Někdy na začátku týdne jste říkal, že jste při přípravě protipovodňových opatření v Ústí nad Labem v terénu viděl pomáhat větší borce a ještě jste se vrátil ke svým běžným povinnostem. Ale nakonec jste také přiložil ruku k dílu - co vás k tomu přimělo?
Byl jsem na počátku obhlédnout situaci na Střekově a viděl, že mladí dobrovolníci zvládají situaci bravurně, přesto mi to nedalo a zaregistroval jsem se do dobrovolnické skupinky na Facebooku a čekal na signál, kdy se budu moci zapojit.
Bylo to poprvé, co jste měl záplavu takhle blízko a pomáhal?
Ano, při povodních 1997 jsem žil mimo republiku, 2002 jsem měl plnou hlavu stěhování své budoucí ženy do Ústí.
Tento týden jste tedy pomáhal přesně jak?
Svou nepatrnou pomoc, ve srovnání s ostatními dobrovolníky, před kterými smekám, jsem vrhl na pytlování. Nasazování pytlů na pytlovací trychtýř mi připomnělo obsluhu stroje na mletí kávy v samooobsluze Sputnik za mého dětství.
Kdo dobrovolníky v Ústí vlastně organizuje? Bylo něco, co vás překvapilo?
Obrovskou pochvalu zaslouží koordinátoři dobrovolníků: Pavel Pája Kulhavý, dále ředitel regionální Akademie dobrovolných záchranářů Petr Sejkora a sekretář této organizace Mirek Holinka. Za podnikatele, kteří neváhali do boje s živlem poskytnout techniku a materiál, vyzdvihuji Martina Fišera. Vše bylo zorganizováno na jedničku. Hasiči, policisté, záchranáři, dobrovolníci, pro mne absolutní souhra. Zmíním i takový detail, jakým je chutná káva v občerstvovacím stanu!
Některé obce a lidé křičí, že po tolika zkušenostech zase nic nefunguje, starostové nefungují, protipovodňová opatření za stamiliony nejsou vidět nebo se ochrana začala stavět pozdě a podobně. Co si o tom myslíte?
Protipovodňová opatření, jaká byla budována po povodních 2002, byla podle mne správná. Nikdo nemohl čekat, že tak obrovská povodeň přijde po jedenácti letech znovu. Například tady v Ústí nad Labem bylo cílem chránit Střekovské nábřeží před častými jarními povodněmi. Tak, jak jsou teď postavená, by třeba povodním z roku 2006 odolala. Podobné je to i s protipovodňovou vanou. Pomáhá při těch nejčastějších povodních. Chápu lidi, kteří mají znovu zaplavené domy a cítím s nimi. Na druhou stranu se ale protipovodňová opatření budují tak, aby nebyla dražší než případné škody způsobené velkou vodou. Jinak řečeno - kdybychom třeba chtěli pro Střekov takovou stavbu, která by ochránila domy před stoletou povodní, byla by tak nákladná, že by ji nikdo nepostavil.
Jaká je obecně nálada na „barikádách“ u vody – napjatá, hektická, jak spolu dobrovolníci komunikují? Co vaše rodina – tu jste nemusel evakuovat?
Aby šla práce rychleji od ruky, dobrovolníci vtipkovali. Padaly nejrůznější hlášky z českých filmů a podobně. Mně zůstane v hlavě rada zkušeného "lopaťáka" z party, že až budu makat lopatou denně, půjde mi to samo. Říkal jsem, si, že snad mne "bolševik" k té lopatě po volbách nepostaví. Moje rodina byla v naprostém bezpečí čtvrti Klíše. O to více jsme mysleli na ty, kteří mají byty a domy u vody.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš