Má váš pokus o vstup do nejvyšší politiky souvislost s tím, v jak dramatické situaci se naše země nachází? Co byste se v případě zvolení do Senátu především pokusil ovlivnit?

Můj vstup do politiky není pokusem. Slovo pokus navozuje dojem ojedinělého kroku, za kterým již nenásledují další, pokud se tento první nepovede. V mém případě tomu tak není a nebude. Mé pevné rozhodnutí do politiky rázně vstoupit a dlouhodobě v ní setrvat současná dramatická situace jen urychlila.

Jako právník chci přispět k návratu práva a zákonnosti. Pod pláštíkem tzv. covidových opatření byla v minulých letech zcela zásadním způsobem pošlapána základní lidská práva, svobody a důstojnost. Exekutiva dávala všem okázale a arogantně najevo, jak moc právem pohrdá a nehodlá se jím řídit. Příkladem budiž i pandemický zákon, který současná vláda protlačila na sílu Parlamentem, ačkoliv si byla dobře vědomá jeho protiústavnosti. Nyní přicházejí zjevné pokusy omezit svobodu slova a kriminalizovat vlastní názory. Toto je zjevná eroze právního státu, které nehodlám nečinně přihlížet.

Dále chci jako bývalý profesionální diplomat vrátit českou zahraniční politiku k její podstatě. A tou je ochrana zájmů České republiky v zahraničí. Jako by současná vláda na tento základní imperativ zcela zapomněla a vyměnila jej za licoměrné pochvaly a poklepávání po zádech od zahraničních státníků a od úředníků mezinárodních organizací. Dobrým příkladem je české předsednictví v EU, které je zatím ukázkou promarněných příležitostí. Devótně jsme připustili diskusi o odstranění práva veta, ačkoliv by tento krok znamenal definitivní konec suverenity České republiky a propad do bezvýznamnosti. Premiér Fiala se v této souvislosti nechal na zasedání Evropského parlamentu peskovat od poslance Verhofstadta jako malý školáček, aniž by ho rázně vykázal do patřičných mezí. Nyní podporujeme pobaltskými státy navrhovaný zákaz vydávání víz všem ruským občanům k cestám do EU, ačkoliv by tento krok nebyl ničím jiným než návratem k principu kolektivní viny, dosud odmítaným většinou vyspělého demokratického světa. Položme si zde otázku, zda by neměl být náš zájem zcela opačný, tedy ukázat obyčejným Rusům jak funguje svobodný západní svět, aby mohli po svém návratu domů tlačit na demokratizaci Ruské federace.