„Přes všechno zoufalství, které jsem měl možnost vidět na všech bojištích, nebo v rámci diktatur na Kubě nebo v Barmě, vždycky tam byla i spousta naděje. Vždycky se také člověk vracel do České republiky jako do místa, které bylo nejsvobodnější, nejbezpečnější a krásné na žití,“ uvedl Tomáš Pojar na besedě v ostravském Centru Pant. Přes všechny problémy, se kterými se potýkáme, bychom si podle něj měli více vážit toho, co máme. Stačí se podívat kousek dál od našich hranic. „Války na Blízkém východě jsou vlastně strašně blízko a Rusko je také blízko,“ podotkl. Upozornil, že je konzervativně smýšlející člověk. Každý se podle něj má snažit chránit svobodný svět, ovšem automaticky to neznamená zkoušet svět měnit. Změna totiž může vést i k horšímu, což se dost často i děje.

Řeč byla o vývoji bezpečnostní situace za posledních třicet let. „Změnilo se to, že bezpečnost a svobodu bereme jako samozřejmost, jako něco, co se nemůže změnit. Zapomínáme, co u nás bylo a že války na Balkáně se odehrály nedávno. Teď je klid, ale nemusí to být takto vždycky. Lidská paměť je krátká, a pokud se nepěstuje, nemusí to dobře dopadnout. Na Blízkém východě je mnoho přímých důkazů, že tam, kde lidé ztratí paměť, začnou se zase mezi sebou řezat velmi brutálně,“ uvedl Pojar.