V minulém a předminulém roce jste v jednom z našich rozhovorů přiznal, že byste děj své knihy Pod znamením půlměsíce, který se odehrává kolem roku 2050, kdy západní politika vinou elit oddaných myšlenkám multikulturalismu umožnila v Evropě převládnutí islámu, se znalostí nynějšího vývoje posunul o tři či čtyři desetiletí blíž k přítomnosti. Trváte na tom i teď, kdy po opadnutí obrovské migrační vlny z léta 2015 se situace zklidňovala a v posledních měsících jsou problémy s lidmi vyznávajícími islám alespoň v Německu s výjimkou útoku na berlínský vánoční trh spíše ojedinělé?

No, ona se situace ani tak moc nezklidnila, spíš si na ni lidi zvykli a také migrantů už nepřicházejí statisíce, nýbrž desetitisíce. Také CDU a další partaje už nevystupují tak ofenzivně, spíš se snaží negativní případy nerozmazávat, aby se na ně co nejdřív zapomnělo. I ten berlínský masakr se udržel v novinách dva, tři dny, pak se vzbouřené vlny utišily. Nastalo tudíž jisté zklidnění, což neznamená, že i obrat ve voličských preferencích.

Máte pocit, že se německá společnost začala radikálním islamistům konečně i bránit, nebo se berlínskou policií provedená rozsáhlá razie mešity ve čtvrti Moabit, kterou navštěvoval mimo jiné Tunisan Anis Amri, pachatel zmíněného teroristického útoku, dá brát jen jako ojedinělá vlaštovka?

S Němci je ta potíž, že pořád mají pocit viny za válku, holocaust a tak dále, takže neradi vyjevují, co si opravdu myslí. To se odráží i v současné krizi: v jiných zemích dochází k radikálnímu obratu jako třeba ve Francii nebo v Holandsku, v Německu to jde jen zvolna a s jistým pocitem zahanbení.

Za půl roku se v Německu uskuteční celostátní volby. Budou pro ně migrace či hrozba islámu v zemi vůbec ještě tématem?