Co o české společnosti očima sociologa vypověděla koronavirová pandemie, kterou byl rok 2020 zásadní?

Ukázala silnou i slabou stránku. To nejlepší v nás i to nejhorší. Na jaře jsme viděli úžasnou schopnost české společnosti propojit se vzájemnou solidaritou, spolupracovat a pomáhat si. Mnoha lidem, jako by se otevřely oči. Po letech si zase začínali uvědomovat, že národ je jeden celek, a že do toho celku patříme všichni. Tradiční vlastenci i mladí voliči Pirátů. Normální pracující i domnělá kosmopolitní elita. Mohl by to být první krok k tomu, abychom zahájili racionální debatu o islámu a migraci. A také, abychom formulovali společné zájmy, které potřebujeme hájit vůči Bruselu i vůči globálnímu korporátnímu světu.

Ale na podzim přišel přesný opak. Česká společnost se rozpadla do menších skupin a začala válčit navzájem proti sobě. Zvlášť tragické je, že proti sobě válčí normální pracující. Hospodští proti zdravotním sestrám, trenéři fitness proti učitelkám, plastičtí chirurgové proti lékařům z JIP. A šéfové bank se nám smějí a vysávají nás více než kdy předtím. Dílo zkázy pak dovršili provozovatelé některých serverů, kteří situace využili ke zvyšování čtenosti za každou cenu, bez jakékoliv odpovědnosti. A různí zneuznaní aktivisté a bezskrupulózní politici, kteří se chtějí dostat na výsluní za každou cenu, a nemají absolutně žádné morální zábrany. Jeden z nich dokonce vynalezl ideologii takzvaného covidismu, což je prý totalitní ideologie spočívající v tom, že lidé nechtějí zbytečně umírat.