Blíží se volby do Evropského parlamentu. Jaká je podle vás pozice ODS mezi příznivci Evropské unie a jejími odpůrci? Kde se nachází?
ODS jasně říká, že Česká republika má být součástí Evropské unie. Ale chceme zároveň Evropskou unii, která bude členské státy zatěžovat menším množstvím byrokracie a výrazně menším množstvím regulací. Jsem přesvědčen, že pro celou Evropskou unii bude lepší, pokud více pravomocí ponechá členským státům a méně si jich bude brát na evropskou úroveň. Má toho prostě dělat méně, ale má to dělat lépe.
Mluví se – i řada členů ODS mi to v rozhovorech říká – že Evropská unie potřebuje reformovat. Václav Klaus mladší například tvrdí, a není sám, že její reforma už možná není. Je možná? A jak by tedy budoucnost Evropské unie měla podle ODS vypadat?
Reforma samozřejmě možná je. Zcela jistě bude záležet na tom, jestli se podaří po nadcházejících volbách najít v Evropském parlamentu a mezi dalšími politiky v rámci Evropské unie dostatek názorově blízkých lidí, kteří budou spolu s námi ochotní opravdu se pustit do nezbytných změn. Všechno teď nasvědčuje tomu, že náš proreformní konzervativní proud posílí. A to je pro Evropskou unii dobrá zpráva. Nemáme lepší variantu pro Česko, než je setrvání v Unii a zároveň snaha o její reformu. Vzhledem k napojení naší ekonomiky na jiné členské země neexistuje alternativa. Jen hlupák si může myslet, že kdybychom vystoupili z Evropské unie a byli na její mapě stejným ostrovem, jakým je Švýcarsko, že by to z nás udělalo druhé Švýcarsko. Nic takového by se nestalo.
Občanští demokraté mají kandidáta, jehož ambice sahají na post předsedy Evropské komise. Oproti tomu premiér Andrej Babiš upozornil, že lépe by bylo usilovat, aby se síla politických rozhodnutí přesunula více do Evropské rady, kde sedí premiéři členských zemí. Evropská komise by pak měla jejich rozhodnutí jen administrovat. To by prý měl být zájem jednotlivých států. Co vy na to?
Ale zpět k tomu, co říká Andrej Babiš. To není nic nového. ODS přece dlouhodobě a konzistentně říká, že chceme zachovat co nejvíc pravomocí na úrovni národních států. Právě tohle je jeden z hlavních důvodů, proč máme nespravedlivě nálepku euroskeptické strany. Takže samozřejmě platí, že čím víc politiky – i na celoevropská témata – se bude tvořit na základě plné shody představitelů jednotlivých národních vlád, tím lépe. To je směr, který bude ODS určitě podporovat, protože ho podporovala ještě v době, kdy jiní o skutečně realistické a konstruktivní evropské politice nebyli schopni ani snít.
Co říkáte na stále prodlužovaná vyjednávání o Brexitu? Jak hodnotíte obě strany a co z vašeho pohledu znamená, že Británie znovu prožije volby do Evropského parlamentu?
Vzhledem ke složitosti smluvní a legislativní propojenosti členských zemí s Unií není divu, že proces odchodu potřebuje čas. A stejně jako při rozpadu manželství záleží na obou partnerech, jak se s tím vypořádají a jak jdou tomu druhému vstříc. Myslím, že povinnost uspořádat volby do Evropského parlamentu je v jejich situaci ten nejmenší problém. Velká Británie prostě musí od všech členských států dostat dost času a politického prostoru, aby našla východisko jak z té současné krize ve vztahu k Evropské unii, tak i uvnitř země. Mimochodem, pro mě bude zajímavé sledovat vývoj v Konzervativní straně, kde se dere do čela exministr zahraničí Boris Johnson, bezpochyby jeden ze strůjců celého vývoje kolem Brexitu.
A ještě mnohem zajímavější je pro mě poučení, které z těch mnoha a mnoha měsíců, vlastně už několika let vyjednávání plynou. Totiž že evidentně není možné vměstnat tak složité a komplexní rozhodnutí do jedné otázky, na kterou se dá odpovědět jen ano, nebo ne. To je jen otevření dveří pro zjednodušující, dobře znějící marketingové slogany, podle kterých se voliči nemohou rozhodnout správně. A nechť si z toho vezmou své poučení ti, kdo si myslí, že lze touto formou nahradit složité, někdy bolestivé, ale nakonec přece jen racionální diskuse, které na složitá témata vedeme v Parlamentu. Jistě, že někdy ve složitých zákonech mohou volení zástupci udělat chyby. Ale je téměř jisté, že výběrem mezi ano a ne lze způsobit mnoho větších a škodlivějších chyb.
Psali jsme:
ODS prošla v poslední době změnami. Vyloučila Václava Klause mladšího, pak byl odejit z čela školského výboru, přidala se k němu poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková. Jak to vnímáte, uškodí to, nebo pomůže občanským demokratům?
Těch několik týdnů, které od té doby uplynuly, jasně ukázalo, že to pro ODS neznamená žádné poškození volebních preferencí. Teď bude záležet na srozumitelnosti a obsahu naší politiky, zda se podaří už bez závaží protichůdných sebestředných vystoupení oslovit veřejnost a získávat větší důvěru.
Bude nová strana založená Klausem konkurencí ODS?
V politické rovině je případná nová strana konkurent jako každé jiné politické uskupení, které se nově na politické scéně objeví. Jestli by byla i skutečným konkurentem v tom smyslu, že se budeme ucházet o stejné voliče a ti si nakonec někoho vyberou, to se teprve ukáže. Ale my si věříme.
Jaká by podle vás měla být pravice? Jak ji definovat v dnešní době?
Myslím, že pořád platí totéž, co před dvaceti nebo skoro třiceti lety. Pravice usiluje o svět, kde se stát nemotá lidem do života víc, než je nezbytně nutné. Kde nechává postarat se o sebe ty, kteří to zvládají, aby o to účinněji mohl pomoci těm, kdo to z různých důvodů nezvládnou. Opakem je levice, která má snahu lidi neustále vést, ukazovat jim, jak mají žít. Tvrdívá se dnes, že toto pravolevé rozdělení už je zastaralé, ale není to pravda. Vlády odborníků nakonec troskotají na tom, že nejsou schopny politicky rozhodnout politické otázky – protože se nemají podle čeho řídit, když nemají žádný politický cíl a dlouhodobé hodnoty.
Čím se tedy občanští demokraté politicky odlišují od pravicových Starostů, nebo třeba TOP 09?
ODS se dokázala zvednout mimo jiné i díky tomu, že nabízí dlouhodobě názorově a hodnotově jasně ukotvený program a že pro české voliče je to v tomto směru jasnou zárukou pravicové politiky. A navíc pravicové politiky, kterou je možné předvídat a která se s každým poryvem volebních průzkumů netočí na obrtlíku.
Někteří lidé podporující společnou kandidátku TOP 09 a Starostů vnímají volby jako souboj, metaforicky vyjádřený tím, že herec Hrušínský v předvolebním klipu bije osobu nápadně připomínající Jiřího Ovčáčka holí. Měla by demokracie mít formu bití holí, ať už si o soupeři myslíme cokoliv?
Tak to určitě ne. Já jsem ten klip neměl možnost vidět, ale setrval bych u toho, že ODS ve své politice ukazuje, že je možné bojovat silnými názory a jasným pohledem na život kolem nás a budoucnost naší země. Pak je to ještě politika.
Pokračují výměny na postech ministrů, nyní Antonín Staněk. Co si myslíte o jeho odchodu, ale i celkově, jak vnímáte ministerské rošády posledních týdnů?
Vnímám je jako další velmi vážný signál, že Andrej Babiš ve skutečnosti není schopen efektivně řídit stát. Taková personální nestabilita samozřejmě nesvědčí jednotlivým resortům, ale ani správě státu jako celku. S každým novým ministrem to totiž znamená, že se agendu toho úřadu v podstatě učí pořád znovu od začátku. V případě Antonína Staňka se to, pravda, ukázalo jako úplně marný boj, protože on do poslední chvíle nevěděl, v jaké instituci se nachází a co by měl jako ministr dělat. Nezapomínejme přitom ale, že ministr nemá na starosti jen svůj resort, ve kterém se musí zorientovat, ale že hlasuje vlastně o všech vládních věcech, protože vláda hlasuje ve sboru.
Myslím, že těch personálních změn už je tolik, že to zpochybňuje legitimitu vyjádření důvěry vládě. Protože když se o vládě v Poslanecké sněmovně hlasovalo, byla to vlastně úplně jiná vláda. A nejde to odbýt tím, že tradiční strany jsou tu pro pravicové a levicové voliče, ale hnutí je tu pro všechny. My bychom měli mít vládu s politickým programem, jak už o tom byla řeč.
Diskuze nastala kolem Jiřího Fajta a Národní galerie. V podstatě se celá věc dostala do posuzování, zda má být významné osobnosti povoleno nestandardní chování a třeba i místy problematické hospodaření s veřejnými prostředky. Tedy, co je podstatnější: jeho umělecké renomé, nebo to, jak instituci řídí?
Posoudit nedostatky, nebo dokonce přešlapy v hospodaření Národní galerie i Moravské galerie v Olomouci mi nepřísluší. Od toho jsou kontrolní a případně i policejní orgány – a musí platit: padni komu padni. A pokud se představitel tak významné instituce dopustil netransparentního jednání nebo způsobil nějakou finanční škodu, no tak samozřejmě se tím tyto orgány musí zabývat stejně jako v jakémkoli jiném případě.
Co ovšem bylo zarážející, a nepotřebujeme k tomu kontrolní orgány, byl způsob, jakým se k tomu ministr Staněk stavěl, jaké argumenty byl – nebo spíš nebyl – schopen široké i odborné veřejnosti poskytnout k vysvětlení svých kroků. V tom zjevně selhal a je to jen další důkaz jeho nízké kompetence zastávat svěřený úřad.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
