V Senátu byste rád zúročil své zkušenosti v oblasti ochrany přírody. Můžete být konkrétnější? Jaký problém byste v případě zvolení akcentoval jako první?
Neznám legislativní plán Senátu, tak netuším, co se novým senátorům dostane „na stůl“. Nicméně mám informaci, že bylo ukončeno meziresortní řízení k novelizaci zákona o myslivosti a návrh novely tohoto zákona by měl být v září či říjnu předán k projednávání dolní komoře Parlamentu a následně do Senátu. To je určitě právní norma, ke které mám co říct. Jednak jsem se myslivosti věnoval desítky let, jednak je tu praktický pohled ochranáře a provozovatele záchranné stanice. Například nevidím důvod, aby zvláště chráněné druhy volně žijících živočichů byly zařazeny mezi zvěř. Naopak jsem toho soudu, že by do kategorie zvěře mohly být zařazeny druhy invazní jako je např. mýval severní či norek americký. Stávající zákon je v kolizi se zákonem o ochraně přírody a krajiny a se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. To se prioritně týká právě záchranných stanic, které jsou v této souvislosti zatěžovány nesmyslnou byrokracií. Např. nahlašovat uživateli honitby vypouštění vyléčených či zrehabilitovaných zvířat zařazených podle zákona o myslivosti mezi zvěř. Přičemž je jasné, že třeba poštolka párkrát mávne křídly a je mimo honitbu, kde byla vypouštěna. Je tam celá řada dalších nuancí, které si myslím, že je potřeba vyřešit. Novelizace by také měla přispět k řešení neúměrných stavů některých druhů spárkaté zvěře, především prasete divokého. Prosadit změny v zákoně o myslivosti nebude určitě jednoduché, jak známo myslivecká lobby je silná.
Navrhl byste také nějaký zákon či legislativní změnu na ochranu přírody?
Nepatřím mezi ty kandidáty do Senátu, kteří mají v rukávu připraveny změny zákonů, či konkrétně zákona na ochranu přírody. Ten je z mého pohledu, přestože byl přijat v roce 1992, nadčasový a případné novelizace většinou nepřinášejí nic pozitivního, naopak. V rámci novelizací hrozí, že lidová tvořivost zákonodárců spíše jeho postavení oslabí. Nicméně v této souvislosti bych podpořil novelizaci této právní normy týkající se fungování národních parků. Prozatím máme v ČR čtyři národní parky, a pokud mi je známo, novelizace spočívá především v tom, že nově budou všechny NP vyhlášeny zákonem o ochraně přírody a krajiny. Zákon pak formou příloh má definovat předmět ochrany v jednotlivých národních parcích a popisuje hranice. Další podstatnou změnou je, že nově stanovuje čtyři zóny ochrany, místo dosavadních tří.
Psali jsme:
Jak se za poslední roky proměnil zájem o ochranu přírody a životního prostředí nejen ze strany státu, ale i široké veřejnosti? Je o toto téma větší zájem, nebo máte naopak pocit, že řešíme spíše jiné problémy?
Takové ty šťastné roky v začátku devadesátých let, po sametové revoluci, kdy byla problematika životního prostředí někde na vrcholu pomyslného žebříčku hodnot, jsou samozřejmě dávno pryč, Ale chvála bohu za ně a jsem rád, že jsem si je užil. V té době se podařilo učinit řadu stěžejních kroků, např. přijmout zákon na ochranu přírody a krajiny. Ekonomické zájmy posléze převážily, resp. řada developerských aktivit šla na úkor životního prostředí. Myslím, že do značné míry úmyslně byla státem zanedbána ekologická výchova a osvěta na školách. V této věci udělaly nesmírnou práci naopak nevládní organizace. V posledních letech snad trošku zájem o ochranu přírody a ŽP narůstá, nicméně určitě ne tak, jak bych si přál. Zaznamenávám řadu extrémních názorů, úplně základní neznalost zvířat, jak jinak okomentovat skutečnost, že jsou mezi námi lidé, kteří nepoznají holuba, labuť, či zajíce. Řada lidí nechápe co je to potravní řetězec. Přibývá přecitlivělých lidí, kteří si myslí, že se chránit má vše, na druhé straně přístupu k živé přírodě jsou pak úmyslné otravy, zástřely. Jsem toho soudu, že problematika ŽP a ochrany přírody a krajiny je pořád někde na okraji zájmu státu. Velmi pozitivně vnímám aktivity se zřizováním soukromých rezervací a zvláště skutečnost, že se do těchto aktivit zapojují nejenom nevládní organizace, ale i úspěšní podnikatelé, kteří tak investují nemalé prostředky do ochrany přírody. Hodně v této souvislosti odvisí od osobnosti ministra ŽP, myslím, že momentálně jsme v období poměrně příznivém. Současný stav ŽP a přístup k němu ze strany exekutivy, poslanců, senátorů nepovažuji určitě za ideální a je to také stěžejní důvod, proč se ucházím o mandát senátora.
Pokud byste měl pojmenovat hlavní problémy ekologie v ČR, jaké by to byly?
Neznám jedinou oblast životního prostředí, kde bychom neměli problémy, nicméně také se podařilo v řadě oblastí pohnout kupředu, určitě v oblasti čistoty povrchových vod. U nás v regionu je to bezesporu problém znečištění ovzduší. Velkým oříškem k řešení, spíše ořechem, jsou odpady, i když pozitivně stoupáme v separaci odpadů, pořád vidím jako zásadní problém chrlení odpadů od výrobců, především jde o obaly výrobků. Ne jenom, že jsou často až o 1/3 větší než je potřeba k „zabalení“ výrobku, ale v mnoha případech není jasné jak ho dále recyklovat. Jisté je, že zábory půdy kvůli skládkám v zásadě nepřicházejí v úvahu. Nejde nadřazovat jeden ekologický problém nad druhý, vše spolu nějak souvisí.
Pro mne osobně však zůstává prioritou ochrana zemědělské a lesní půdy, je potřeba vnímat, že jde o neobnovitelný přírodní zdroj, i když se nám může zdát, že ho máme v této chvíli dostatek. Stejně tak akutně vnímám hospodaření v krajině, nezbytnost obnovit retenční schopnost krajiny. Na srdci mi samozřejmě leží problematika ochrany přírody a krajiny, developerské aktivity v chráněném území. Například před pár dny jsem dostal informaci, že prošla dle mého názoru další nesmyslná aktivita v CHKO Beskydy, další stezka v korunách stromů, tentokrát na Pustevnách. Tedy v místě s již tak extrémní návštěvností, v místě, které má své genius loci a stane se z něj jen turistická atrakce. Podle mého názoru se nemůžeme k ochraně přírody stavět jako k něčemu, co lze shodit ze stolu kdykoliv, když se objeví peníze či vlivní lidé se svými ekonomickými zájmy.
Psali jsme:
Jaký je váš osobní názor na tzv. ekologické aktivisty, kteří v Česku často komplikují řadu staveb?
Já své kolegy, ekologické aktivisty, určitě nevnímám negativně. Sám se z časových důvodů těchto aktivit zpravidla přímo neúčastním. Jestli komplikuji stavby? V daném případě bychom museli jít do konkrétních kauz, v mnoha ohledech jim dává za pravdu nezávislý soud. Jako třeba u hodně medializovaného případu kácení stromů v první zóně NP Šumava. Občas se obchází EIA, betonová lobby je hodně silná a ochrana zemědělské půdy, ochrany přírody a krajiny je mnohdy až na posledním místě. Nicméně netvrdím, že některé aktivity nemohou být i trochu za hranou.
Jak jste se vlastně dostal k ochraně životního prostředí?
K přírodě jsem tíhnul od dětských let, vedli mě k tomu rodiče, hlavně otec, rybář a milovník přírody. Členství ve skautu, láska k zvířatům, poměrně dlouho jsem se věnoval jezdeckému sportu. Od středoškolských let pak už poměrně intenzivně jsem se sám zajímal o vše související s ekologií, ochranou přírody, zoologií, ornitologií. Po maturitě jsem měl to štěstí, že jsem nastoupil na oddělení ochrany přírody a památkové péče v tehdejším Vlastivědném ústavu v Novém Jičíně a působení v této instituci určitě sehrálo zásadní roli v mém dalším aktivním pracovním životě. Ochraně přírody se – až na krátké, dvouleté působení v zemědělství – věnuji celý dosavadní život jak profesionálně, tak i na dobrovolné bázi v Českém svazu ochránců přírody.
Důvěra v Senát je u nás tradičně nízká. Jak byste se vy osobně chtěl zasadit o její zvýšení?
Z mého úhlu pohledu je tento zákonodárný orgán poměrně důvěryhodný a plní si funkci pojistky z hlediska přijímané legislativy. Jeho složení je odvislé od voličů. Já můžu důvěryhodnost Senátu zvýšit jedině poctivou prací a zachováním si zdravého úsudku.
Psali jsme:
V roce 1989 jste spoluzakládal SZ, později jste měl až do roku 2006 členství přerušeno. Z jakého důvodu?
V Novém Jičíně, i z mé iniciativy, vznikla jedna z prvních základních organizací Strany zelených v ČR, bylo to někdy na přelomu let 1989/1990. Vlastně od té doby jsme zastoupení v zastupitelstvu města. Tím se moc „zelených“ pochlubit nemůže. Přerušil jsem členství v roce 1994, ale dále zůstal na komunální úrovni aktivní. Tuším, že rok dva předtím se do čela SZ dostal pan Vlček, který se snažil vést SZ výrazně nalevo. V té době velmi aktivně spolupracoval se současnou hlavou státu. Já jsem „typický“ ochranář, spíše pravicově orientovaný, neviděl jsem v dalším členství v dané době smysl a realizoval se na komunální úrovni. Pro mne byly (a jsou) v té době důležité osobnosti jako Josef Vavroušek, Ivan Dejmal, či Bedřich Moldan. Už v 80. letech jsem se účastnil seminářů či sezení, které organizovali. Vrátil jsem se do SZ až v roce 2006 s příchodem Martina Bursíka. Martin Bursík dokázal skloubit ekologii s ekonomikou, byl velmi dobrým ministrem ŽP.
Jak nyní hodnotíte mladého a pro řadu lidí kontroverzního předsedu strany Matěje Stropnického?
Matěj Stropnický je generačně jinde, vnímám ho ve SZ někdy od roku 2006. Za těch deset let určitě „vyrostl“ a jsem toho soudu, že je ambiciózní a talentovaný politik. Patřím ve straně spíše k druhému křídlu, nicméně vyhrál legitimně volby a já to respektuji. Určitě nezastírám, že nemám na některé věci shodný názor nebo, že danou oblast nepovažuji za úplně prioritní či směrodatnou pro politiku ZS. Pravdou také je, že se moc osobně neznáme, mezi čtyřma očima jsme spolu déle hovořili pouze jednou a měl jsem z toho setkání pozitivní dojem.
Rád byste také přispěl k tomu, aby novojičínský region byl ještě příjemnějším místem pro život, a aby odtud neodcházeli mladí lidé. Co by se podle vás dalo v tomto směru zlepšit?
Tu otázku jsem si nechal jako poslední, protože úzce souvisí s tím, co už jsem řekl. Tak určitě především aby se životní prostředí v tomto regionu zlepšovalo a tím také stoupala kvalita života a mladým lidem by třeba stálo za to, dojíždět za prací v rozumné vzdálenosti. Určitě je tu také otázka zlepšení dopravní infrastruktury, zaměstnanosti, sportovního a kulturního vyžití. Pracovních příležitostí je v regionu relativně dost, je to spíše o struktuře nabízených míst, čím dál více slyším o tom, že firmy se o lidi spíše přetahují. Nejsem přítelem budování nových průmyslových zón na zelených loukách, pokud tyto plochy potřebujeme, pak hledejme v nevyužitých areálech. K udržení mladých by mohla také přispět výstavba atraktivnějších bytů nebo naopak zajištění sociálního bydlení.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
