Svět – především ten západní – prochází velkými změnami. Jednak společenskými, pro něž je příznačné upřednostňování nejrůznějších menšin, jednak technologickými, vyvolanými klimatickými hrozbami, které mají být v rámci Zelené dohody pro Evropu šetrné pro životní prostředí. Jde pro lidstvo o přirozený vývoj a cestu správným směrem?

Dějiny lidstva jsou do značné míry odezvou a adaptací na velké přírodní katastrofy, jako jsou sopky či meteority, a zejména klimatické změny. Je to vždy velká výzva, která prověřuje sílu a výkonnost nejen jednotlivých institucí, ale i odolnost společnosti jako celku. Typickým příkladem je sedmnácté století, kdy vrcholila malá doba ledová, která zapříčinila neúrodu, hladomor a epidemie.

Hladem a nemocemi tehdy zemřelo půl milionu lidí, což znamenalo, že etnikum se ocitlo na pokraji zániku a vzhledem k počtu obyvatel šlo o dvakrát větší ztráty, než evropské země utrpěly během první světové války. I dnes přichází éra velkého přehodnocování světa zrozeného v průběhu osmnáctého a devatenáctého století.

V čem přehodnocování tehdejšího světa především spočívá?