Minulý rok byl v Česku z mnoha pohledů velice pestrý. Valnou část roku, v němž jsme si připomínali třicáté výročí listopadových událostí roku 1989, provázely demonstrace spolku Milion chvilek. Už toho bylo řečeno mnoho, co by se tak dalo ještě vzkázat jak hlavnímu představiteli spolku Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní?

Opravdu nevím, co bych tomu chlapci, který ničím není a pasoval se do role spasitele demokracie v České republice, vzkazoval. Udělal si živnost, kterou já k životu nepotřebuji. Uvidíme, jestli bude zájem o jeho „služby“ i v tomto roce. Můj odhad je, že bude zájem upadat. A občanům snad jen tolik, že demokracie nepotřebuje usměrňovat, vždycky dopadnou volby tak, že určitá skupina voličů nebude spokojena. S tím se musíme smířit, taková je podstata demokracie, že většina určuje, jaký bude vývoj ve společnosti. Nelíbí se nám to? V dalších volbách je tu možnost všechno změnit. Pokud nebudeme respektovat výsledky voleb, zničíme demokracii. Víte, je poněkud zvláštní, že komunisti nechtěli připustit svobodné volby, jejich ideologie prostě musela vyhrát, ovšem „chvilkaři“ se jim zdárně přibližují. Máme sice svobodné volby, ale je fakt, že jsem zaznamenal první návrhy, kterak omezit volební právo těm, kteří nemají „ty správné“ názory. To je velmi nebezpečné!

V loňském roce se česká veřejnost rozloučila s Karlem Gottem. Dá se s odstupem času říci, zda v tom loučení nebylo zbytečně moc politiky? Tlačili Babiš a Zeman příliš „na pilu“ se snahou zavděčit se veřejnosti? Nebo „ti druzí“ ve snaze umenšit zpěvákův význam příliš mluvili o době před rokem 1989 a o vyrovnávání se s ní?

Loni to byly první Vánoce bez Karla pro většinu z nás. V podstatě se dá říct, že zemřela poslední osobnost české historie, kterou národ miloval a ctil. Nenapadá mě teď nikdo žijící, s kým by se Češi v budoucnu loučili tak jako s Karlem Gottem. Čímž nevylučuji, že se někdo takový časem objeví. Gottův odkaz je tak silný, že národ spojil, bez ohledu na politické či náboženské vyznání. Až mě to překvapilo a opravdu mile. A těch pár procent lidí, kteří si na Gottově smrti chtěli „přihřát polívčičku“, případně vytlouct nějaký politický kapitál? Dělali to především ti, kteří mu nesahali ani po kotníky. Nevšiml jsem si, že by Miloš Zeman nějak tlačil „na pilu“, to spíš u premiéra jsem registroval až přehnanou angažovanost v přípravě pohřbu, často poněkud chaotickou, o to víc prezentovanou mediálně. Připadalo mi, že občas něco vyslovil, aniž to konzultoval s paní Ivanou Gottovou. Domnívám se, že paní Ivana přesně věděla, co má udělat. Karel Gott věděl, že umírá, a můj odhad je, že jako profík přesně nalajnoval, co a jak bude po jeho smrti.