Končící rok byl ve znamení masové nelegální migrace do Evropy, občanské války na Ukrajině, řecké krize i teroristických útoků. Dá se něčím z toho, co se v něm událo, označit za přelomový?

Vlastně není. Jen nás dostihly problémy, o nichž jsme věděli, ale zavírali jsme před nimi oči. Ukrajina byla rozdělená od svého vzniku, ale my jsme doufali, že se to „nějak“ samo dobře vyřeší. Podobně je to s krizí vládnutí na Blízkém a Středním východě po rozpadu některých umělých států vytvořených kdysi hlavně Brity. Přelomový bude rok, až něco dotáhneme ke zdárnému konci. Bohužel stále doufáme, že se „to nějak pořeší samo“. Je jasné, že nás čekají nepopulární důsledky, a kdo by si z politiků pálil ruce, když jsou pořád nějaké volby?  A lidé se chtějí mít pořád lépe a nikdo nechce mít problémy, natož aby pro něco umíral. Čeká se, až bude tak zle, že to nepůjde odložit. To zatím, naštěstí, nenastalo.

Na migrační krizi Evropská unie dlouho nereagovala, než přišla s povinnými kvótami pro členské země a později s nápadem třemi miliardami eur uplatit Turecko, aby na její území uprchlíky nepouštělo. Co si o váhání a tápání špiček EU v této věci myslíte?

Evropská unie není akceschopná. Je to organizace pro krásné časy, ale není vymyšlená pro případy krizí. V případě války se prostě musíme spolehnout na Spojené státy. Než bychom se sešli a dohodli, je po válce. Musíme se více integrovat – mít společnou armádu, pohraničníky a tak dále – nebo klíčové funkce vrátit jednotlivým státům a spolupracovat třeba jen v ekonomice. Ten mezistav, který máme teď, je nebezpečný. Elity v Bruselu se kdysi rozhodly pro plíživou federalizaci. Je ale potřeba se pro ni buď rozhodnout, nebo jít od toho. Jinak se to při dalších problémech sesune úplně celé.