V posledních dnech a týdnech se zvláště na internetových diskusích objevují obavy z militarizace státních a politických struktur, doplněné občas historizující reminiscencí. Podívejme se tedy na historickou realitu všech politických převratů a pučů, které naši republiku v minulosti potkaly...

Pravděpodobně vás zklamu, ale od vzniku republiky na našem území neproběhl žádný puč. U armády a dalších bezpečnostních složek nikdy nenastala situace, že by se ocitly v opozici vůči státní moci a zároveň měly pozici k provedení převratu. Takže pojmy puč a československé či české dějiny se zcela míjejí.

Zkusím oponovat dvěma jmény – Ladislav Kobsinek a Bedřich Homola...

Tady jde o čistou propagandu, nikoli o realitu. V druhém případě navíc o propagandu velmi nechutnou. V prvním případě se bývalý důstojník Ladislav Kobsinek se skupinou stejně smýšlejících radikálů pokusil v lednu 1933 zaútočit na Svatoplukovy kasárny v Brně-Židenicích. Akci překazili vojáci zde umístěného Pěšího pluku 43 vedení velitelem III. praporu pluku majorem Jaroslavem Herklocem. O puč tedy rozhodně nemohlo jít, protože armáda úspěšně bránila státní zřízení a v čele útočníků stál pouhý nižší důstojník v záloze. To, že se potkáváme s pojmy „židenický puč“ jednak souvisí s neznalostí pojmů, jednak je ovlivněno podobně groteskní akcí, mnichovským takzvaným pivním pučem z listopadu 1923.