Muslimové zaútočí v Evropě každý měsíc. Letos sem přichází mnohem více imigrantů než loni. Z Francie je už nebezpečná muslimská země. Řešení je toto... Odborník promlouvá

Francouzský muslim zavraždil v Nice několik desítek lidí, již teď se opět ozývají hlasy, které tvrdí, že to nemá nic společného s islámem. Co si o tom jako bývalý muslim myslíte?

Už jsem z toho trochu unaven. V poslední době se frekvence útoků zrychlila a člověk má dojem, že již brzy budou muslimové útočit každý měsíc, takže brzy budeme všichni otupělí, budeme to brát jako realitu a již nás to nebude tak vzrušovat. Například dnes již občany nevzrušuje ani to, že letos přišlo za předchozí měsíce do Evropy mnohem více uprchlíků/imigrantů než loni. Ale protože to již trvá dlouho a média to již tolik nezajímá, tak to nezajímá ani obyvatele.

Ale zpět k Vaší otázce. Podle mě je to logické. Nemůžeme čekat od obhájců islámu, že by teď masově prozřeli a najednou přiznali sami sobě a celé společnosti, že se mýlili. Na takovéto prozření a přiznání je potřeba mít silného ducha a odvahu a tu obhájci islámu nemají. Tedy, jako při předchozích případech útoků, i zde opakuji, že hlubší příčina je v samotném vyznání útočníka – v islámu a v jeho arabsko-muslimské kultuře. Bohužel nejen obhájci islámu, ale i mnozí odborníci nechápou skutečnou podstatu toho, proč muslimským útočníkům nevadí zabíjet i muslimy.

Proč jim to nevadí? Vždyť mezi oběťmi byla údajně i muslimka Fatima Šaríhiová, která nosila zahalenou tvář. Podle jejího syna to byla umírněná muslimka. Proč vrah zabil i ji?

Mezi metody zakladatele islámu Mohameda patřil i teror a zasévání strachu. A přesně to dělají i tito muslimští útočníci. Za velice nízkých nákladů zasévají strach. Představte si to. Klasický evropský terorista z IRA či útočník typu Breivik si plánovali svůj čin pozorně. Vždy bylo jejich cílem útočit na ty, které považovali za vinné, nikdy neutočili záměrně na nevinné. Proto by příslušník skupiny IRA nikdy nezabil úmyslně Ira či Breivik by nikdy nezabil úmyslně někoho z vlastních lidí, ale muslimům to nevadí ...

Proč?

Protože je to teologický problém, ne racionální/rozumový. Muslimové řeší vše skrze povolené či zakázané dle islámského práva. Otázka útoku na nevěřící v Alláha se musela řešit i ve středověku. Vždyť již první muslimové útočili na nepřítele, mezi kterými mohli být i muslimové, jak se tedy vypořádali s rizikem zabití muslima při útoku na nevěřící? Jednoduše, ospravedlnili si to teologicky. Podle islámského práva platí zásada, že pokud během útoku zahyne rukou útočících muslimů i muslim, tak jde automaticky rovnou do ráje k Alláhovi. Muslimský útočník tedy nemá morální problém s možností, že by při útoku na nevěřící mohl ohrozit muslimy.

Je tomu tak opravdu vždy?

Je známo, že při některých útocích se teroristé snaží provádět „selekci“. Podívejte se do Afriky. Co se tam děje při útocích muslimských vrahů? Vždy, když obsadili nějaké nákupní centrum či autobus, provedli výběr lidí – podobně jako nacisté realizovali se židy. Muslimové byli necháni na pokoji a nemuslimové byli povražděni. Většinou však platí, že pokud teroristé nemohou provést takovýto scénář, s klidem útočí i na srocení lidí, kde jsou také muslimové.

Co byste doporučil našim občanům před cestou do dnes již rizikových částí EU, kde mohou čelit muslimským teroristům?

Bude to znít směšně, ale doporučil bych jim vždy si před cestou nechat vystavit od někoho znalého arabštiny text o tom, že v brněnské či pražské mešitě konvertovali k islámu a mít ho pořád u sebe. Ten dokument by měl vypadat co nejvěrohodněji, je možné si k němu nechat klidně vyrobit i razítko, hlavně ať vypadá autenticky. Pokud by měli naši občané tu smůlu a byli zajati muslimskými bojovníky, mohou se vydávat za nové konvertity k islámu, a tak zvýšit své šance na přežití. Mají tak dost reálnou šanci, že je teroristé nezabijí jako první, poněvadž první zabíjejí vždy nevěřící. Pak je zde samozřejmě otázka, jestli je možné považovat Francii za bezpečnou zemi.

Je to možné?

Já osobně ji řadím k zemím s vzrůstajícím počtem muslimů, a tedy i mezi země s velkým rizikem nejen velkého teroristického útoku, ale také drobnějších násilností ze strany muslimů. Zakladatel islámu Mohamed plenil oázy, které se mu nepodřídily a nepřijaly islám a mnozí muslimové v dnešní Evropě na základě jeho příkladu ospravedlňují násilí a přepadávání nás nevěřících, takže jet do Francie je již prostě velké riziko. Již to není naše evropská země, ale země směřující do podobného stavu, jaký je v Africe či v muslimském světě...

Dá se vůbec ještě něco dělat?

Ano, dá se něco dělat, ale bude to potřebovat radikální řez. A čím více se bude radikální řešení oddalovat, tím více bude potřeba radikálnějšího řezu. Zatím nás napadají muslimští útočníci z pozice mstitelů obětí politiky Západu v muslimském světě, ale již brzy dospěje generace muslimů, kteří sami sebe nevidí jako dobyvatele, ale jako obyvatele Evropy. Tato generace je vychovávána hlavně v tradičním duchu ortodoxního islámu – takového islámu, který je vyučován i v českých mešitách. Tato nová generace muslimů bude požadovat právo na postupné nastolení islámských zvyků a zákonů v Evropě, byť asi nejprve postupným politickým způsobem. Jen malá část z nich bude sahat k násilí hned. Pokud se však budou Evropané bránit nastolování islámských zvyků, může se značná část této nové muslimské generace uchýlit k násilí. Pak nebude útok jednou za půl roku jako v Nice či v Paříži, ale vypukne regulérní občanská válka. Z pozice České republiky nás to však paradoxně může zachránit. Čím dříve tedy nějaké občanské nepokoje v zahraničí přijdou, tím lépe může být pro nás.

Jak to?

Dnešní vůdcové muslimských komunit mluví pravdu, když odsuzují násilí páchané nedočkavými muslimy. Proto mluví pravdu, když odsuzují útoky v Nice, jako to udělali pražští muslimové. Muslimští lídři si moc dobře uvědomují, že násilí může probudit spící Evropany a může pomoci strhnout jejich pracně budovanou masku mírumilovnosti a tolerance. Jejich cílem je totiž postupná islamizace skrze politiku (získávání vlivu) a populaci (příliv uprchlíků/šíření islámu). Až ve chvíli, kdy budou mít pocit, že mají dostatečnou sílu, budou připraveni případně použít i násilí. Velice podrobně se myšlení muslimů a jejich uvažováni věnuje bývalý muslim Alí Síná v knize Jak porozumět Mohamedovi a muslimům.

Pokud ovšem mladí muslimové samou nedočkavostí nastolit Alláhův zákon v Evropě rozpoutají byť jen v jediné zemi občanskou válku, může se zbytek Evropy vzpamatovat a postavit se muslimům a jejich plánům. Mohou zvolit politiky, kteří se již nebudou bát zastrašování ze strany Bruselu, saúdskoarabské lobby či nadnárodních Sorosových multikulturních organizací a učiní přítrž tomu multikulturnímu šílenství.

A jaká by se měla zvolit opatření?

Je potřeba radikální krok, tedy ne pouze uzavřít organizace šířící ortodoxní pojetí islámu, ale deportovat všechny ty, co jej vyznávají. Ať si jdou budovat svůj islámský ráj do muslimských zemí. A z těch muslimů, kteří se přihlásí k reformnímu či liberálnímu výkladu islámu, tak z těch učinit skupinu občanů s dočasně omezenými právy (vstupování do policie, armády či do politiky) dokud neprokáží svou důvěryhodnost. Liberální demokracie nikdy nečelila takové výzvě, jakou je islamizace. Je třeba si uvědomit, že soužití s reformními muslimy je možné – prokazují to zkušenosti z Ruska a Izraele. Vyžaduje to však jistý druh přístupu, který je zdánlivě v rozporu s liberální demokracií. Uvědomme si tedy důležitou roli reformních muslimů a jejich podpory proti ortodoxním muslimům. Bez takovéhoto spojenectví není možné za současné situace porazit islamisty a čelit islamizaci.

Samozřejmě je také potřeba vybudovat jakousi evropskou islámskou církev, která převezme pojetí islámu podobnému tomu u polských Tatarů, kteří také museli svůj teologický výklad přizpůsobit polské katolické společnosti. A pokud tedy někdo z dnešních evropských muslimů bude chtít být dále muslim, bude mít na vybranou. Buď se stane reformním muslimem, křesťanem, ateistou, nebo ať jde raději pryč z Evropy. Zároveň by měly křesťanské církve obnovit evangelizaci muslimů a státní instituce by měly opět učit v rámci religionistických studií o problémech spojených s islámem a v čem je bez reformace neslučitelný s naší civilizací. Pokud se to nestane, tak nás za pár desetiletí čeká boj s muslimy ne pouze o náš způsob života, ale i o naše životy.

Lukáš Lhoťan je bývalý muslim a autor knih Islám a islamismus v České republice, Ježíš Kristus a islám či Arménský holocaust – Sto let od plánované genocidy arménského národa 1915–2015. Vydal také knihu Marek z Aviana – patron a štít Evropy Životopis duchovního obránce Středoevropanů před islamizací. Dříve redaktor košer finančního webu Shekel.cz. Nyní analytik Da Vinci Prague Institute, o. s. Od roku 1998 do roku 2010 byl spolupracovníkem předsedy českých muslimů Muneeba Hasana Alrawiho, do roku 2012 členem Muslimské obce v Brně, absolventem vzdělávacích kurzů o islámu saúdskoarabské World Assembly of Muslim Youth, absolventem studijního pobytu v USA The International Visitor Leadership Program (2010).

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.