Pohoršilo by vás, kdybyste si v čítance pro druhou třídu základní školy přečetl v básni Jiřího Žáčka tato slova: „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky ...“?
Taková básnička může pohoršit jenom hlupáka. Naopak básničky o mamince patří k těm nejkrásnějším poetickým zážitkům z dětství. Vzpomeňte si třeba na Jaroslava Seiferta.
Ti, co se cítí Žáčkovou říkankou pohoršeni, tvrdí, že takový text automaticky staví ženy do pozice, kdy jejich primárním životním úkolem je stát se matkou a postarat se o děti. Dá se to to tak vnímat a může to osmileté děti do budoucna takto ovlivnit?
Jakákoliv báseň může někoho automaticky stavět do takové pozice jenom v představách naprostého idiota. Naprostá většina žen pociťuje mateřský pud a přejí si mít děti.
Samotná básnička je součástí čítanek pro žáky prvního stupně základních škol od roku 2015, ale poprask na sociálních sítích vyvolala až poté, co si jí nedávno všiml filmový režisér Vít Klusák a na svém facebookovém profilu ji sdílel se slovy „K čemu jsou kluci na světě? Aby psali takovýhle debility“. Dospěli jsme tak daleko, že spojení holčiček coby budoucích maminek je už opravdu politicky nekorektní?
Pokud tato báseň uráží režiséra Klusáka, rád bych se zeptal: „K čemu je Klusák na světě?“ O odpovědi raději pomlčím, protože je žalovatelná. Znám se náhodou s jeho maminkou. Myslím, že se stydí.
K této básni se dokonce pro server Aktuálně.cz vyjádřilo ministerstvo školství: „Text sám o sobě není zcela genderově neutrální, při výuce ale záleží hlavně na výkladu a na tom, v jakém kontextu je uveřejněn a jaký je záměr autora.“ Zároveň dodalo, že učitel by měl při výkladu žákům vysvětlit záměr autora a další souvislosti. „Kromě jiného také souvislost s genderovou korektností,“ uvádí resort. Co říkáte tomu, jakým způsobem a komentářem se do této „kauzy“ vložilo ministerstvo školství?
Každý zodpovědný ministerský úředník se snaží, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Potřeštěná genderová korektnost je v obecné škole k smíchu. Každý pedagog má přece vlastní rozum a zkušenosti. Vzpomínám na otázku „Co tím chtěl básník říci?“ Tento trapný dotaz však většinou kladli učitelé až na střední škole.
Psali jsme:
Snaha o vyváženost se objevuje na všech frontách. Na sobotním sjezdu Strany zelených si delegáti schválili, že místo zkratky SZ budou používat jednoslovné označení Zelení. Nejdříve se ale na návrh jedné delegátky hlasovalo o tom, že by se jmenovali Zelené, což neprošlo. Co by ten název v ženském rodě udělal s vnímáním strany ve společnosti?
Ta delegátka to jistě myslela jako vtip. Stejně jako na jednom lékařském sympoziu nedávno jeden vtipálek navrhoval, aby slovo „seminář“ připomínající semeno byl nahrazen termínem „ovulář“ připomínajím vajíčko. Bohužel i termín „politická strana“ je rodu ženského. Podávám tímto protest.
Předsedovi Zelených na sociálních sítích přišili přezdívku Conchita Stropnická v narážce na vousatou zpěvačku Conchitu Wurst, která v roce 2014 vyhrála písňovou soutěž Eurovize. Protože se říká, že nejhorší, co se politikovi může stát, je být směšným, jsou Matěj Stropnický a spol. nevolitelní, nebo nejsou směšní a naopak jsou v myšlení napřed proti těm, co se jim vysmívají?
Jsou směšní, a proto jen velice těžko volitelní.
Na sněmu Mladých zelených šli oproti svým zkušenějším kolegům ještě dál. Navrhovali upravit přednosti v diskusích, a to tak, že prioritou by byli nemuži. A místo původních kvót 50:50 upravujících minimální počet žen v politice, navrhují novelizovat tzv. kvóty 50 procent plus, tedy že by žen musela být polovina, nebo víc. Jak se vám zamlouvá termín „nemuž“ a co si myslíte o kvótách padesát procent plus?
Dodnes jsem členem organizace, která na to dojela. Je to Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF), kde bylo už před dvaceti lety uzákoněno, že v každé dvoučlenné delegaci z každé členské země na celoevropském shromáždění musí být vždy jedna žena. Tedy žena a muž nebo žena a žena. V žádném případě muž a muž. Dopadlo to katastrofálně. Nejdříve bylo žen 70 až 80 procent, posléze 90 procent a naposledy jsem tam byl asi před deseti lety v Berlíně skoro sám jako „nežena“. Původně seriózní vědecká organizace se změnila v hašteřivý spolek feministických aktivistek, které ani nevědí, že existuje významný rozdíl mezi homosexuálem a transsexuálem. Obávám se, že ten zelený spolek dopadne stejně.
Třetí událost na toto téma se odehrála v zámoří. V sobotu se sešlo více než milion lidí ve Washingtonu, Los Angeles a dalších amerických městech na manifestacích za práva žen, kde se protestovalo proti americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Jsou práva žen v USA a ve světě nástupem Donalda Trumpa v ohrožení? Lze to na základě některých jeho ponižujících poznámek z minulosti na adresu žen očekávat a jak by se to mohlo projevovat?
Pokud se podíváte na rodinnou anamnézu prezidenta Trumpa, tak se zdá, že ženy v ohrožení nebudou. Všechny ty protesty existují asi proto, že nebyla za prezidenta zvolena první žena v historii. Asi měli vybrat nějakou lepší. Nebo „měly“ vybrat?
Podobné, i když ne tak početné, pochody se uskutečnily i jinde ve světě. „Pussy vrací úder, zbavme se nadvlády bílých, Trump nenávidí lásku, Berlín je s vámi!“ Tyto a další transparenty ve svých rukou nesly účastnice berlínského pochodu za ženská práva. Vedle toho sborově pokřikovaly zmíněné heslo z transparentu „Pussy vrací úder“. První slovo z tohoto sloganu znamená ve volném překladu – nejenom prezidenta Miloše Zemana – z angličtiny dámské přirození. Ale ani toto ještě nebylo úplné vyvrcholení celé této berlínské sešlosti. V médiích se na jedné z fotografií z berlínského pochodu objevila i žena převlečená za vagínu. Jak na vás tato forma protestu působí a jak ji může přijímat veřejnost?
Bylo by jistě zajímavější, kdyby byla zvolena prezidentka a byl uspořádán průvod „Penis vrací úder“. Přestrojení za mužské přirození je působivější než vypadat jako pussy. I když některé ženy se ani příliš převlékat nemusí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
