Proběhly velkolepé oslavy 30 let od pádu komunismu. Utkvěl vám z nich v paměti nějaký moment? A proč?
Ano, utkvěl, byť jen ze sociálních sítí. Na fotce je tam Miroslav Kalousek a slzí dojetím poté, co jeho příznivci na Národní třídě skandovali Míra na Hrad. Jestli se to stalo, nebo si to vymyslel, nevím. Ale ze všech momentek byla tahle nejpříšernější. Obecně ale u oslav 17. listopadu dost trpím. Vadí mi to černobílé zobrazování zářného dneška a temné minulosti před listopadem. Historické poznání je už úplně jinde.
Pískání a nadávky provázely při pokládání květin na Národní třídě premiéra Andreje Babiše i předsedu Trikolóry Václava Klause mladšího. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud, estébáku“, tak Klaus ml. slyšel z davu mnohem horší věci. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout poslanec se svou malou dcerou, když chtěl uctít 17. listopad. Další mu nadávali do „Putinových děvek“. Podle některých neměl Václav Klaus mladší na Národní třídu vůbec chodit, jiní mu vyčítají, že s sebou neměl brát dítě a že ho bral „do války“. Co k tomu říci?
S Václavem Klausem mladším asi nesouhlasím vůbec v ničem, Andreje Babiše jsem za mnohé kritizoval v minulosti veřejně. Ale státní svátek je přece svátek všech, ne? Takové bylo kdysi i heslo Občanského fóra: strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny. Takže na tu Národku patří i Klaus a Babiš, klidně s dětmi. Vadí mi ta kulturní válka tady: odstraňování Koněva, pomník vlasovcům, snahy obnovit Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, naopak zas přejmenovávání Letiště Václava Havla na Gottovo. To se pak projevuje i při oslavách. Ztrácíme čas blbinami, spektáklem. Podstatné jsou jiné věci: 800 tisíc lidí v exekucích, nedostatek bytů, všechna média v majetku miliardářů, stále rostoucí emise CO2, daňové ráje. Politici mi přijdou úplně bezradní, když řeší jen ty symboly namísto podstaty. A podstata je a zůstane v ekonomice. Buď ji necháme nadnárodním korporacím, které od nás vyvádějí na dividendách víc než 250 miliard, a normálně nás bezostyšně vysávají, nebo přestaneme být kolonií a začneme si zase vládnout sami. To ale znamená zkrotit tenhle velký byznys (což mimochodem Klaus mladší samozřejmě nechce). Já chci slyšet debatu o tom, jak, ne řeči o pomnících a o tom, kdo na koho píská.
Fotogalerie: - Sloužím rodu Slovanů!
A co protesty? 16. listopadu se na Letné v Praze sešlo 200 až 300 tisíc lidí, kteří jsou hrubě nespokojeni s Andrejem Babišem a Milošem Zemanem. Jsou forma a obsah protestů v pořádku? A mohou lidé kolem Mikuláše Mináře reálně něčeho docílit, např. vyhlášeným ultimátem?
Pokud protesty přivedou víc lidí do politiky, tak měly smysl. Demokracie musí být živá i jinde než na sociálních sítích, ne? Smekám před organizačními schopnostmi lidí z týmu Milionu chvilek pro demokracii. Pár protestů jsem pořádal a dá to sakra práci dostat na jedno místo i mnohem míň lidí. Ale obsah jejich protestu mne neoslovuje. To, že je premiérem člověk, který vyhrál volby, je přece demokratické. U nás vidím v současnosti jen tyto tři jevy, které jsou ohrožením demokracie.
Zaprvé těch 800 tisíc lidí v exekucích – ti jsou úplně vyřazeni z občanského života, nemají svobodu, to je potřeba řešit na prvním místě. Už ve volebním programu jsem prosazoval, aby byla provedena dluhová amnestie. Jednorázově a s upozorněním, že opakovat se bebude. Není to úplně spravedlivé, ale ti lidé za to nemohou jen vlastní vinou, bylo to systémem, který si prosadila exekuční mafie.
Za druhé to vlastnictví médií: když „hlídací psy demokracie“ vlastní hrstka nejbohatších lidí v zemi, a je mi fakt jedno, jestli je to Babiš, Kellner, Křetínský, Bakala nebo Valenta, tak média hlídají hlavně to, aby demokracie neohrožovala zájmy těch nejbohatších. Proto si také myslím, že populismus je správná reakce na současnou situaci, jen bych rád, aby tu vedle nacionalisticky orientovaného populismu byl také populismus levicový, ne neomarxistický, ale levicový: vyšší daně pro ty nejbohatší, výstavba bytů státem a městy, kde bude regulované nájemné, zdanění znečištění pocházející z velkých průmyslových zdrojů jako kompenzace, konec odlivu dividend do ciziny nebo do daňových rájů. Z těchto peněz pak můžeme financovat vyšší důchody, platy učitelů, zdravotním sestrám, opravovat silnice, postavit vysokorychlostní tratě, udržet pobočky pošty na menších obcích, dotovat jízdné ve vlacích a autobusech (to podporuji!) a snížit daně a odvody živnostníkům. To je pro mě pořádná levicová politika, ze které by lidi něco měli. Zelení ji neuměli nabídnout, protože jsou vlastně dost ustrašení. Chtějí být chváleni v novinách a po kavárnách. To mě je fuk.
Zatřetí je ohrožením pro demokracii u nás dnes skoro hotový nový stavební zákon. Vypadá to jako dílčí věc, ale dotkne se časem všech. Napsali si ho developeři v Hospodářské komoře sami, ministerstvo to asi neumělo. K čemu takový stát, sakra, je? Za komunistů se skutečně stavělo rychleji, ale za jakou cenu? Nikdo se nikoho na nic neptal. Nový stavební zákon chce znovu vzít právo nejen spolkům, které jsou občas obviňovány z průtahů při výstavbě, ačkoliv je to spíš tak, že stát neumí stavbu připravit pořádně, ale i sousedům, památkářům, úředním orgánům ochrany přírody a dokonce obcím! Prostě vám to tam stát a velcí investoři postaví, bez ohledu na zdroj vody, bez ohledu na kostelík na kopci, kterej dotváří malebnost vašeho domova, bez ohledu na váš vlastní majetek. Dálnice bude, a za ní přijdou kamiony, za nimi pumpy, podél dálnic další skladové haly, další zábory půdy a pak hned další kamiony. Tohle považuju za naprostý zločin a je to podle mne jediná věc, kterou vláda skutečně chystá demokracii omezit. Já vím, že lidem průtahy vadí. Ale myslím, že k demokracii vyjednávání patří. A to trvá. Jenže nikdo s nikým nevyjednává.
Tentokrát jsme slavili 17. listopadu výročí třicáté. Pokud jde o listopad 89, kde je naše země v porovnání s rokem 2009?
Uvedu tři kritické příklady změn. Ne proto, že bych chtěl minulý režim vychvalovat, ale proto, že mne zajímají ne klady, ale problémy toho současného. První: jsme součástí globální ekonomiky, takže ekonomiku velmi málo ovlivníme politickým rozhodováním doma. To není Evropskou unií, ta je pokusem o rozhodování na úrovni, která je ekonomické globalizaci přiměřenější, byť často reguluje špatně a demokratická je také neochotně, to je přímo globalizací: téměř neregulovaným nadnárodním byznysem. Druhá: jako jednotlivci jsme zbohatli, jako celek společnost zchudla, už nám tu fakticky nic nepatří. Voda, pivo, telekomunikace, automobilky, čokoládovny, textilky, sklárny…co nezaniklo, má vlastníka v cizině. Teprve nové firmy mají české majitele. Západ nás slupnul jako malinu. Třetí: všechno je byznys, jde jenom o peníze, mít je a užít. Celek společnosti se strašně zadlužil, teď je to asi 220 tisíc na hlavu včetně nemluvňat, celkem na počet obyvatel asi dva a půl bilionu korun. To znamená, že žijeme na dluh, a to na plný pecky a čím dál víc, kašlem na budoucnost prostě. Vědomí, že se to jednou projeví, je jedním ze zdrojů ospravedlnění konzumního způsobu života: ještě dnes si dám, co kdyby zítra už nebylo? Takže nás vidím asi takhle, nic moc no.
Fotogalerie: - Realita Hong Kongu
Kam jako národ směřujeme, vidíte budoucnost bez obav, nebo jsou na obzoru nějaké problémy?
Obávám se, že jako národ nesměřujeme už nikam. Jenom jsme. Vyděláváme, jíme, pijeme, nakupujeme, a zas vyděláváme. Tečka, nic, čekal jsem, že se přežerem rychlejc, ale furt nemáme dost. I nás se ale týká klimatická změna, a tady Vás asi nepřekvapím: pro mne je to nejpodstatnější ohrožení naší budoucnosti. U nás se sice projevuje relativně méně, třeba větším suchem, ale to mělo na katastrofu v lesích letos v létě nejmíň stejný vliv jako kůrovec. Problém je ale v tom, že se klima mění rychleji v jiných částech světa a že jeho změna povede k válkám o zdroje, některé části planety se stanou neobyvatelnými, lidé odtud budou utíkat – a jsme doma, opět přijde problém s uprchlíky. Migrační situaci je sice důležité řešit v místě, kde vzniká, ale klimatickou krizi také: a Česko je předním znečišťovatelem, v emisích CO2 na obyvatele se pohybuje na přelomu první a druhé desítky ze všech zemí na světě. Takže náš podíl je relativně významný. Jestli si někdo myslí, že se řešení klimatických problémů zvládne s buřtem v puse nějakou zázračnou inovací, tak se podle mne mýlí. Člověk je schopen se na změny adaptovat, ale člověk rozumný se začne adaptovat včas, když rozpozná příznaky. Já vím, že zas budu poslouchat řeči o zeleném mozku, protože pohodlnější je zacpat si uši, zavřít oči a nedělat nic, ty řeči mě netrápí, chybí mi v tom našem chlívečku vědomí ohrožení tímto reálným problémem. Jak už jsem řekl výše, zabýváme se blbinami. Třeba nenavrhuju ta správná řešení já, ale pojďme uznat problém a bavit se o tom, co s ním. Novou dálnicí ho fakt nevyřešíme, ani když bude postavená rychlejc. Jadernou elektrárnou za 500 miliard také ne, ta jen odčerpá peníze na léta dopředu na všechno ostatní.
Co pro vás osobně znamená svoboda? Jde o nejvyšší hodnotu, kterou máme? Ztratili jsme něco z našich svobod na cestě, kterou jsme urazili od roku 1989? A co jsme získali?
Fakt je, že já jako ročník 1983 beru svobodu hodně jako samozřejmost. Totiž tu formální, že můžu někam jet, když na to mám, že můžu něco říct, když mi to někde otisknou, že můžu založit spolek, koupit zámek, psát články, hrát divadlo, žít s klukem. To jsou pro mne důležité věci a zařadil bych je mezi svobody, ano. Ale v politice, kterou považuji za hlavní prostor uskutečňování svobody sebe, nejen jako jednotlivce, ale v občanském smyslu, je svobody velmi málo: všichni politici vlastně dělají nakonec tutéž politiku, jen o ní jinak mluví, ale je to furt totéž – dělají to, co jim dovolí velkej byznys, a média to ohlídají, to mi věřte, já to zkusil dělat byznysu i médiím navzdory. A měl jsem pro to dobré výchozí podmínky, určitě lepší, než mnoho lidí u nás, dobré vzdělání, rodinné zázemí a tak, ale stejně jsem dostal pěkně na držku. Spousta čtenářů může nesouhlasit s mými názory a určitě jich spousta nesouhlasí, ale i ti určitě uznají, že jsem se nikdy v politice nechtěl obohatit, nemám žádnou kauzu, vždycky jsem prosazoval, co jsem slíbil, ale změnit tenhle systémek je zatraceně těžký, mnohem těžší, než jsem si myslel před deseti lety třeba. Teď žiju v takovém disentu, kam jsem systémem vytěsněnej, opravuju ten zchátralej barák, makám na zahradě, aby to tu bylo hezký, až přijdou návštěvníci, kdo mi to závidí, může se přijet podívat, že není tolik o co stát, i když mne to baví. Ale dělat to, co bych nejradši, tj. politiku, nemůžu. Není prostor. A to vnímám jako omezení svobody, když se ptáte. Máme tu svobodu zařadit se do řady a makat, to určitě. Ale v kterém systému tahle svoboda nebyla? Jiné názory, a dokonce odhodlání je prosazovat, nebo dokonce určité úspěchy při tom, to se musí hlídat, a zlikvidovat v zárodku. Zkuste si to!
Svobodu slova, tu dle zákona máme. Máme ji i skutečně? Je někdo, kdo ji ohrožuje, nebo nám ji bere? Někdo v politice, či jinde, kdo ji snad zneužívá?
Podívejte, výzkum v knize o českých novinářích, kterou vydala Masarykova univerzita v Brně předloni a jmenuje se trochu složitě Čeští novináři v komparativní perspektivě, ukazuje, že novináři u nás velmi často zneužívají svého privilegovaného postavení a zamlčují fakta, pokud se nehodí jejich názoru. Ve srovnání s dalšími zeměmi jsme dopadli nejhůř. O té knize se skoro nepsalo, není divu. To čtenář vydrží desetkrát, některý deset let, ale v nějakou chvíli i úplnému tupci dojde, že svět není takový, jak nám ho média předkládají. A tak se lidé vydali na sociální sítě tvořit si vlastní mediální obsah. Sítě vypadají demokraticky, jo, každý si tam může vylít srdíčko, ale tím to s demokracií na síti končí. O sociálních bublinách na síti už se namlátilo spoustu slámy čili to nebudu opakovat, ale myslím, že míň lidí si uvědomuje, že všechny informace, které o sobě na sítích zveřejňují, se zpeněžují. Třídí, uchovává a prodává je vlastník té sítě, proto chodí lidem cílená reklama, proto se k nim dostávají určité názory, proto nabídka zboží, které nedávno vyhledávali. Vypadá to jako supr servis, ale ve skutečnosti je to největší „velký bratr“, co kdy existoval. Kam se hrabe KGB. A necháváme se šmírovat dobrovolně. Nejmocnější jsou už dneska tyhle firmy: Microsoft, Google, Amazon, Facebook, Apple. Ty vědí všechno nejen o nás, ale i o Babišovi s Kalouskem, protože i ti je potřebují, ať už k politice nebo k podnikání. Myslím, že přijde čas, kdy nám dojde, že i síť musí mít veřejnoprávní charakter a nebude ji smět vlastnit žádná firma, ani ovládnout žádná novinářská parta. Do té doby pracujem všichni pro Facebook, pro Google a pro Amazon ve svém volném čase zadarmo. Už teď jsou tyto firmy nejbohatší na světě a mimo jakoukoli demokracii. Iluze naší svobody je u toho téměř dokonalá.
Fotogalerie: - Roční žluté vesty
Jak na vás v kontextu předchozí otázky působí propojení miliardářů a médií, které již dost možná završil Petr Kellner svým čerstvým nákupem TV Nova?
O médiích se říká, že vám neříkají, co si máte myslet, ale o čem máte přemýšlet. Jsou ale i média, která učí nepřemýšlet. Řekl bych, že to bude Kellnerova parketa. Vytvoří nějakou novou frontu nekonečných kulturních válek o blbiny tak, abychom mu nekoukali pod prsty při podnikání a chraň pánbůh se něco nezvrtlo a nechtěli jsme ho naučit platit vyšší daně, aby bylo na lepší silnice. A o to jde, ne?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
