Pane Horáčku, vy jste stál doslova u pádu komunismu a nástupu demokracie. Jak vnímáte dnešní dobu nyní, 23 let od revoluce?

Svou roli v "pádu komunismu" rozhodně nechci přeceňovat, ten systém zahynul především systémově, na svou vlastní hnilobu. Pokud se týká jednotlivců: mnozí jiní tu svou roli statečně odehráli v komunistických věznicích; měli můj obdiv tehdy, mají dnes, budou mít navždy. Já se jen snažil prospět dobré a nadějné věci, a snad i trochu prospěl.

A jak vnímám dnešní dobu? To byste mi musel říci, ve vztahu k čemu. Jestli k době, která tu dnešní předcházela, pak nemám co řešit: Po Listopadu jsem mohl studovat na universitě nerozleptané marxismem-leninismem, cestovat po celém světě, číst jakékoli knihy, podnikat, svobodně se vyjadřovat. A umělecky tvořit tak, že veškerá omezení jsou nikoli vnější, ale dané jen mou vlastní nedostatečností. Samozřejmě to platí nejen pro mne, nýbrž pro kohokoli relativně zdravého a práceschopného. Připočteme-li, že nás nikdo neokupuje a ani tím nehrozí, že tu není válka, koncentrační tábory, smrtící epidemie nebo hladomor, jak tomu ovšem velmi často v našich dějinách bylo, pak nemohu než realisticky říci: Žijeme v nádherné době.

Úplně jiný obraz bych však namaloval, kdybyste se mě zeptal na porovnání s ideálem, a dost možná i s možnostmi, které jsme měli. Tam by to taková nádhera věru nebyla - ale to je při střetu reality s ideálem jasná věc.

Nejste zklamán tím vývojem? Že zatímco se měla země stabilizovat, finančně, ekonomicky, i jinak růst, řítí se podle všeho do hluboké propasti?