Životní cyklus civilizací – od vzniku přes růst a stagnaci až k pádu – popsal již v roce 1976 britský důstojník Sir John Glubb ve svých esejích vydaných v magazínu Blackwood’s. Česky texty vyšly až v roce 2023 v knize Osudy říší: Jak zajistit naše přežití. 

Glubb, známý také jako Glubb Paša, nebyl teoretik. Kariéru začal v první světové válce jako ženista ve Flandrech, ale už ve dvacátých letech se přesunul na Blízký východ. Naučil se arabsky, založil slavnou pouštní hlídku a stal se generálem Arabské legie, pozdější jordánské královské armády. Civilizace tedy pozoroval v terénu – zevnitř i z odstupu – a právě to jeho textům dává váhu.

GLUBBŮV BUDÍČEK PRO ZÁPAD: DESET GENERACÍ K DEKADENCI, PĚT SCHODŮ K ÚPADKU

Ve svých esejích Glubb zkoumá vzestupy a pády civilizací skrze vlastní zkušenost s arabským světem. Všímá si, že různé říše posledních tří tisíc let procházejí stejnými etapami: od výbojů a obchodu přes hojnost a intelekt až po dekadenci. Zároveň si všímá pravidelnosti délky života impérií: Většina trvá 200 až 250 let, tedy přibližně deset lidských generací. A pro každou z těchto generací dokáže vysledovat typické vzorce myšlení, chování, ctižádosti i strachu.

Klíčová teze jeho díla ale zní nepříjemně: Z dnešního výkladu dějin se skoro nelze učit, protože je neobjektivní a nekomplexní. Podle Glubba se člověk může poučit jen tehdy, když se na minulost dívá bez cenzury a přikrášlování – z perspektivy dějin lidstva jako celku, ne skrze národní mýty. Glubb proto publikoval eseje v naději, že se čtenáři z historie poučí a úpadku se podaří předejít. To se ale zjevně nestalo.