Proměnila se nějak česká extremistická scéna pod tlakem strachu z islámu a imigrace?

Objevily se nové organizace, které se tyto jevy snaží tematizovat způsobem, na nějž stát reaguje protiextremistickou politikou, tyto skupiny ale nevzešly z tradičního extremistického spektra. Téma se snaží uchopit i tradiční skupiny jako Dělnická strana sociální spravedlnosti, které se na něm snaží profilovat dlouhodobě. Pokud jde o nové subjekty ve veřejném prostoru, jsou to například lidé kolem docenta Konvičky a iniciativy Islám v ČR nechceme nebo některé skupiny vzešlé z Úsvitu. Tradiční extrémní scéna má tedy nyní silnou konkurenci ze strany uskupení z části krajně konzervativního, někdy pravicově populistického spektra. Stát se snaží na situaci reagovat tradičními instrumenty protiextremistické politiky, je ale otázkou, jestli je to efektivní.

Čím se nové subjekty liší od těch tradičních?

Jsou málo vázány na subkulturní scénu, ze které vzešla část podporovatelů Dělnické strany a Dělnické mládeže, a nemají ani vazbu na vyhraněné ideologie, které mají kořeny v minulosti. Jsou tedy méně zatížené historickou ideologií a jsou vázány na lidi, kteří za sebou nemají subkulturní minulost. Malý subjekt NE Bruselu – Národní demokracie, který nyní vzbudil pozornost na demonstracích, má specifickou vazbu na Kramářovy ideje z období první republiky.

Mají tyto subjekty šanci získat širší podporu veřejnosti s příchodem imigrantů a růstem napětí u nás i v zahraničí?