Při jednání s premiérem v demisi Andrejem Babišem o budoucí vládě vytyčili nový předseda ČSSD Jan Hamáček a první místopředseda Jiří Zimola devět programových bodů. Co s vámi jako zastánkyní stabilního daňového prostředí dělají požadavky na zavedení sektorové daně, navýšení daně právnických osob nebo progresivní zdanění fyzických osob, když je zřejmé, že alespoň v něčem bude muset hnutí ANO sociálním demokratům ustoupit?

Je mi z toho docela nevolno. Sektorová daň je nefunkční. Funkční je taková daň, která přinese dostatek peněz do rozpočtu, aniž nějak zásadně zkřiví chování zdaněného. Sektorová daň je typickým příkladem daně, která je z tohoto pohledu extrémně neefektivní. Dá se jí relativně snadno vyhnout tím, že zahraniční podnik přesune svou výrobu do jiné země. Tudíž zcela změní své chování, a ještě do státní kasy dodá méně peněz. Bity na tom budou domácnosti ve vyšší ceně elektřiny, bankovních služeb nebo dalších produktů, na které se sektorová daň dá uvalit. Smutné a opovržlivé bývají motivy k sektorové dani. Jelikož – jak jsem řekla – je neefektivní, motivací není dost peněz pro rozpočet, nýbrž spíš úlitba davu, rozdmýchávání nenávisti vůči údajně špatným korporacím.

Navýšení daně pro právnické osoby je hrozný nápad zrovna tak. Opravdu upřímně nerozumím tomu, jak je možné, že sociální demokraté pořád nechápou, že přímé daně ekonomiku ničí nesrovnatelně víc než daně nepřímé. Anebo pokud to chápou, bylo by zlotřilé navrhovat něco, o čem vím, že to škodí.