Letní pohodu v Česku narušila diskuse kolem toho, zda se na koupaliště smí, nebo nesmí nosit muslimské plavky, takzvané burkiny. Jejich zastánci tvrdí, že je trapné někomu nařizovat podobu plavek a že ještě před 100 lety jsme se koupali také zahalení. Naopak odpůrci argumentují hygienou, ale zejména tvrzením, že jde o další krůček invaze islámu do našich životů, o zavádění jejich představ o normách. Kam se přiklonit? Je vůbec namístě zabývat se touto otázkou?
Asi vás překvapím, ale mně burkiny nevadí – za předpokladu, že jsou opravdu vyrobené z hygienicky přijatelného materiálu, ze kterého se šijí plavky. To, že burkiny zahalují i vlasy, bych pokládal spíš za přednost. Asi také máte zkušenost z mnohých veřejných koupališť, kde se vám mezi prsty namotávají vlasy. Diskusi ovšem nevyvolaly burkiny jako takové. Poprask na mnohých koupalištích mají na svědomí muslimky, které se hrnou do vody v hábitech na běžné nošení. To neplatí jenom pro plovárny. Při mých občasných pobytech v lázních jsem slyšel hodně historek o muslimských dámách, které nedají jinak, než že v hábitech, ve kterých jsou od rána do večera, absolvují i balneoprocedury. Tedy, abych to sečetl a podtrhl – nejsem zatížen nějakými předsudky proti muslimům – zajímají mě hlediska hygienická. Stejně jsem přistupoval ke kauze „šátky na zdravotní škole“ … Stejně mně vadí „domorodí“ Češi, kteří se koupou na plovárnách v bermudách, ve kterých přišli z domova. A doslova vytočit mě dokáží majitelé pejsků, kteří nechávají tam, kde se koupou lidé, osvěžit své čtyřnohé miláčky. Naposled jsem přímo zuřil při cyklovýletu do Brd. Jakýsi páníček tam házel aporty do rybníka v místech, kde mu visela přímo nad hlavou cedule s nápisem – ZÁKAZ KOUPÁNÍ.
Na druhé straně musím přiznat, že okázalé nošení nikábů, hidžábů anebo burkin krůčkem k islamizaci být může, když přijmeme plané diskuse o tomto „problému“. Provokatérům – a ony to většinou provokace opravdu jsou – vezmete vítr z plachet, když je budete ignorovat. To ovšem neznamená otevřít islámu dveře dokořán. Jenom je třeba řešit důležitější věci než burkiny. Jak je to například s výroky, které zaznívají z mešit a modliteben a které evidentně podněcují nenávist vůči každému, kdo nevyznává Alláha a Mohameda? Jak je to s islámskými tezemi, které si v ničem nezadají s fašismem a komunismem? Několikrát jsem na půdě Sněmovny interpeloval a poukazoval na konkrétní porušení našich zákonů. Marně. Vypracoval jsem novelu zákona o církvích, podle které by stát získal kontrolu nad islámskými kazateli a propagátory dalších obskurních církví a „učení“. Nedostal se na program jednání.
Marnost, marnost, marnost. Vysloužil jsem si jenom nálepku xenofoba, islamofóba a populisty.
Ať je to jakkoliv, tuto diskusi si trochu svérázně vyložila žena na pražském koupališti, když muslimku koupající se v burkinách začala kopat a škrtit. Kde je tedy hranice veřejné debaty o imigraci, islámu a podobně, aby si to někteří hloupější spoluobčané nevyložili tak, že muslimy mohou fyzicky napadat?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán