Vítězství ANO Andreje Babiše a velice dobré umístění SPD Tomia Okamury je vykládáno jako začátek konce demokracie v Česku. Prý by se „tatíček“ Masaryk v hrobě obracel. Co si o tom myslíte?

Co si o tom člověk může myslet? Prostě, volič rozhodl... Jestli to někdo bere jako začátek krachu demokracie, měl by vzít v potaz, že volby tu byly svobodné a nikdo je, pokud vím, nezfalšoval. Na to, aby se u nás demokracie, tak jak ji tu vnímáme, otřásla v základech, není dnes ve střední Evropě odpovídající politické klima. Před válkou, kdy na Hradě a v Lánech sídlil vámi zmíněný Masaryk, to bylo nesrovnatelně horší. A že by se T. G. M. obracel v hrobě kvůli Andreji Babišovi a exotickému panu Okamurovi? Nevím. Zažil přece v naší politice i lidi jako Vojtěch Tuka anebo Konrad Henlein, a to už byli nepřátelé našeho státu se vším všudy. Doslova na život a na smrt.  

Někteří politologové a historici hovoří o fašizaci tuzemské společnosti a přirovnávají to k dvacátým letům minulého století...

Záleží samozřejmě na tom, jak chcete fašismus definovat. A ptejme se: Je obava z imigrace znakem nacionalismu, který je pro fašismus příznačný, anebo není? Je touha „řídit stát jako firmu“ šilháním po vůdcovském principu? Je volání po silnější armádě výrazem militarismu? Takových otázek může být... V žertu někdy říkám, že fašismus u nás plíživě začal zákazem kouření v restauracích. Jestli současně někdo mluví o fašizaci naší společnosti ve dvacátých letech minulého století, pak mi připadá trochu mimo, protože tu sice byly subjekty jako Národní obec fašistická, neměly ovšem reálnou moc. To máte stejné jako tvrdit, že se naše tehdejší společnost bolševizovala, protože tu ve dvacátých letech vznikla komunistická strana. Zvrat přišel až v osmatřicátém roce po Mnichovu. Takzvaná druhá republika už opravdu dost fašistických prvků měla.  

Jak vnímáte úpadek historicky nejstarší politické strany, tedy sociální demokracie?

Vnímám ho se smutkem. Ta partaj prostě doplatila na chabost svých špiček, které její politice nedovedly dát tvář. Neměla nikoho, jako byl před lety Miloš Zeman anebo později Jiří Paroubek. Buldozer. Plahočila se tak nějak v Babišově stínu. Andrej Babiš se svojí rotou marketingových expertů je zdatný politický podnikatel, jenž zatím všechny své hrozící maléry ustál, oni si o skutečné zdatnosti mohli tak nanejvýš nechat zdát. Čímž nechci říct, že jsou hlupáci nebo že by Sobotka nebyl houževnatý. Jenomže politik musí mít taky nějakou vizi a charisma.  

Za rok oslavíme sto let od založení republiky. Lze to vůbec tak brát, když Češi to století prožívali i v Protektorátu Čechy a Morava, v Československé socialistické republice a nakonec došlo k rozdělení Československa?

Samozřejmě, že to tak lze brát! Osmadvacátého října 2018 přijde sté výročí dne, kdy vznikla Republika československá. To je historický fakt, který je nepopiratelný. Stejně jako to, že k nám 15. března 1939 vpadli po zuby ozbrojení Němci a 21. srpna 1968 po zuby ozbrojení Rusové. A tak dál. Skutečnost, že bylo století následující po zrodu republiky dramatické a plné změn, nemění nic na tom, že tu tenkrát vznikl stát, který byl náš, hlavní město měl v Praze a rozhodující slovo v něm měli Češi. Neboli řečeno dobovou a poněkud krkolomnou terminologií – občané národa československého, větve české.