„Přes všechno zoufalství, které jsem měl možnost vidět na všech bojištích, nebo v rámci diktatur na Kubě nebo v Barmě, vždycky tam byla i spousta naděje. Vždycky se také člověk vracel do České republiky jako do místa, které bylo nejsvobodnější, nejbezpečnější a krásné na žití,“ uvedl Tomáš Pojar na besedě v ostravském Centru Pant. Přes všechny problémy, se kterými se potýkáme, bychom si podle něj měli více vážit toho, co máme. Stačí se podívat kousek dál od našich hranic. „Války na Blízkém východě jsou vlastně strašně blízko a Rusko je také blízko,“ podotkl. Upozornil, že je konzervativně smýšlející člověk. Každý se podle něj má snažit chránit svobodný svět, ovšem automaticky to neznamená zkoušet svět měnit. Změna totiž může vést i k horšímu, což se dost často i děje.
Měl by Donald J. Trump pokračovat ve funkci prezidenta USA i po roce 2020?Anketa
Řeč byla o vývoji bezpečnostní situace za posledních třicet let. „Změnilo se to, že bezpečnost a svobodu bereme jako samozřejmost, jako něco, co se nemůže změnit. Zapomínáme, co u nás bylo a že války na Balkáně se odehrály nedávno. Teď je klid, ale nemusí to být takto vždycky. Lidská paměť je krátká, a pokud se nepěstuje, nemusí to dobře dopadnout. Na Blízkém východě je mnoho přímých důkazů, že tam, kde lidé ztratí paměť, začnou se zase mezi sebou řezat velmi brutálně,“ uvedl Pojar.
A jaká je největší bezpečnostní hrozba pro Českou republiku? „Nedávno jsem říkal a nebylo to v úplné nadsázce…Největší bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku je přímá demokracie. Uvolíme se k smrti. Každý se bude vyjadřovat úplně ke všemu. Nepostavíte žádnou dálnici, nenakoupíte nic pro armádu, zrušíte všechny smlouvy. Je to jen otázka času. Přímá demokracie je tragický omyl,“ zmínil Pojar. Nebezpečná je podle něj i „neustálá volební kampaň.“ Pak se dostal k vlastní bezpečnosti země: „Jednak je to hrozba z Ruska. Rusko nemá se zbytkem Evropy ustálenou hranici. Hranice se po staletí a desetiletí neustále pohybuje a to ne o kilometr sem a tam, ale o stovky kilometrů. Tohle napětí je a bude,“ upozornil. Další nebezpečí vidí v chaosu na Blízkém východě, terorismu a migraci. Nejde podle něj „jen“ o oběti terorismu, ale o rozkližování společností v důsledku tohoto tématu. Jde o klíčové otázky v každých volbách. „Týká se to udržení systému, ve kterém žijeme.“
„Erdogan sám nechce vstoupit do Evropské unie“
Na otázku, zda dělá Česká republika i Evropa dost proti nebezpečí teroristických útoků odpověděl: „Česká republika dělá dost a nemá na štěstí žádný velký problém. To neznamená, že se tu nemůže nic stát. Může. Ale pravděpodobnost je malá. Když se něco stane, bude se jednat o jednorázový akt, ne o sérii. Jak na to společnost zareaguje, to nevíme,“ uvedl analytik. „Zásadní problém nemáme, situace je dobrá. Francie, Británie, Belgie, Německo, Švédsko jsou na tom daleko hůř. V první řadě nesmí před problémem strkat hlavu do písku. Nesmí se tyto problémy bagatelizovat,“ doplnil. Je potřeba brát tyto problémy vážně a adekvátně na ně reagovat. „Většina islamistických teroristů byli zapojeni do nějaké sítě a nejednalo se o jednotlivce,“ upozornil.
Přišla na řadu i situace v Sýrii a destabilizace Blízkého východu. „Turecko nikdy do Evropské unie nevstoupí. To není možné. Erdogan tohle také ví, mluví podle publika, podle toho, kde je, říká, co se žádá. Erdogan sám nechce vstoupit do Evropské unie. Erdogan je islamista tureckého ražení. Takhle je potřeba ho brát a předvídat, co bude dělat. Druhá věc je, že Turecko má obrovský mindrák,“ popisoval. „Vždycky najdete strach z odtržení Kurdistánu, vyhlášení nezávislého Kurdistánu,“ dodal s tím, že veškeré aktivity jsou vedené snahou o zabránění vzniku tohoto samostatného státu a pokud toto nehrozí, jsou podporovány sunnitské skupiny kdeko-li. „Erdogan je ve skutečnosti smýšlením jakýsi turecký muslimský bratr,“ podotkl. Zmínil to, že Erdogan neopustil politiku všech azimutů a rozšiřování vlivu všemi prostředky. „Za jeho vlády ať už premiérské nebo prezidentské Turecko po ekonomické stránce funguje výjimečně dobře. Přestálo všechny krize a jde to i na vrub jeho reformám, jeho politice spíš v dřívějších letech než v současnosti. Turecko je úctyhodnou ekonomikou i s ohledem na to, kde leží a jaké má komplikované sousedství,“ uvedl také Pojar s tím, že pohled na Erdogana nemá jen negativní. Připomenul, že Turecko patří k k zemím, které mají nejpočetnější armádu. Nejsou jen členem NATO, ale i důležitý člen NATO. „Není to tak, že by Turecko chtělo opouštět NATO. Erdogan ví, že pro něj má hodnotu,“ doplnil. Je však jasné, že Turecko je nejproblematičtějším členem.
Psali jsme:
Kdyby chtěl Obama válčit…
Řeč byla také o vlivu Spojených států na zbytek světa. „Rozhodně neplatí, že tam, odkud se Spojené státy stáhnou, je dobře. Vytvořené vakuum dost často není naplněné nejmírumilovnějšími, nejdemokratičtějšími a nejpluralističtějšími silami. Opak je často pravdou. Spojené státy nebyly nikdy klasickou imperiální, respektive koloniální silou. Neměly nikdy přímý nárok na další území. Řešily větší nebo menší angažmá. Někdy větší angažmá nepřineslo nic dobrého, jindy to bylo lepší, stejně i s menším angažmá,“ uvedl Pojar. Z pohledu Evropy nebo Evropské unie ale platí: „Přát si, že bude dobře, když se Spojené státy stáhnou odkudko-li, je hluboký omyl. Rozhodně nejsme schopni nějaké vakuum vyplnit. Většinou stojíme opodál a vyplní ho naši nepřátelé.“ Uvedl i toto: „Myslím si, že větší angažmá Spojených států a Baracka Obamy před čtyřmi, pěti lety v Sýrii by nemuselo znamenat půl milionu mrtvých, nekončící válku, miliony uprchlíků vnitřních i mimo. Dynamika války mohla být jiná, ne, že by to byla válka hezká, ale mohla by být méně krvavá nebo kratší. Barack Obama válčit nechtěl, stáhnul se z Iráku, stáhnul se ze Sýrii, výsledky jsou patrné. Myslím si, že situace je horší, než když tam Spojené státy byly. I když, být americkým občanem, také bych se ptal, jestli má cenu posílat vlastní vojáky na tyhle bojiště, nikdy to k skvělým zítřkům rozhodně nevede a Amerika není více milována. Na Blízkém východě to není o lásce, ale o respektu a respekt si můžete vybojovat jedině silou, ne dobrými skutky. Logika je jiná a tak je to potřeba brát a kalkulovat. Na Blízkém východě kompromis znamená slabost a slabost se trestá smrtí. To je základní pravidlo fungování většiny Blízkého východu.“ Mír a příměří se dohaduje mezi silnými. Slabý má jen problém, aby přežil. Síla je důležitá a to funguje všude. „Pokud my budeme dbát, aby naše armáda k něčemu byla, budeme do ní investovat a budou to dělat i jiné evropské země, snižuje to riziko války na evropském kontinentu. Pokud nebudeme dělat nic, říkat si, že nějak proklouzneme, riziko války se zvyšuje.“ Zatím jsem ovšem „nejhorší z nejhorších.“
Ruský režim vybudoval legitimitu na sváru se Západem
Český stát podle Pojara není schopen investovat a to nejen po stránce bezpečnosti. A nejedná se o souvislost s tím, jaká je právě vláda, ale o problém systému. Pojar dostal od moderátora také otázku ke kauze Skripal a evropským reakcím. „Reakce české vlády a vyhoštění tří lidí ve světle toho, kolik vyhošťovaly ostatní země, byla adekvátní. Kdybych byl teď na ministerstvu zahraničí, doporučoval bych přesně to samé, co udělala současná vláda. Vždycky je potřeba se dívat na souvislosti. A co dělat, aby se to neopakovalo? Dost často se tohle děje v Británii. Neříkám, že se nic podobného nemůže stát tady,“ uved s tím, že podle všech indicií jsou ruské špionážní aktivity nejméně na úrovni 70. nebo 80. let ne-li vyšší stejně jako se zvýšily vojenské aktivity. „Současný ruský režim vybudoval svou legitimitu na sváru se světem Západu. Je potřeba to vzít jako realitu, zařídit se podle toho a bránit se,“ dodal.
V reakci na dotaz z publika o vlivu Ruska u nás, Pojar také poznamenal: „Platí, že čím více je hranic mezi Prahou nebo Ostravou a Moskvou, tím lépe.“
Diplomat, bezpečnostní analytik, prorektor soukromé vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar řadu let působil i jako ředitel organizace Člověk v tísni, na pozici náměstka na ministerstvu zahraničí, a v letech 2010 až 2014 jako velvyslanec České republiky v Izraeli.
Besedu pořádalo ostravské Centrum PANT.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
