Kritika prezidenta Miloše Zemana se dostala i na vyhlašování Ceny Anděl. Zpěvačka Lenka Dusilová z papírku přečetla: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor.“ A David Koller později pronesl:„Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na Východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus nebo dokonce soudruh Zeman.“ V čem sedí, nebo naopak v čem kulhá hodnocení prezidenta od obou zpěváků?

Žijeme snad stále ještě v demokratické zemi, kde je každému člověku zaručeno právo na názor, přijímání a zveřejňování informací. I když si nejsem jist, že se to všem našim politikům a jejich sponzorům líbí – stačilo si přečíst několik diskusních vystoupení na konferenci o zavedení cenzury internetu, zejména nepochybně extremistické příspěvky poslanců Langšádlové a Gabala, kteří jako by se metodologicky zhlédli v myšlení předlistopadových jestřábů na ÚV KSČ.

Zpěváci jakéhokoli druhu, podle mého přesvědčení, mají Ústavou zaručené právo na názor a jeho šíření obdobně jako třeba paní magistra z lékárny, kam si chodím pro léky, která má názory zcela opačné. Zpěváci ovšem mohou zneužít přímého televizního přenosu zábavného programu, který nemá nic společného ani s politikou, ani s prezidentem. V tom se zpěvákům poskytnutá práva zásadně liší od naplnění ústavních práv uvedené paní magistry. Na rozdíl od zpěváků by mne nenapadlo v přímém přenosu vyhlášení Českých lvů sebrat mikrofon a bez souvislosti s posláním zábavného pořadu kritizovat někdejší skandální privatizaci OKD, včetně viníků, byť šlo o nemalý zločin. Samozřejmě bych se tím – stejně jako oni zpěváci – zviditelnil a ještě po týdnu by se o té události psalo. To je ovšem také obrazem úpadku profese novinářů, kteří by měli mít schopnost posoudit hodnotu události, o které píší. Jaký je rozhled těch, kteří prezentovali politické soudy při vyhlašování cen zpěváků populární hudby? Zajímali se o to, jak čínského prezidenta přijímali představitelé našich spojenců – britský premiér a americký prezident či jeho manželka, která tak srdečně líbala manželku prezidenta čínského? Na záznamu z USA jsem si nevšiml ani jediné tibetské vlajky. Nebylo by na místě, při znalosti tohoto kontextu, kritizovat Camerona a Obamu ještě daleko radikálněji než prezidenta Miloše Zemana?

Nynější kritika hlavy státu navazuje na útoky, které na Miloše Zemana mířily nedávno kvůli návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jak během ní český prezident obstál, a to ať už z pohledu ekonomického přínosu této návštěvy pro Českou republiku, nebo z pohledu v souvislosti s Čínou často zmiňovaných lidských práv?

Český prezident obstál především tím, že dokázal přesvědčit nejvyššího představitele jedné z největších ekonomik světa, aby si povšiml země, která je jinak pro Čínu ekonomicky i politicky pod horizontem rozlišovací schopnosti. Prezident se snaží získat z bonitní země investice, které by prospěly naší ekonomice. Ten pokus se může a nemusí zdařit. K tomu, že se zdařit nemusí, mohou přispět i ti, kteří si myslí, že musí devótně předehnat spřátelené velmoci ve vyjadřování kritických názorů na adresu Číny. Ale celá protizemanovská hysterie několika politiků, několika nepolitiků a v menší, či větší míře mainstreamových médií se traduje od prvních dnů jeho zvolení, kdy o Číně ještě nepadlo ani slovo. Uvedené, jinak heterogenní, protizemanovské uskupení se jen obtížně psychicky smiřuje s tím, že léta soustředěné propagandy zůstávají v občanské společnosti téměř bez odezvy. To je velmi tvrdý zásah do jejich představ o sobě samých jako přirozených vůdců veřejnosti. Dodnes nepřenesli přes srdce, že soustředěné aktivistické investice do Karla Schwarzenberga nevedly k výsledku, který si přáli.