Již několikrát jsme v našich rozhovorech narazili na pojem „důstojník generálního štábu“. Chápu, že šlo vždy o vybrané vysoce vzdělané a schopné důstojníky zabezpečující složité prvky praktické aplikace vojenské vědy ve vrcholných velitelských a štábních funkcích. Podívejme se nyní na tuto skupinu podrobněji a začněme ve vašem oblíbeném roce 1938...

Na jaře 1938, kdy byl vydán tradiční „Schematismus československé branné moci“, působilo ve službě celkem 384 důstojníků generálního štábu (78 plukovníků, 126 podplukovníků, 79 majorů, 82 štábních kapitánů a 19 kapitánů), přičemž 232 jich bylo zařazeno u vojsk, 111 v ústředních úřadech a 41 ve školách a vědeckých ústavech.

To tedy rozhodně nejsou malé počty i s přihlédnutím ke skutečnosti, že v té době měla armáda asi 200 000 vojáků...

Byly to počty určené pro válečnou armádu. Štáb divize potřeboval pět důstojníků generálního štábu a válečná armáda měla čtyři desítky divizí, což je tedy 200 důstojníků, štáb sboru jich potřeboval asi desítku a válečná armáda měla 14 sborů, tedy dalších 140. Potom máme čtyři armádní štáby a štáb hlavního velitelství. Takže vidíte, že onen reálný počet z jara 1938 nedostačoval ani pro naplnění štábů polní armády, některé funkce museli na podzim 1938 zastávat tehdejší studenti Vysoké školy válečné ještě před svým absolutoriem. Důstojníci generálního štábu působili na exponovaných místech, která nemohli zastávat záložníci. Pro působení v zápolní armádě byly na podzim 1938 povolány desítky důstojníků generálního štábu ve výslužbě, kteří měli potřebné vzdělání i praxi, kvůli věku či zdraví ale nemohli zastávat štábní funkce v poli.