Posledně jsme hovořili o roli jaderných zbraní v současném napětí mezi Západem a Ruskem. Poukázal jste na cosi, co sám označujete jako tabu: Že případná jaderná odezva Ruska jako důsledek pocitu ohrožení může dopadnout na Evropu bez toho, aby se jaderné výměny účastnily i USA. Čili že by zaoceánská velmoc mohla nechat Evropu „ve štychu“. V posledních dnech vyvolal vzrušení ruský velvyslanec v Dánsku, když uvedl, že pokud Dánsko instaluje na svém teritoriu prvky americké protijaderné obrany, stane se možným terčem ruského úderu. Toto vyjádření bylo některými analytiky prezentováno jako vzkaz: „Máme proti vám, Evropané, jadernou převahu 10:1 a můžeme toho využít. Američané si kvůli vám nenechají ničit svá města jadernými zbraněmi, takže se musíte dohodnout s námi. A podřídit se nám“. Jak si vysvětlovat celou tuto slovní přestřelku? Skutečně může případná jaderná dominance Ruska přimět evropské velmoci, aby vůči němu praktikovaly smířlivější politiku? Jde nám o to, jak se tyto otázky, které nejsou každodenně frekventovány, promítají do strategického přemýšlení politiků a diplomatů v Evropě.

Dovolte mi na úvod malou filosoficko-ekonomickou úvahu. V uplynulých dvaceti letech jsme se (míněny evropské státy) chovali jako malé děti, které zahánějí bubáka ukrytím hlavy pod přikrývku. Války, službu v armádě, jaderné zbraně, a vlastně zbraně hromadného ničení jako takové – to vše jsme „vytěsnili“ ze svých myslí a životů. Tvářili jsme se, po vzoru televizních reklam, že v reálném světě vlastně neexistují, stejně jako stáří, nemoci a smrt. Bohužel, ukazuje se, že stejně mysleli a chovali se i lidé, kteří měli „v popisu práce“ zajišťování obranyschopnosti České republiky a bezpečnosti jejích obyvatel. V režii premiérů, ministrů obrany a jejich náměstků, za blahovolného přihlížení vrchních velitelů ozbrojených sil, byla namísto nastavování schopností reakcí na konkrétní hrozby a hledání cest k eliminaci reálných rizik systematicky likvidována a rozprodávána schopnost armády účinně zasahovat v případě krizí, včetně těch válečných. Byla zprivatizována infrastruktura civilní obrany, ze školních osnov vymizela příprava mladých lidí na řešení krizových situací (dříve branná a zdravotnická výchova). Česká republika si sice udržela určité strategické rezervy potravin, paliv apod., jejich rozdělování a distribuce v případě skutečných katastrof jsou však zajištěny především papírově. Zato kolem nich probíhají čilé „kmotrovsko-podnikatelské“ aktivity, ostatně jako kolem téměř všech nákupních aktivit za státní peníze, spojených v ČR s obranou a bezpečností.

Kdo je ing. Jaroslav Štefec, Csc.? Životopis ZDE