Občané se bojí pouličních bojůvek, hořících aut a ztráty bezpečí. Exministryně spravedlnosti Kovářová promluvila

Byla jste nominantkou ODS ve Fischerově úřednické vládě po pádu Topolánkova kabinetu v březnu 2009. Jak byste okomentovala počínání dnešní Fialovy ODS v rámci opoziční role? Jaký máte k této straně vztah dnes?

V minulosti jsem vždy ODS volila a podporovala, dnes jsem rozpolcena a vítám, že jsem minimálně v roce 2013 nemusela přemýšlet, kterou stranu volit. Z krátké doby mého působení v politice však vím, že politický program strany není tak důležitý jako lidé, kteří stranu vedou.

Váš někdejší vládní šéf Jan Fischer neuspěl při kandidatuře na hlavu státu v roce 2013. Jak byste ho charakterizovala coby bývalého politika?

Politika je řemeslo jako každé jiné a je naivní si myslet, že není třeba se jej dlouho a pozorně učit a velmi dobře mu rozumět. Patrně není možné se politiku naučit zvenčí. Musíte v ní po nějakou dobu působit, naučit se její jazyk, nástroje, zákonitosti. A vybudovat – jako v každé jiné činnosti – vazby a vztahy. Teprve pak můžete uspět. Ale taky nemusíte – mnohem větší roli než v jiných oblastech hrají náhody, média, sympatie, trendy, souhry okolností a štěstí. A v téhle mozaice Janu Fischerovi něco chybělo a navíc mu nepřálo štěstí.

Lidé se obávají islámského terorismu, záplavy utečenců i války. Co je největší hrozbou dneška pro Danielu Kovářovou?

Akutně se nebojím, jen cítím vzadu na zátylku lehké mrazení z nestability v Evropě a na světě. Nemyslím, že by nám v ČR hrozilo nějaké nebezpečí bezprostředně, ale stávající svět pomalu končí a je otázkou, jak dlouho bude trvat jeho transformace do nové podoby.

Je opravdu islám reálným nebezpečím pro Českou republiku?

Nemyslím. To, čeho se většina občanů naší země bojí, patrně není islám, ale zmatek, nepořádek, pouliční bojůvky, hořící auta a ztráta pocitu bezpečí. Navzdory děsivým zprávám v televizi je u nás totiž zatím stále bezpečno a přepadení člověk zažije méně pravděpodobně než dopravní nehodu.

Jste právník. Jak vnímáte islámský právní systém šaría? V řadě arabských zemí je to funkční model, byť se o tom na Západě moc nemluví...

Své studenty učím, že právo je neoddělitelně spjato s historií země, morálkou a etikou ve společnosti. Je tak prakticky nepřenosné do jiné země, a proto pro lidi narozené jinde nepochopitelné. Morálku a etiku do sebe sajeme s mateřským mlékem a přinášíme si ji z rodiny, proto je vyloučeno, aby si migranti osvojili naše zdroje a přijali je za své. Proto v arabských zemích systém práva šaría funguje a pro nás je nepochopitelný. A naopak. Pro ně je nepochopitelný náš koncept lidských práv a vztahy mezi muži a ženami.

Srovnejte prezidenty Václava Klause, za jehož mandátu jste byla členkou kabinetu, a Miloše Zemana, který sedí na Hradě dnes. Jaký vidíte rozdíl v jejich pojetí českého nacionalismu?

Václava Klause osobně znám a s mnoha jeho názory i s pohledem na svět souhlasím. Po mnoho let jsem vdaná za velmi chytrého muže a z působení v Mense ČR vím, že chytří lidé myslí jinak a někdy hledí s despektem na žabomyší pinožení méně obdařených jedinců. Miloše Zemana znám jen zprostředkovaně, proto je pro mě obtížné tyto dva zajisté chytré muže srovnávat. Mediální obraz veřejně činných osob se bohužel velmi často liší od jejich skutečné povahy. Média mají své oblíbené ďábly i anděly a s ohledem na reportážní zkratku nutně nemohou být objektivní. Prezidentský úřad má však na svého nositele podobný účinek jako královská sesle. A protože má Miloš Zeman před sebou ještě jednu prezidentskou volbu, nelze se mu divit, že pracuje na svém budoucím znovuzvolení. Kdo jeho kroky kritizuje, měl by sáhnout sám sobě do svědomí a přiznat si, zda si přímou prezidentskou volbu náhodou sám nepřál.

Jak chápete ty evropské politiky, kteří podporují migraci do Evropy – jako třeba německá kancléřka Angela Merkelová? Ta to naposledy odůvodnila i špatnou demografickou situací kontinentu...

Jde o pachatele dobra, kteří upřednostňují dobrodějství před sebezáchovou. Podobně jako jsme v teple lenošky postupně ztratili základní instinkty, ztratili někteří politici instinkt, který každému organismu velí chránit svůj život a bezpečí svého kmene. A to bohužel nejde a nepůjde bez násilí. Inženýrské pokusy o převýchovu skončily vždy v minulosti a na celém světě špatně.

Co věští budoucí možná česká vláda pod premiérskou taktovkou Andreje Babiše, který je jako majitel Agrofertu od počátku svého vládního angažmá ve střetu zájmů?

Nejsem vědma s křišťálovou koulí. Věřím na náhody a myslím, že budoucnost nejde odhadnout ani naplánovat, ale je třeba být připraven; a nejhorší smrt je z vyplašení. Zjevně jsme v naší kotlině na něco více a na něco méně citliví než v krajině na západ od nás. Koneckonců – i na tomto malém případě by ti výše zmínění dobrodějové mohli pochopit, že lidé jsou pevně spjati s místem, v němž byli vychováni, i se způsobem své výchovy. Proto nejde se stejným účinkem přenést švýcarská referenda do Čech podobně jako lidská práva naroubovat do Arábie.

Za vašeho vládního angažmá vyvolaly značný rozruch tabulky pro stanovování výživného, které jste jako ministryně spravedlnosti prosadila. Vyvolalo to značnou averzi ze strany otců. Pokládáte to dodnes za moudrý krok?

Před pěti lety chyběla v naší zemi jednotná praxe rozhodování o výživném. Dokonce ani rodiče, kteří se chtěli dohodnout a nechtěli spor řešit soudně, dříve žádné vodítko pro výši výživného neměli. Doporučené tabulky pro výpočet výživného na jedno nebo dvě děti, což jsou nejčastější případy (88 %), přispěly spolu s dalšími kroky ke sjednocení rozhodování v rámci celé republiky. Dnes tabulky používá většina soudců, advokátů i sociálních pracovníků minimálně pro srovnání a prvotní informaci; zatímco problémem zůstává obtížná vymahatelnost soudně přiznaného výživného.

Tehdy se vám nevyhnulo i označení za feministku. Jste jí?

Mám za sebou feministické období, které mě mnohému naučilo, ale mám-li být upřímná, feministkou jsem nikdy nebyla. Nepotřebuji k životu volební právo a líbí se mi být ženou se vším, co k ženství patří včetně využívání všech ženských kouzel. Nechci, aby se ke mně muži chovali jako k sobě rovnému, ale jako k ženě, dávali mi přednost ve dveřích, platili za mě útratu a zachraňovali mě z potápějícího se Titanicu. Od muže naopak očekávám, že mě ochrání, bude-li mi hrozit nebezpečí. A já mu za to vytvořím příjemné prostředí, v němž se bude cítit dobře.

Hovoříte otevřeně a zvesela o sexu. Vaše ministerská pohovka se vcelku proslavila milostnými hrátkami manželů Kovářových. Jste věrná?

Můj manžel spolu s mým otcem a mým synem patří mezi tři nejdůležitější muže mého života a nikdy jsem nelitovala, že jsem se za něj provdala. Ani jsem si nikdy za manžela nepřála nikoho jiného. A sex k lidskému životu patří, a pokud vím, většina lidí jej k životu skutečně potřebuje. Jen o něm poněkud pokrytecky nemluví. V tom jsem, pravda, patrně odlišná. Možná proto, že můj otec je gynekolog a doma se o sexu vždy mluvilo otevřeně.

Jsou Láskyplné povídky, které vyšly pod pseudonymem Ida Sebastiani, nejúspěšnější knihou exministryně spravedlnosti?

Vysoké prodejnosti Láskyplných povídek určitě pomohlo, že jsem v době jejich vydání byla ministryní spravedlnosti. Jinak se ovšem velmi dobře prodává i moje poslední kniha, detektivka Mrtvá z golfového hřiště, která vyšla pod mým vlastním jménem v nakladatelství Mladá fronta v říjnu 2015.

Pod vaším jménem vyšla řada knih. Naposledy zmíněná Mrtvá z golfového hřiště. Chcete se věnovat výhradně detektivce?

V současnosti se skutečně věnuji detektivkám. Píšu právě desátou knihu, zatím s pracovním názvem Vraždy v justičním paláci. V poslední detektivce jsem si vymyslela dvojici – detektiva Šimona a vnadnou blondýnu Gábinu – kteří budou vyšetřovat vraždy i v mé nové knize. Detektivka totiž přináší vzrušení, tajemno, smrt, krev, dobrodružství, detektivní pátrání a současně šťastný konec – tedy dopadení pachatele. Jde o novodobou pohádku, kterou řada lidí právě pro onen závěr vyhledává. A mě současně velmi baví ji vymýšlet a psát.

Co vám psaní dává?

Psaní mě láká, baví a velmi přitahuje. Když ovšem vymyslím příběh, nastává období tvrdé řemeslné povinnosti, kdy každý den (nebo spíš pozdě večer) usedám k počítači a přepracovávám a přepisuji napsané tak dlouho, až jsem spokojena. Spisovatel je trochu jako Bůh – může vše, a právě ty neomezené možnosti mě lákají.

Patříte do úzkého vedení Obce českých spisovatelů. Jakou společenskou roli by mělo toto profesní sdružení hrát?

Obec spisovatelů je zájmové sdružení lidí, kteří píší a zajímají se o knihy. Ročně pořádá stovky čtení, autogramiád, představení a besed pro své členy i pro veřejnost. Na rozdíl od doby dávno minulé existuje ovšem podobných spolků řada a také publikační možnosti jsou nesrovnatelné s dobou, kdy spisovatel několik let čekal na vydání své knihy. Dnes může psát (například blog) i vydávat každý a problémem je spíše přebytek informací a textů než jejich nedostatek. Obec spisovatelů je tak platformou pro setkávání a výměnu zkušeností členů a mezi členy navzájem. A jako v kterémkoliv jiném spolku či společenství – existují jedinci aktivnější a méně aktivní, známější a méně známí. A to je koneckonců v pořádku. Místo je v otevřené společnosti pro každého.