Zahleděl se Západ příliš do sebe a je nyní překvapen razancí Východu, a to nejen v hospodářské oblasti?

Západ spíše není schopen střízlivě zhodnotit svoji situaci a vyvodit z toho odpovídající a potřebné kroky. Ve světě neustále probíhalo a bude probíhat soupeření mezi různými civilizacemi, státy, národy, etniky či kmeny o zdroje a životní prostor nebo jednoduše o prestiž. Kdyby toto naši předkové nechápali a předem by vzdali bitvu u Poitiers, Vídně nebo Lepanta, západní společnost by dávno zanikla. Každá civilizace, která dnes existuje, byla vyvzdorována a vydobyta na úkor jiných, jež nepřežily. Od sedmnáctého a osmnáctého století Západ příznivou shodou okolností vyvinul ohromnou intelektuální, hospodářskou a vojenskou sílu, která doslova paralyzovala obrovská asijská impéria, Persii, Osmanskou říši, Indii Velkých Mughalů nebo Čínu.

Toto ochromení skončilo. Mimoevropské národy si osvojily moderní technologii a výkonnou ekonomickou základnu a snaží se znovu získat postavení, jež jim ve světovém systému kdysi náleželo. Pokud Západ tuto hrozbu a výzvu nepochopí, podlehne. Nikdo nemá slitování se společnostmi, které se rozhodly věnovat zahálce, marnotratnosti či ztratily smysl pro realitu. Koncem prvního tisíciletí se hospodářsky pravděpodobně nejrozvinutější oblast tehdejšího světa nalézala ve Střední Asii na území dnešního Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a severního Afghánistánu. Stačilo několik vážných historických chyb a selhání místních elit a tyto kdysi vzkvétající a blahobytné končiny se staly ztělesněním zaostalosti, chudoby a ničivých konfliktů. Záleží čistě na politické vůli a rozhodnutí obyvatel Západu, zda zabrání podobnému vývoji i na našem kontinentu.