Na Mnichovské bezpečnostní konferenci vystoupil ministr zahraničí Petr Macinka v ostré debatě s Hillary Clinton, kde se vymezil proti woke agendě a genderovým tématům. Jak hodnotíte obsah i formu tohoto vystoupení z pohledu diplomatické praxe?
Ministr Petr Macinka udělal dobře, když se pustil do sporu s Hillary Clinton. Jak Hillary Clinton sama, tak i témata po konfliktu volaly. Macinkovy výroky svého autora proslavily po celém světě. Na konferenci vystoupila řada jiných osob a jejich výroky zaznamenány nebyly. S obsahem Mancinkových výroků na adresu Hillary Clinton necítím zásadní rozpor.
Macinkovo vystoupení veřejně pochválil Donald Trump, sdílel jeho výrok na Truth Social a při osobním setkání se zajímal, zda český ministr jeho podporu zaznamenal. Jaký význam mají podle vás taková osobní gesta mezi politiky v kontextu oficiálních mezistátních vztahů?
Gesta hrají v politice velkou roli. Pomáhají otevírat dveře. To není málo. Skrz zavřené dveře vstoupil do místnosti jen Kristus. Otevření dveří ale nemůže nahradit vlastní výkon při jednání. Ministr Macinka dveře otevřeny má. Je třeba do nich vstoupit a vlastním výkonem zaujmout. To prospěje naší vlasti i panu ministrovi samotnému.
Líbilo se vám, jak Macinka diskutoval na konferenci v Mnichově?Psali jsme:
Zatímco bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský mluvil o „ostudě“ a expremiér Petr Fiala označil současnou zahraniční politiku za „tragickou“ a přirovnal ji k ficovskému Slovensku, jiní – například Alexandr Vondra či Jan Zahradil – mluvili o úspěchu a zásahu do amerického publika. Jak tuto hlubokou názorovou propast čtete?
Anketa
Ministr Macinka se zúčastnil zasedání tzv. Rady míru iniciované prezidentem Trumpem, kterou někteří kritici označují za pokus o alternativní strukturu vůči tradičním mezinárodním institucím. Jak by měla Česká republika k podobným iniciativám přistupovat?
Rada míru nenahradí a nemůže nahradit mezinárodní organizace jako OSN, a to ani právně a ani politicky. Zatím ji bojkotují klíčové mocnosti (Čína, Rusko, Velká Británie, Německo, Francie, Indie…). Nemá šanci bez velkých zemí něco vyřešit. Je to jen iniciativa, kterou je vhodné sledovat v pozorovatelské pozici, a to stačí.
Během návštěvy USA ministr Macinka jednal mimo jiné s americkým ministrem zahraničí Marco Rubiem a s jeho náměstkem Christopherem Landauem, kteří ocenili jeho „rozumný přístup“ a mluvili o významu střední Evropy pro Trumpovu administrativu. Co podle vás rozhoduje o tom, zda se takové kontakty promění ve skutečný diplomatický kapitál?
Určitě dobré osobní vztahy a intenzivní dialog mají velký význam. Ale stůjme nohama na zemi. Střední Evropa se nestane vlivnější nebo silnější, než odpovídá její velikosti. Střední Evropa může sehrát roli přidané hodnoty, ale jen přidané. I ona může být prospěšná.
Fotogalerie: - Macinka a Turek jednali s Tarabou
Část kritiků tvrdí, že česká diplomacie se odklání od dosavadního „hodnotového“ rámce a vstupuje do amerických kulturně-politických sporů. Je podle vás rolí českého ministra zahraničí aktivně se vymezovat v ideových střetech tohoto typu?
Vy sám jste stál v čele české diplomacie. Když sledujete současné směřování zahraniční politiky, co považujete za klíčové mantinely, které by Česká republika měla dlouhodobě držet bez ohledu na aktuální vládu?
Česká zahraniční politika je vždy spojena s konkrétní vládou. Zahraniční politika je politika jako jakákoliv jiná. Řeší konkrétní situace a sleduje definované cíle. Obojí se může měnit. Na zahraniční politiku má vliv mnoho vnějších vlivů. Hodná chvály a respektu je politika viditelná a aktivní. Odvážná, ne populistická. Respekt se potvrdí jen tehdy, když ho uzná odpůrce. Ten totiž, na rozdíl od podporovatele, nemá důvod k pochlebování. Co by si mohl politik přát víc, než aby ho respektovali i jeho protivníci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Měla by česká diplomacie pokračovat v tomto kurzu?
