O této otázce jsem hovořil s velvyslancem USA... Daniel Herman pro PL o palčivých tématech, která hýbou Českem

Souhlasíte s vaším předsedou a vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem, že by měl ministr obrany Martin Stropnický kvůli svému komentáři únosu pětice Čechů v Libanonu a potvrzení jejich výměny za Alího Fajáda zvážit setrvání ve funkci ministra? Premiér se rozhodl, že ho neodvolá.

To jsou velmi závažná témata. Zatím jsem neměl o této otázce možnost hovořit přímo s ministrem obrany ani s panem předsedou Bělobrádkem. Pro mne je velmi důležité slyšet názor zúčastněných osob, mít možnost s nimi přímo hovořit. Pak bych mohl zaujmout stanovisko snáze než teď. Ale obecně jde o věc velmi vážnou a ožehavou, jsou-li ve hře životy konkrétních lidí. A v tuto chvíli šlo o životy občanů České republiky. Pokud bylo zvýšeno riziko tím, že byly určité informace zveřejněny, pravděpodobně to nebylo šťastné. To je potřeba zvažovat velmi citlivě i v případě jiných osob, které se nacházejí ve svízelné situaci podobného typu, když jde o unesené, zadržované apod. Je třeba, abychom si všichni, kteří jsme veřejnými osobami, uvědomili, jak velkou odpovědnost máme, a vážili každé slovo, než ho vyřkneme veřejně. Proto jsou určitá zasedání, ať je to Bezpečnostní rada státu nebo zasedání vlády, na nichž vystupují zástupci našich tajných služeb, uzavřená, aby neunikaly informace do široké veřejnosti. Já jsem v těchto věcech opatrný, rád bych si zjistil od zúčastněných osob jejich postoj, jejich názory, v jakém kontextu a co skutečně řekly, a pak teprve bych mohl své stanovisko formulovat.

Budete se jich tedy na tyto věci ptát?

Předpokládám, že například na dalším zasedání vlády, které bude příští středu, to pravděpodobně bude jedním z témat. A na předsednictvu KDU-ČSL jistě také budeme hovořit i s panem předsedou o této otázce, kterou zatím znám jen ze sdělovacích prostředků.

Opozice chtěla projednat kauzu výměny Libanonce Alího Fajáda za pět zadržovaných Čechů, zejména v souvislosti s možnými úniky informací o tomto případu z Bezpečnostní rady státu, ale i v souvislosti s únikem informací o výši výkupného v případě dvou dívek unesených před třemi lety v Pákistánu. Vládní koalice to však zablokovala. Proč?

Co se týká těch dvou dívek, které byly také naštěstí zachráněny, měl jsem možnost se setkat s jejich matkami ještě v době, kdy o situaci dívek nebylo mnoho informací. Tehdy jsem se setkal i se zástupci tajných služeb a ptal jsem se detailně na tento případ. Bylo to velmi komplikované a záchrana těchto dívek je i vizitkou profesionality našich tajných služeb. Ne vždycky se všechno povede, ale byl bych rád, abychom temnou optikou nějaké chyby, něčeho, co se nepovedlo úplně stoprocentně, nehodnotili mnohem výraznější a profesionálnější část práce našich tajných služeb. Já jsem pracoval na policejním prezidiu, byl jsem členem týmu psychologické pomoci záchranářům, policistům v krizových situacích života, měl jsem možnost mluvit s řadou lidí, kteří vykonávají službu v opravdu extrémně těžkých podmínkách. A velmi si těchto lidí vážím. Proto mě mrzí, když se pak shazuje profesionalita a velká odvaha těchto lidí. Nerad bych, aby se proto kvůli chybě, která se stala, zatemňovala profesionalita práce těchto osob.

V těchto případech se nezpochybňuje profesionalita těchto odborníků a specialistů v tajných službách, ale spíš jejich nadřízených a především politiků, kteří zveřejnili nebo veřejně potvrdili tajné informace, které mohou dalším lidem, například dívkám, za které stát zaplatil výkupné, ale i dalším, ublížit. Nemyslíte si, že je to nejen rizikové jednání z bezpečnostního hlediska, ale i z lidského hlediska, protože dvě zachráněné dívky jsou tak vystaveny nenávisti části veřejnosti, jak dokazují reakce na sociálních sítích i v bulvárních médiích?

Souhlasím s vámi, že je to velmi citlivá otázka. Znovu říkám, že všechny osoby veřejně činné, a tady mluvím i sám k sobě, ať jsou to členové vlády, prezident republiky nebo osoby v krajských a dalších samosprávách, si musí uvědomit, že dosah našich slov je větší, že je třeba každé slovo vážit, zvlášť ve chvíli, kdy se to týká života nebo dobré pověsti někoho jiného. Když nějaké výroky poškozují dobré jméno nebo uvádějí někoho do nebezpečí života, je to rozhodně pochybení a minimálně je potřeba se z toho poučit, protože to, co bylo vyřčeno, už nelze vzít zpět. Ale poučit se z toho lze a k tomu bych vyzýval všechny zúčastněné.

Nemůže nevydání Fajáda do USA narušit i naše vztahy se Spojenými státy i dalšími partnery?

O této citlivé otázce jsem hovořil s velvyslancem Spojených států panem Schapirem, kterého si velmi vážím, máme spolu velmi dobré vztahy. Shrnul bych obsah rozhovoru v tom smyslu, že mezi spojenci se takovéto věci nedělají, ale že z této jediné věci nelze usuzovat na nějakou změnu vztahů. Česká republika zůstává pevným článkem Severoatlantické aliance, to znamená, že v euroatlantickém prostoru jsme pevnými spojenci a to nikdo nezpochybňuje. Ač nemůžeme relativizovat pochybení, která se stala, nezveličujme je, nerad bych kvůli jedné chybě, která se stala v tomto případě, zatemňoval dobré vztahy se Spojenými státy, nebo kvalitu služeb našich občanů, kteří pracují ve velmi náročných podmínkách v zahraničí. To je podstatné. Myslím, že je správné, když se i na půdě Poslanecké sněmovny a parlamentu vůbec o takto závažných otázkách celospolečenského významu hovoří. Ale nemělo by se – a já jsem k tomu před několika dny na půdě sněmovny vyzval – zneužívat tato témata k domácímu politikaření a půtkám. Můžeme mít na věci jiný názor, to je legitimní. Ale snažme se sčítat energii ve prospěch občanů České republiky, kteří nás zvolili. A to nemyslím jako frázi, nikdo z nás, kdo sedíme v Poslanecké sněmovně, bychom tady nebyli, kdybychom nedostali konkrétní podporu od konkrétních lidí, jednak pro politickou stranu nebo hnutí, jednak pro svou osobu. Tato témata by nás měla spojovat. Jestliže někdo i těchto témat využívá k tomu, aby společnost znovu rozděloval a atomizoval, je to nezodpovědná hra a nezodpovědné politikaření, a to odmítám. Nechci, aby se atmosféra vyvinula v tomto duchu. Pokud by se mělo jednat o věcnou diskusi, kde bychom opravdu hledali řešení a nápravu chyb, pak bych to rozhodně podpořil rád. Ale je to příliš závažná věc, s kterou bychom neměli žonglovat a politikařit.

Ve sněmovně se atmosféra nevyvinula nejlépe také kvůli způsobu, jakým vládní koalice prosadila elektronickou evidenci tržeb. Prosadila hlasování o zákonu, aniž by umožnila vystoupit v diskusi všem přihlášeným poslancům. I když v minulých pětadvaceti letech docházelo k podobným obstrukcím, tohle se stalo poprvé. Není to nebezpečný precedent, ke kterému by se mohlo přistoupit kdykoli, když ministr financí bude chtít prosadit nějaký zákon a nebude se chtít zdržovat zdlouhavým „žvaněním“ ve sněmovně?

Tohle rozhodně nelze personifikovat a spojovat s nějakými konkrétními jmény. Jde o princip. Tady byl dán prostor, ne malý, aby se diskuse vedla. Byla nabídka i k vedení další diskuse. Zájem o to nebyl, upřímně řečeno, všichni jsme věděli hned na začátku, když se toto téma otvíralo, jak budeme hlasovat. Desítky hodin diskuse nezměnily jediný hlas. Prostě koalice hlasovala pro, opozice, skoro celá, hlasovala proti. Tak to prostě bylo. Tohle je také třeba zvážit. Na druhou stranu by jistě nebylo správné omezovat rozhovory ve sněmovně, věcnou diskusi. Ale je otázka, jestli to byly věcné diskuse nebo jestli to byly pouhé obstrukce. Jestli to chce dát opozice k posouzení nezávislému soudu, má na to plné právo, a já sám jsem zvědavý, jak ten verdikt bude znít.

Velkou pozornost vyvolaly také demonstrace proti islámu v Praze, dokonce způsobily i určité pnutí ve vládní koalici, protože ministr spravedlnosti kritizoval postup policie. Nemáte pocit, že se část společnosti začíná radikalizovat v souvislosti s migrací? Máte strach z růstu extrémismu v České republice?

Co se týká výměny názorů jednotlivých členů vlády, jsem zastáncem toho, že je lépe, když si pohovoříme z očí do očí u jednacího stolu, než když si vzkazujeme nejprve věci přes média. Jsem přítelem konciliantní, konstruktivní politiky, a ne konfrontační. Těch konfrontací máme kolem sebe dost. Pokud jde o téma samotné, samozřejmě signály o nárůstu radikalizace ve společnosti jsou. Jsou nejen u nás, jsou i v zahraničí, a to nelze přehlížet. Měli bychom se být schopni se poučit z tragických chyb z 30. let, kdy nacistické hnutí v Německu také začínalo různými bojůvkami, půtkami a není třeba připomínat, jak to skončilo. To znamená, že k takovým tendencím je třeba přistupovat s maximální obezřetností, je třeba hodně se věnovat prevenci ve školách, aby nové dorůstající generace měly všechny potřebné informace. Důležitá je také otázka využití volného času dětí a mládeže. Jestliže někdo příliš volného času tráví v různých partách, přináší to určitá rizika. A když dojde k protispolečenskému, protizákonnému jednání, je třeba zcela jednoznačně zasáhnout. Tady bych apeloval na nulovou toleranci vůči jakýmkoli projevům xenofobie, zesměšňování někoho kvůli jeho etnickému původu, vyznání, pohlaví. To je nepřijatelné. Zákony buď platí pro každého, nebo neplatí pro nikoho. Pokud se policie pohybuje v tomto rámci, je třeba zasahovat s maximální obezřetností a nulovou tolerancí k projevům, které by mohly ústit do nějakých forem, o kterých máme z historie dostatek vědomostí a zkušeností. A signály, že i mezi námi bohužel žijí lidé, kteří popírají existenci plynových komor, popírají existenci šoa, popírají zločiny komunismu, tu prostě jsou. Jde o tendence, které jsou nepřijatelné.

Ale i někteří politici vyvolávají vášně a přispívají k radikalizaci společnosti. Hodně se v této souvislosti mluví o panu prezidentovi. Naposledy šokoval jeho výrok o použití kalašnikova jako nedemokratické možnosti, jak se zbavit premiéra, ale otazníky vzbuzují i jeho další výroky, kdy premiéra v médiích označil za neumětela a ňoumu. Jak se díváte na tyto výroky směrem k premiérovi, které obracejí část společnosti proti Bohuslavu Sobotkovi a krokům, které dělá v souvislosti s migrací on i celá vláda?

Jsem přesvědčen, že v případě výroku o kalašnikovu šlo o nešťastný bonmot a že by se bonmoty tohoto typu vyslovovat neměly. Já jsem členem vlády a po dvou letech intenzivní spolupráce s panem premiérem musím upřímně říci, že si jej velice vážím a jsem rád, že právě on je předsedou vlády, jejímž jsem členem. Napětí, neporozumění mezi hlavou státu a hlavou vlády mi přijde velmi nešťastné a jsem přesvědčený, že odlišné názory by neměly být využity k jakýmkoli předvolebním politickým cílům, ale že dospělí, solidní lidé, kterým jde o blaho této země, by si měli umět odlišné názory vyříkat mezi sebou a ne zatěžovat svými rozličnými úhly pohledu veřejnost. Země se nenachází v úplně jednoduché mezinárodní situaci. Ano, ekonomicky fungujeme velmi dobře, máme po Německu druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, jsme sedmá nejméně zadlužená země v Unii, ekonomika roste víc než evropský průměr, ale zóna nestability se hodně přiblížila našim hranicím. To jsou témata, kterými bychom se měli zabývat, a ne nějakými žabomyšími spory, které jsou zajímavé pro média, ale pro život občanů jsou tady témata mnohem důležitější. K tomu jsme dostali důvěru občanů a na to bychom se měli zaměřit.