Mladý český filosof, žijící v Německu: Je třeba hledat morální řešení imigrace. Upínat se k armádě, která v dějinách napáchala tolik škod, je hanba

Máme se podle vás bát populismu?

Ano. Populismus je slabina každé demokracie. Demokracie je tolerantní, otevřená názorům, dobrým i špatným. Špatné názory přibývají, když lidé mají strach, jsou rozhořčeni anebo zkrátka odmítají přemýšlet. To motivuje politiky k hrubé a špatně odůvodněné, respektive odůvodnitelné politice. K politice, která slibuje rychlou změnu, často ale přehlíží demokratické směrnice. Je nutno si uvědomit: Demokracii je třeba „dělat“. Ona neexistuje sama ze sebe. To znamená, že se dá i rozbít. Populismus je cesta tím směrem, v dnešní době bohužel velice oblíbená.

Kdo je podle vás největší populista?

Důležitější než jméno osoby zdá se mi otázka, jak se nechají zlepšit politické diskuze. Populismus je svým způsobem konec diskuze, konec argumentů. Podle mě je populista každý, kdo odmítá ve veřejném prostoru názory věcně odůvodnit. Ať je to politik, člen médií, nebo politicky angažovaný občan. Odvolávat se například bez dalších důvodů na evropskou ideu je podobně populistické jako tvrdit, že ženy neumí řídit. Jaké rotace může populismus dosáhnout dále závisí na stavu demokracie, v které se rozmáhá.

Je demokracie tedy takový jakýsi jemný květ, který je třeba chránit?

Určitě ano. Například v demokracii existuje výzva respektovat svobodu lidí a zároveň omezovat onu svobodu závaznou výchovou a vzděláním. To ale neznamená, že by motto „nebezpečí pro demokracii“ mohlo být používáno jako námět proti všemu. Tím by se rozmohl obrácený populismus a každá změna by se spojila se strachem demokracii zničit. Demokracie se takto může zablokovat. Určitá představa o demokracii ovládne mysl, ztuhne v ideologii. Je například polské omezení ústavního soudu zásadně nedemokratické? Nebo může být i ústavní soud, který omezuje vůli lidu, demokratický problém? Zde je potřeba dialog, a ne tupé obviňování.

Jak probíhá demokratický dialog v Německu – především s pohledem na uprchlickou krizi?

Je napjatý jako u každé velké politické výzvy. Zde by ale nebyl problém. Problém je, že obsahová diskuze byla nahrazena strategickou diskuzí. A to se dle mého názoru týká všech politických stran. V té souvislosti se často říká, že „ten a ten vyslovuje svoje stanovisko jenom proto, aby politicky profitoval“. Tím se argumentace ale nikam neposune. Vidíme to i ohledně kontroverzí s Ruskem. Stejné argumenty kolují už léta, bez dalšího vývoje. V Německu panují obavy z možného rasismu ve veřejném prostoru. Situací cloumá paradox: politika a media musí například zvážit příkaz informování veřejnosti nebo její starost o bezpečí oproti jednostrannému a problematicky fokusovanému zpravodajství o migrantech.

Takže nakonec má Německo přece jen určitý problém s rasismem?

Jsou velké snahy jednat s migranty v liberálním smyslu. To znamená pro chyby jednotlivých lidi neodsuzovat skupiny, s kterými můžou být spojovány – ať to jsou náboženské, kulturní, nebo etnické skupiny. Přesto nastaly kolem silvestra v Kolíně nad Rýnem výčitky o „racial profiling“. Tím je vysloveno obvinění, že se policie v rámci kontrol soustředila na určité skupiny lidí – konkrétně migranty. I tady se jedná o paradox: taková aktivita může vyvolat předsudky a není spravedlivá vůči všem, kteří se neprovinili. Na druhé straně se může jednat o bezpečnostní riziko, když se kontroly rozšíří bezmezně. Pokud má policie empirické důvody pro asymetrický postup, musí v tom případě zvážit hodnoty jako zdraví a bezpečí proti „intensitě“ liberálních principů. Mimo jiné se tady jedná o úvahu, která je ve společnosti v různé formě projednávaná dnes a denně.

Jak silná policie odpovídá na výzvy budoucnosti? Mnoho lidí v Evropě se přece bojí teroru…

Část lidí v Německu očividně vítá posílení policie. Jakých výkonů se v budoucnosti bude muset domáhat, netuším. V zásadě ale teror není jenom věc policie. Teror je také ideologie. Je jako duch, který se nečekaně materializuje a útočí. Z toho důvodu důležitá sociální a politická práce ve společnosti je ideologie se zbavit. Co se týká zesílení policie a tajných služeb, jsem skeptikem ještě z jiného hlediska. Mohou na to doplatit občanské svobody. Historicky se jedná o běžný jev. Příkladem je situace po roce 2001 v USA. Nejdříve se lidé rádi vzdali občanských svobod, aby zesílili pocit bezpečí. Kleště veřejných orgánů se potom ale těžko vracely zpět.

Které jiné výzvy čekají Evropu podle vás v blízké budoucnosti?

Některé státy v Evropě dávají nyní důraz na posílení nebo zviditelnění vojenské síly. To se mně nelíbí. Doufám, že je to jenom divadlo, které má odvádět pozornost od vnitrostátních problémů a vakua konstruktivní zahraniční politiky. Přesto je hanba navázat tolik pozornosti a naděje k něčemu, co v minulosti udělalo takovou škodu jako armáda. Lidé rychle zapomínají na ohavnou stránku násilí a sluní se ve štítu její moci. Doufají, že takto zakryjí problémy, které ve skutečnosti leží jinde. Měla by být snaha bojovat o lidské právo na mír, a ne snaha k hledání důvodů pro nové a další boje.

Jak by se s uprchlickou krizí mělo podle vás dále zacházet? Existuje morální řešení?

Věřím v možnost morálního řešení, i když zatím není očividná. Nebo jinými slovy, není očividné, zdali politické řešení uprchlické krize doposud bylo morální. Jsou tu silné indicie, že tomu tak je. Otevřené hranice Evropy, zejména Německa, odpovídají představě úctyhodného života pro každého. Nicméně zůstávají otevřené otázky. Na jedné straně se musí projednat i jiná morální paradigmata. Na druhé straně lze přemýšlet, do jaké míry je možné úctyhodný život pro každého fakticky realizovat, jaké meze přitom Evropě stojí v cestě a jakým mezím je potřeba přisoudit vlastní morální hodnotu. Zde doufám v zapojení akademických prvků do veřejného dialogu.

Pojďme k německé vnitrostátní politice. Jak prognózujete úspěch či neúspěch dosavadní kancléřky Merkelové v nových volbách?

Myslím, že Merklová má dobré šance stát se opět kancléřkou. CDU nemá lepší personální alternativu, což si také uvědomuje. SPD se na druhé straně v posledních letech vedle CDU nemohla profilovat. Ve volbách bude mít zajisté horší výsledek než CDU.

Martin Schultz směřuje z Bruselu do Berlína. Co si o tom myslíte?

Schulz je rozumná volba, osobností i zkušenostmi. Proto jeho dosazení na místo ministra zahraničí mohlo být realistické. Ale všechno je poněkud jinak, takže to vypadá, že bude kandidovat pro SPD na kancléře; podle mě je to nevýhodné rozhodnuti SPD. Odlišně k ostatním vidím Schulzovu popularitu sílit hlavně v SPD. Strana ale potřebuje hlasy z venčí. Větší ztrátou pro post ministra zahraničí než Schulz je však zajisté Steinmeier, který má směřovat do prezidentského paláce.

Na AfD se hrnou negativa jedno za druhým, nicméně stoupá v oblibě. Rozdílně v jednotlivých spolkových zemích, ale přeci. Dostane se podle vás do Bundestagu?

Já si myslím, že ano. To ale zajisté odvisí i od dalších událostí v republice. Například mohl Hofer dnes být v Rakousku prezidentem, kdyby se teroristický útok v Berlíně uskutečnil před tamními volbami? Taková dramata přímo nastartují popularitu určitých stran. V zásadě si AfD ve vlastním zájmu musí dát pozor neodradit moderátní konzervativní voliče.

Jak na tom jsou celkem populární Zelení, případně „komunisté“ z Linke a DKP?

Zelení, Linke a AfD docílí možná podobných výsledků, s rozdílem dvou procent. Není to odvážná představa. Daleko za nimi bude FDP, a o DKP se téměř nemluví. Zelení ztrácí nějaké voliče na základě nekonzistentní daňové a finanční politiky, respektive na základě postojů k bezpečnostní politice. Mají se ze zmíněných stran podle odhadů ale nejlépe. Volby podle mne ukáží, jak politicky rozpolcené je Německo. Na druhou stranu je politická pluralita dobrá věc, dokud se pohybuje v řádu práva a v ústavním kontextu.

Myslíte, že do letošních voleb v Německu zasáhne turecká politická strana, která zastupuje zájmy několika milionů Turků a pravděpodobně i nových přistěhovalců, bývalých běženců?

Nejsem si jistý, jestli se dá počítat s evidentním zásahem. Ale interní vazba mezi lidmi s migrační historií, jejich původním a novým domovem, určitě existuje. V době zesílených mezinárodních konfliktů je to vazba, která pro spousty lidí může hrát větší a větší roli. Zde jde do jisté míry o morální, ne o demokratický úsudek, zda nebo do jakého rozsahu je to pro Německo přijatelné. Demokracie s tím nemusí mít problém. Strohým úkolem je zpravidla vzít do politické agendy zájmy občanů, které nekolidují s ústavou. K rozumné diskuzi takového tématu ve veřejném prostoru máme ale daleko.