Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
Miloš Zeman je hodně kritizován v souvislosti s Ruskem a Ukrajinou. Je dokonce označován za loutku Putina, protože jednak zlehčuje úlohu Ruska v konfliktu na východě Ukrajiny, jednak kritizuje protiruské sankce Evropské unie, jejímž členem je i Česká republika. Jak se díváte na tuto kritiku?
Ty věci jsou velmi komplikované. Odvolám se na kancléře Helmuta Schmidta, protože ho považuji za velmi zkušeného a možná jednoho z nejmoudřejších politiků, byť už je politikem bývalým, ale je neobyčejně znalý. I poté, když už přestal být německým kancléřem, organizoval v 90. letech různá setkání bývalých šéfů vlád k důležitým otázkám, která měla mezinárodní rezonanci. On se také, když tento konflikt mezi Ruskem, Ukrajinou, Evropskou unií a NATO začal rozvíjet, vyjádřil velmi kriticky proti sankcím. Odmítá sankce jak plošné, tak personální, že k ničemu dobrému nevedou. Řekl, že pokud jde o konflikt, bylo to v rozhovoru, takže užil slova, že Západ se hrozně rozčílil a na rozčilení Západu následuje reakce, že se rozčílilo veřejné mínění v Rusku. Já si myslím, že se v českých médiích do značné míry rozšířil velmi zjednodušený a jednostranný pohled na tu krizi a její příčiny. Myslím, že Západ se tady dopustil celé řady chyb a kdyby se jich nedopustil, nemuselo to tak daleko dojít. Ale osobně jsem v této věci stoupencem názoru jak Helmuta Schmidta, tak Henryho Kissingera, že Ukrajina má zvláštní postavení, že její vazby k Rusku nelze ignorovat a že její přibližování k Západu nemůže znamenat zrušení jejích vazeb k Rusku. Pokud se tohle nebude brát v úvahu, tak se žádné pozitivní řešení nenajde.
Současný český prezident se také vyslovil proti tomu, aby se Ukrajina stala v budoucnu členem Severoatlantické aliance. Jste téhož názoru?
Pokud Miloš Zeman mluví o tom, že Ukrajina by neměla být členem NATO, já jsem o tom přesvědčen taky. A myslím, že si to myslí spousta současných politiků na Západě, protože není důvodu, jestliže koncem roku 1989 padla železná opona nejen v Berlíně, ale železná opona mezi někdejším sovětským impériem a Západem, tak ji dnes obnovovat na hranicích Ukrajiny a Ruska není žádný důvod. Na začátku 90. let v rámci jednání s Michailem Gorbačovem byly uzavřeny dohody, byť nepsané, se západními státníky včetně USA a Německa. Ví se, i když některé věci už byly zapomenuty, že Thatcherová i Mitterrand byli pro sjednocení Německa a že sjednocení Německa záviselo na tom, jestli s tím bude souhlasit Sovětský svaz. V rámci toho bylo dohodnuto, že Německo se stane součástí nejen hospodářských společenství, ale že může být i součástí NATO, ale s podmínkou, že hranice NATO se nebude posouvat dál na Východ. Pak nastaly složité, velmi chaotické poměry s divokým kapitalismem v Rusku, kdy se Rusko dostalo na dno vlivem té šokové terapie, která se tam prováděla na základě amerických ekonomických znalců a expertů, kteří radili, jak přejít k tržní ekonomice. Dneska se Rusko za Putina dostává ke své normální pozici, že to je vlivný evropský stát, a právě jak bývalý německý kancléř Schmidt, tak bývalý německý kancléř Khol, jehož jméno je spojeno se sjednocením země, varují také před roztržkou Západu s Ruskem. Rusko je velký soused a bude i ve 21. století, proto musí být zájem na tom, aby vztahy s ním byly pokud možno dobré a mírové. Myslím, že určité kroky ze strany Evropské unie, pokud jde o asociační smlouvu s Ukrajinou, nebyly dost uvážené a vedly pak k určitým krokům, které soužití Ruska a Západu zkomplikovaly a vytváří se tu nebezpečí obnovy studené války. I s tím rizikem, že studená válka by nemusela být jen studená.
Psali jsme:
Jak jste se díval na názor Miloše Zemana o finlandizaci Ukrajiny?
Ten termín asi není nejšťastnější, protože byl přece jen spojen s konkrétní situací relativně malého Finska a velkého mocného sovětského souseda, ale ta základní myšlenka, že Ukrajina by neměla být součástí nějakého vojensko-politického svazku na hranici s Ruskem, odpovídá tomu, co jsem říkal, že není v zájmu Evropy, aby Ukrajina vstoupila do NATO.
Ale pojem finlandizace je širší…
Širší, nebo užší, je to spjato s konkrétní historickou situací tehdejšího bipolárního světa a v rámci toho jisté dohody, že sféra sovětského vlivu na Finsko se vztahovat nebude, stejně jako svého času byla uzavřena smlouva mezi mocnostmi o neutralizaci Rakouska. To je také neutrální, není součástí NATO.
Vy jste se podílel na tvorbě nové Ústavy po listopadu 1989. Co nyní říkáte snahám, které vycházejí i ze sociální demokracie, změnit Ústavu, aby se usnadnila možnost podání žaloby na prezidenta, což je podle poslední úpravy Ústavy téměř nemožné? Objevuje se myšlenka, aby nově mohl podat žalobu k Ústavnímu soudu na hlavu státu nejen Senát, ale i Poslanecká sněmovna.
Ty věci jsou komplikovanější a pak to dostává, jak svého času říkal Bohumil Hrabal, zvláštní faleš. Já jsem byl za sociální demokracii překladatelem návrhu na přímou volbu prezidenta ve volebním období, které končilo v létě 2010. Tam byl mimo jiné návrh, aby bankovní rada nebyla jen v rukou prezidenta, aby to byla kontrasignovaná pravomoc, to znamená, že prezident by se na tom musel dohodnout s vládou. Teď se přichází s myšlenkou, že by to měl dělat Senát, ale k tomu není žádný racionální důvod. Senát nemá žádné vazby k rozpočtu, k finanční, hospodářské politice státu. Tady ta analogie, že Senát nepřímo ovlivňuje činnost Ústavního soudu, u bankovní rady neplatí. I tohle by se v návrhu mělo změnit. V našem návrhu bylo také ustanovení, že Poslanecká sněmovna může podat k Ústavnímu soudu návrh na obžalobu prezidenta pro hrubé porušení Ústavy. Čili nebylo to vázáno na velezradu a na to, že by to musela dělat společně se Senátem. Tohle udělali v době, kdy se ODS s TOP 09 a ČSSD dohodly ve spěchu na zavedení přímé volby, protože ODS nejdřív zavedení přímé volby nechtěla, ale pak se dostala pod mediální tlak, že všichni chtějí přímou volbu, tak ji chtěla taky. Ale pak prostě prošel špatný návrh, tyto věci se tam nedostaly a teď se tam mají vracet. Do Ústavy, která byla přijata, se toto ustanovení dostalo v podobě, že podat obžalobu na hlavu státu je možné za velezradu a musí se pro to vyslovit třípětinová většina v obou komorách, což je v podstatě nedosažitelné.
S těmi navrženými úpravami tedy souhlasíte?
Považuji je za rozumné, ale není to něco, co je vyvoláno Milošem Zemanem a jeho chováním, to je náprava chyb, která se tehdy stala. A pokud jde o požadavky, které vznikly v souvislosti s tím, že Miloš Zeman jmenoval Rusnokovu vládu, nechal ji podle některých kritiků vládnout příliš dlouho a dlouho čekal, než jmenuje Sobotkovu vládu, aby byla v Ústavě ustavena lhůta třiceti dnů pro jmenování vlády, myslím, že jsou to požadavky reagující na momentální situaci, kdy byl Miloš Zeman obviňován z toho, že tady chce nastolit nějaký poloprezidentský systém. Ale domnívám se, že s odstupem času i ti, co změny připravují, dospěli k tomu, že stanovit takovou lhůtu v Ústavě, která jinak žádné lhůty nestanoví, do Ústavy nezapadá. Takže tam teď už takový přesný termín není, je tam formulace „bez zbytečného odkladu“. To je něco, co tam ani být nemusí, protože každý ústavní orgán, má-li něco konat, má konat bez zbytečného odkladu. Ale přece jen jisté momentální emocionální reakce, že musíme ústavu změnit, protože prezident nemůže dělat to, co dělá, ustoupily chladnějšímu, racionálnějšímu přístupu. Ale nezdá se mi to příliš promyšlené hlavně vzhledem k té bankovní radě, protože návrh, aby se ke členům bankovní rady vyslovoval Senát jako k ústavním soudcům, mi nepřipadá něčím odůvodněné.
Prezident je v posledních týdnech vystaven velké kritice, kvůli výrokům v Hovorech z Lán i kvůli chování propadl v žebříčcích důvěryhodnosti, je vyzýván k rezignaci za své postoje v zahraniční politice, kritiku vyvolalo i nepozvání některých rektorů univerzit na Pražský hrad i řada dalších věcí. Vy jste jeho dlouhodobý zastánce, ale když přihlédnete ke všem těmto věcem, je podle Vás Miloš Zeman dobrým prezidentem?
Než vám odpovím, rád bych se vyjádřil k tomu nepozvání rektorů na Pražský hrad. Chování brněnského rektora Masarykovy univerzity považuji za nepřijatelné a svým způsobem i za hloupé. Jestliže rektor neumožní prezidentu republiky vystoupit před studenty s odvoláním, že je volební kampaň, tak je to argument nepřijatelný a hloupý.
Ale nebylo to zčásti pochopitelné, protože tehdy do Poslanecké sněmovny kandidující Strana práv občanů měla prezidenta jako čestného předsedu své strany na všech billboardech a plakátech a využívala ho ve volební kampani?
Je to zvolený prezident republiky, takže argument, že bude dělat reklamu pro Stranu práv občanů, je směšný. V tomto ohledu, jestliže ho rektor nepozval, nevidím důvod, proč by ho měl on zvát na Hrad. A pokud jde o jihočeského rektora, tehdy měl právo vyjádřit nesouhlas s tím, že prezident nechce jmenovat Martina C. Putnu. Já jsem k tomu také tehdy napsal kritický článek, že prezident v tomto směru nemá volnou úvahu, že jeho pravomoc v podstatě znamená, že když dostane tyto návrhy, má povinnost jmenovat. Takže v tomto směru ano, ale když byl tehdy konflikt vyřešen, Putna byl jmenován, nevidím důvod, proč rektor trvá na své předchozí pozici. Opět si myslím, že prezident právem řekl, že se chovají tak, že znevažují úřad prezidenta. Takže v tom mám pro prezidenta pochopení. A k té vaší obecné otázce, svého času jsem napsal, že si myslím, že Miloš Zeman je dobrý prezident a že by mohl být vzhledem ke svému potenciálu lepším prezidentem, než jak ten úřad vykonává. A řekl jsem, že by měl své počínání podrobit hlubší sebereflexi a řídit se zásadou raději méně a lépe. Protože úlohou prezidenta není zasahovat do každodenní politiky, ale vyslovovat se k věcem závažnějším a významnějším, protože to se od prezidenta republiky u nás nejen z důvodu ústavního postavení, ale i z důvodu tradice spojené s T.G. Masarykem a Eduardem Benešem očekává.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libuše Frantová
