_635482601242890843.JPG&id=26188)
Na adresu policistů, kteří během návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze byli nasazeni ve službě a hlídali veřejná prostranství, padlo v médiích již mnoho kritiky. Zejména se zvedla velká vlna odporu proti těm policistům, kteří hlídali Hradčanské náměstí, anebo zasahovali proti lidem, co po Praze vyvěšovali tibetské vlajky. Podle předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska dokonce došlo k případům, kdy byli čeští občané bezdůvodně omezováni na svobodě. Vnímáte to podobně jako Kalousek?
Pokud policisté postupovali podle pokynů svých nadřízených, tak jim z toho, co bylo mediálně zveřejněno, nelze nic vytknout. Uzavřeli vymezený prostor a znemožnili vstupu všech osob. Pan Kalousek a další se možná vztekají, že byli omezováni na osobních svobodách, ale vztekají se marně a je otázkou, zda by se vztekali stejně, kdyby policisté uzavřeli prostor třeba v případě anonymního nahlášení bombového výbuchu nebo jiného teroristického činu. To asi ne! Pro ty zakročující policisty to je stejný zákrok, který spočívá v zamezení vstupu všech osob do vymezeného prostoru. Ze strany pana Kalouska to proto vnímám jako mediální hru a věřím, že i on zná zákony této země, tedy ty zákony, u jejichž schvalovaní jako dlouholetý poslanec byl osobně.
TOP 09 ale kvůli postupu policie při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze spolu s ODS iniciuje mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny. „Zásahy budí dojem, že policie postupovala na základně centrálního politického zadání. Policie ale taková zadání dostávat nesmí,“ prohlásil k tomu Kalousek. Není to od TOP 09 přitažené za vlasy?
Ano, mimořádná schůze k této věci je již svolána na 21.4. Pro mě osobně je to jen divadlo, kterému doufám věří už jen TOP 09 a část ODS a jejich příznivců. Na této mimořádné schůzi se pan Kalousek a další s přednostním právem vykecají jak jsou Chovancovou policií potlačována jejich základní práva, jak se posouváme směrem na východ a možná až do Číny, kde jsou lidská práva porušována. My poslanci, ale ani občané této země, se však nedozvíme nic než jen obecná prohlášení, která nebudou podepřena žádným relevantním důkazem. Prostě další ztráta času sedět v Poslanecké sněmovně a poslouchat tyto výlevy místo zodpovědné práce.
Policejní prezident Tomáš Tuhý se omluvil děkanovi FAMU Pavlu Jechovi za nevhodnost a nadbytečnost návštěvy policistů na fakultě kvůli vyvěšené vlajce Tibetu. Z interního prošetření podle Tuhého prý vyplynulo, že přítomnost policistů na FAMU je výsledkem „chybné komunikace mezi policisty specializovaného celorepublikového útvaru a složkami Obvodního ředitelství policie Praha 1“. Jak to má ale vše běžný občan chápat? Dokonce se k tomu vyrojily spekulace, že takových „chybných komunikací“ bylo více, takže tady prý rozhodně nejde o ojedinělé selhání policistů, ale o řízenou policejní akci...
Já osobně celou kauzu kolem FAMU a vyvěšování vlajek Tibetu považuji za bouři ve sklenici vody. Je toto opravdu to, co občany této země primárně zajímá, čeho se obávají a co požadují, aby vláda a Parlament této země řešili? Myslím, že ne. Je to jen odklánění pozornosti od jiných, mnohem závažnějších problémů. Nechť to pracovníci vnitřní kontroly prošetří a podle toho přijmou opatření. Myslím, že omluva policejního prezidenta je dostatečná a více bych se tím nezabýval.
Prezident Miloš Zeman si v úterý pozval na Hrad policisty, aby jim poděkoval za zásahy při oslavách 17. listopadu v loňském roce nebo při návštěvě čínského prezidenta v Praze. Ocenil jejich profesionalitu a připomněl, že policisté často musejí bránit „projevům duševně nenormálních lidí”. „Je špatný ten, kdo se nedokáže zastat svých podřízených, a je špatný ten, kdo se jim bojí vyjádřit svoji úctu jenom proto, aby ho často podplacená média neznemožnila,” uvedl při této příležitosti Zeman. Lze s ním v tomto souhlasit?
Ano, s tím co řekl pan prezident Zeman souhlasím, i když víme, že slovník a vyjadřování pana prezidenta jsou specifické. Policisté, kteří vykonávali služby ve dnech opatření, splnili úkoly, které jim byly zadány a poděkování za to je to nejmenší. To, že to udělal sám prezident republiky je pro mnoho policistů větší ocenění, než si mnozí myslíme. Ten, kdo zná náročnost a specifika policejní služby ví, o čem hovořím.
Kritika prezidenta Miloše Zemana se dostala i na vyhlašování Ceny Anděl, kde hudebníci David Koller, Lenka Dusilová a Klára Vytisková jasně Zemana kritizovali za jeho údajnou provýchodní politiku. V čem sedí, anebo naopak v čem kulhá hodnocení prezidenta od zpěváků? A co si myslíte o Zemanově chování vy osobně? Je Zeman podle vás dobrý prezident?
Odpovím takto: Co dává kdejakému komediantovi třetí a čtvrté cenové skupiny právo, aby své duševní pohnutí musel sdělovat v přímém přenosu celému národu? Pokud se poohlédneme do minulosti – a třeba i nedávno minulé – tak si o mnohých našich komediantech musíme udělat celkem reálný úsudek, o jejich charakteru a morálně volních vlastnostech. Více to komentovat není třeba. A zda je Zeman dobrým prezidentem? To se snad hodnotí až s odstupem času a ukáže to budoucnost. Osobně si myslím, že je na svém postu určitě lepším prezidentem, než by byl Karel Schwarzenberg.
Na pražských Vinohradech v úterý při své zběsilé jízdě učitel Policejní akademie Karel Kadlec naboural všechno, co mu stálo v cestě – ohrožoval kolemjdoucí a pak ještě policisty „školil“, jak mají postupovat. Když ho policisté zadrželi, v krvi měl 1,04 promile. Karel Kadlec je přitom v Praze už známá firma. Pod vlivem alkoholu totiž již boural před rokem, přesto mohl dál řídit. Dá se toto nějak komentovat?
Co na tom chcete komentovat? Tento pitomec s plackou udělal v očích veřejnosti pro policii určitě více škody, než všechny policejní zákroky posledních dnů. Ožrala zůstane ožralou a osobně si myslím, že kdyby to nebyl policejní důstojník, tak už by dávno byl mimo sbor. To je ten dvojí metr vnímání a posuzování. Mrzí mě to, ale chci ubezpečit veřejnost, že naprostá většina policistů svoje povolání vnímá jako poslání a zákony ctí a dodržuje.
JUDr., PhDr., Zdeněk Ondráček, Ph.D.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
