Nemohu nezačít dotazem na to, co říkáte na vyjádření prezidenta Zemana, že by si představoval vás jako příštího prezidenta?

A já zase musím zopakovat, že se k tomuto tématu nehodlám vyjadřovat.

Pokud nebudeme tedy mluvit o Miloši Zemanovi, chci se zeptat, jak podle vás obecně ovlivnila přímá volba prezidenta český politický systém?

Ústavní pořádek touto novelou doznal razantní změnu a podle mého názoru ne zcela domyšlenou. Promítá se to do dvou rovin, jedna má negativní důsledky v tom, že už první realizace přímé volby prezidenta ukázala, že rozhodující slovo o tom, kdo bude v čele našeho státu, nebudou mít ani tak voliči, jako spíš peníze a média. Možná že je to určitou nezralostí naší společnosti. Už fakt, že platná právní úprava „limituje“ náklady na prezidentskou kampaň částkou celkem padesáti milionů, vylučuje velké množství potenciálních a nepochybně způsobilých kandidátů v účasti na takové volbě. Na námitky, že lze najít sponzory, existuje jednoduchá odpověď: těžko si dovedu představit zvoleného prezidenta, který posléze dokáže obstát před závazkem vůči těm, kdo mu poskytli padesát milionů korun. Existuje tady jistá paralela se jmenováním soudců Ústavního soudu, i když tady nejde o peníze. Ústavní soudci si vštípili princip, který bych nazval principem přirozeného nevděku, aby nemohla při výkonu jejich funkce vznikat podezření, že soudcovský mandát vykonávají s vědomím jakéhosi závazku vůči tomu, kdo je soudcem jmenoval.

Zmínil jste dvě roviny, v nichž přímá volba působí…