléhat, že to náhodou nechytím. Pak to bude jedině horší, a je to nezodpovědné.
Vy sám třeba nemusíte mít dramatický průběh nemoci, ale nakazíte někoho, kdo na to může umřít. Pokud jde o jeho zdraví pouze dotyčného, ať si dělá, co chce. Ale v těchto případech jeden nakažený člověk může nakazit spousty dalších lidí a způsobit velké neštěstí. Lidé by si to měli uvědomit a nebýt sobečtí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
