Blíží se konec roku, a tak se sluší bilancovat. Podle některých skeptiků byl rok 2015 nejsložitějším obdobím od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Co je podle vás nejzávažnější?
Všechny ty jevy, které jmenujete, jsou pouze projevem problému nejzákladnějšího. Tím je stále ještě neexistující dohoda mezi velkými světovými hráči, chcete-li nějaký nový světový nepořádek. V našem civilizačním okruhu je to například dohoda mezi Amerikou a Ruskem, vycházející z pochopení její nevyhnutelnosti a z toho vyplývajícího vzájemného respektu. Přitom je pro nás důležité vědět, že role Evropy, jakkoliv integrované, je v tomto ohledu zcela marginální.
Mediálním tématem číslo jedna se stala bezesporu migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016 s ohledem na uprchlickou krizi?
Pokud by se měla opakovat letošní invaze, nabízí se celá řada scénářů, z nichž jeden je horší než druhý. Lidé budou muset pocítit skutečné ohrožení svého blahobytu a bezpečnosti, aby si připustili brutalitu, která by při obraně našich zemí byla nevyhnutelná. Nějaký plot uvnitř Schengenu není nic proti první potopené lodi s lidskými bytostmi na palubě.
Poslední série teroristických útoků v Paříži vedla k těsnějšímu propojení vojenských sil Velké Británie a Francie proti Islámskému státu – letecké údery na IS odsouhlasil již britský parlament a 1200 vojáků vyšle na Blízký východ rovněž Berlín. Nezávisle na koalici bombarduje v Sýrii IS také Rusko, které stojí za Asadovým režimem. Kam toto podle vás povede?
Vojenské úsilí Británie a Francie je pouhou vzpomínkou na zašlou koloniální slávu. Země, které kdysi určovaly pořádky na středním Východě, jsou už dávno mimo hru. A je-li pravdou, že Islámský stát nelze porazit bez pozemních sil, pak jedinou armádou ochotnou se o něco takového vůbec pokusit se zdá být v tuto chvíli armáda Bašára Asada. Budoucí vývoj v Saúdské Arábii, Íránu nebo Turecku bude mít pro tento region daleko větší význam.
Selhala podle vás v něčem ve vztahu k uprchlické krizi Evropská unie? A jak se díváte na chování německé kancléřky Angely Merkelové vůči uprchlíkům? Jen pro připomínku – Merkelová se podle amerického časopisu Time stala nejvýraznější osobností letošního roku, přestože za vstřícný přístup vůči migrantům byla kritizována řadou politiků evropských zemí a ztratila i část popularity německých voličů...
Evropská unie selhala ve vztahu k uprchlické krizi prakticky ve všem a chování Angely Merkelové nelze při vší úctě a nejlepší vůli racionálně vysvětlit. Neměli bychom ale zapomínat, že Německo je stále ještě de facto okupovanou zemí. Pokud by se však němečtí voliči jednoho dne rozhodli emancipovat, může dojít na to, že uvidíme politicky méně korektní, skutečnou tvář dnešního Německa. A pak by se teprve mohly dít věci...
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak to na vás působí?
Takzvaná řecká krize je fraškou, obchodní šarádou, kterou s námi hrají banky, ve kterých ale máme peníze i my, takže je v našem zájmu, aby to dopadlo dobře. A protože každý ekonom vám řekne, že řecký dluh je reálně nesplatitelný, můžeme jen doufat, že si Řekové za ochranu vnější evropské hranice a pronájem svých ostrovů řeknou dost na to, aby umořili své závazky aspoň touto cestou.
Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí, USA Rusko, Čína USA, USA Čínu, Írán Izrael, Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?
Tyhle války už přeci probíhají! Izrael bojuje už dávno, stejně jako Amerika, a Rusko se k nim právě úspěšně přidává. Ale protože Čína zatím zbraněmi moc neharaší, na světovou válku nevěřím. Takže pokud nedojde nějakou nešťastnou náhodou k zániku lidské civilizace, bude muset dojít k již zmíněné dohodě velkých kluků, což považuji za daleko lepší scénář.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?
Jestli Čína Ameriku předbíhá, to nevím, protože ekonomická data se dají interpretovat různě, ale myslím, že po vojenské stránce něco takového nehrozí. Existuje bonmot, že druhou největší armádou světa hned po té americké je americké námořnictvo. Technologická převaha Spojených států je každopádně více než zřejmá. Ameriku může porazit zas jen Amerika, například zvolením Donalda Trumpa nebo nějakou jinou nehorázností. Žádoucí by ale bylo, aby byla její síla vyvažována. Pocit absolutní hegemonie, kterou si Washington užíval po rozpadu Sovětského svazu, je určitě jednou z příčin současných problémů.
Atmosféra posledních dní, alespoň z hlediska médií, působí tak, že každý v této zemi nenávidí prezidenta Miloše Zemana. Dokonce i premiér Bohuslav Sobotka se obrátil proti hlavě státu, kterou obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ a spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“. Bude takové názorové rozdělení ve společnosti podle vašeho soudu gradovat?
Pokud si to dobře pamatuji, vloni na podzim byl Miloš Zeman v těžké defenzívě. Od té doby se ale karta obrátila, hlavně díky mezinárodním okolnostem, a letos měl navrch zase on. Kavárna se momentálně potácí v provazech a Miloš coby rozený ranař si tuhle situaci velmi užívá. Pokud mu to zdraví dovolí, o jeho další kandidatuře na Hrad podle mě není pochyb a na gradaci tím pádem určitě dojde.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Je jím prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, či Miroslav Kalousek? A do jaké míry každý z nich splnil očekávání, nebo vás naopak zklamal? Kdo a která ze stran na politické scéně podle vašeho soudu příští rok posílí a kdo propadne?
Česká politická scéna je beznadějně šedivá a nudná, což je svým způsobem dobře. Kromě Zemana ze zmíněné čtveřice člověka zaujme snad už jen Andrej Babiš. Dovedu si například představit, jak se celé hnutí ANO rozpadá, uražený Andrej hází ručník do ringu a sází svou politickou budoucnost a ekonomické zájmy na dobytí Hradu. Tam se ostatně vždycky odchází po prohraných partajních volbách. Mohlo by být ale i hůř. Ale nebude-li se to někomu líbit, měl by si uvědomit, že největší vinu na tom mají právě ti, kdo v rozporu s tradicí přímou prezidentskou volbu prosadili.
- Přečtěte si i další bilanční rozhovory ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
