„Racionalita by napovídala tomu, že by to už neměl zkoušet. Už dosáhl vrcholu. Vybudoval z ničeho stranu, stal se premiérem, sám odešel z politiky, vrátil se a uspěl v první přímé prezidentské volbě. Co se týká demokratické volební politiky, zaznamenává úspěchy. Ale lidé v jeho okolí ho budou ke kandidatuře tlačit. Jsou to v podstatě nuly, které ničeho nedosáhly. Je to pro ně existenční otázka,“ uvedl Joch.
Dne 7. září bude Miloš Zeman v půlce svého mandátu. Je čas na hodnocení. Když začnu nejdřív negativy, nejvíce se v uvozovkách proslavil prezident svými vulgárními výroky v Hovorech z Lán. Proč se podle vás prezident takto choval?
Jednoduchá odpověď je, že si nemohl pomoci. Je prostě takový. To krásně ilustruje jedna anekdota – tuším, že indická. Na jednom břehu hoří a štír poprosí želvu, ať ho přenese na druhý břeh. Želva se ale bojí, aby ji nesekl. On říká – kdybych tě sekl, tak se oba utopíme. Chci tě jenom poprosit, abys mě přenesla na druhý břeh. Tak ho vezme na záda. Uprostřed řeky ji ale štír sekne. Želva se diví – proč jsi to udělal, vždyť zahynu a oba se utopíme. Štír odpoví – už jsem prostě takový, nemohu si pomoci.
To je ale vtip. Popsal jsem to ve své analýze. Prezident tím chtěl zakrýt něco, co je důležitější. Když je oficiální státní návštěva prezidenta, tak je naprosto proti protokolu, aby část cesty návštěvy absolvoval v soukromém letadle jedné konkrétní finanční nebo lobbistické skupiny. Tím se identifikuje s tou skupinou a pošlapává důstojnost svého úřadu. Myslím, že si uvědomil, co se stalo. A chtěl, aby se mluvilo o něčem, co je sice šťavnatější, ale banálnější. Tedy o těch jeho slovech, která použil v rozhlasovém pořadu.
Stejně se mi ale zdá, že i když tím něco zakrýval, stejně to i tak přehnal...
Souhlasím. Problém je, když mikrofon zachytí něco, co politik nechce, aby veřejnost věděla. Pak má skandál. Jako byl například velký problém v Polsku, kde mikrofon zachytil několik ministrů, jak mluvili vulgárně. A teď už všichni v podstatě z politiky odešli. Ale něco horšího je, když to udělá politik, a v tomto případě dokonce nejvyšší ústavní činitel, záměrně. Je to dehonestace toho úřadu. Pořad se vysílal odpoledne. Nelze vyloučit, že ho slyšely děti. A ty by měly mít prezidenta v úctě, ať už je jakýkoliv. To znamená, že jde o něco, co je velice neslušné.
Za ještě horší provinění prezidenta jeho kritici považují jeho údajné napojení na proruské lobbisty a proruské postoje. Je to opravdu tak?
Jeden z jeho blízkých poradců – pan Nejedlý – je šéfem české pobočky ruské státní firmy Lukoil. Takže tohle personální napojení je výrazné. Druhou věcí je, že se nechal hostit na fóru na ostrově Rhodos, které pořádal pan Jakunin. Je to velice blízká osoba ruskému prezidentovi Putinovi a jsou na něj uvaleny sankce. To je další napojení na oficiální vládní ruské kruhy. Zatřetí jsou to jeho výroky, kdy jako jeden z mála evropských státníků ve funkci popírá přítomnost ruských jednotek na Ukrajině. A považuje zdejší konflikt za čistě vnitroukrajinský.
On je samozřejmě primárně ukrajinský. Ale nebýt ruské podpory separatistům, tak by už dávno skončil. To jeho tvrzení je absurdní tváří v tvář faktům. Není to jenom vnitroukrajinská občanská válka, je tu imperference Ruska do ukrajinských vnitřních záležitostí. A samozřejmě anexe Krymu je prostě anexí Krymu. Je to zabrání části ukrajinského území ze strany Ruska. Takže Zeman jako by poskytoval diplomatické krytí pro ruský režim a jeho agresivní počínání vůči svému západnímu sousedovi, kterým je Ukrajina.
Když vás budu citovat z textu v LN – trhá jednotu západních zemí a uráží sousedy jako Polsko, protože poprvé od roku 1945 se v Evropě měnily hranice...
Ano. Polsko vždycky citlivě vnímá události na východ od sebe, z historických důvodů. Polská zahraniční politika od pádu komunismu má tendenci maximálně pomáhat malým zemím na východ od Polska. Tím myslím baltské země, ale i Bělorusko, Ukrajinu až po Kavkaz a Gruzii. Pro nás, Čechy, je důležité mít nadstandardní vztahy s Polskem. To je regionální velká země, mnohem větší, než jsme my. Když ústy svého nejvyššího ústavního činitele nastavíme takto diametrálně odlišný kurz, než je konsenzus celé polské politické scény, poškozuje to česko-polské vztahy. Což není v našem zájmu. Naše vláda i prezident mají primárně sledovat naše národní zájmy. A rozhodně není dobré pro tuto zemi, abychom měli špatné vztahy s Polskem. A k tomu bohužel Zeman přispěl.
Jaké jsou naopak Zemanovy silné stránky, co se mu v první půlce mandátu povedlo?
Jeho silnou stránkou je, že je velký komunikátor. Paří k těm politikům, kteří opravdu umějí komunikovat. A působí na velkou část svého voličského elektorátu jako jejich člověk, dokážou se s ním ztotožnit. Samozřejmě polarizuje. Jsou lidé, kteří ho nenávidí. Ale jiní lidé ho zase považují za reprezentanta sebe samého. Tohle je evidentně jeho silná stránka. Není vnímán jako nějaká izolovaná elita odtržená od lidí. Další jeho silnou stránkou je, že umí dávat najevo empatii vůči obavám lidí. Teď mám hlavně na mysli tu diskusi ohledně imigrantů. Vláda se snaží obavy lidí z přílišné vlny migrantů mírnit s tím, že to bude v pořádku. Naopak prezident Zeman řekne – rozumím vám, vaše obavy sdílím. Tohle je velice bolestné téma pro českou společnost a Zeman v ní stojí na pozici, kterou zastává nadpoloviční většina obyvatel.
Prezidentovi asi pomáhají jeho časté cesty do krajů. Potom může přesně vystihnout, co lidé chtějí slyšet...
Ano, to nelze vyloučit. Mnohokrát jsem si uvědomil, že Praha je velice odlišná od zbytku republiky. V Praze potkat politika pro člověka, který se o politiku zajímá, není vůbec žádná zvláštnost. Pro mnohé lidi v regionech se potkat se živým prezidentem může být svátkem. Což prezidentovi pomůže. Je to takový americký aspekt. Nejsilnější vazba mezi politikem a občanem není ani tak názorový soulad – jen do určité míry – ale to, že si jednou v životě potřásl ruku s prezidentem. V Americe se to dokonce dělá tak, že když si prezident s nějakým občanem potřese ruku, hned ho vyfotí fotograf polaroidem a dá tomu člověku tuhle fotku. Ten si ji vezme domů, a když jsou pak volby a rozhoduje se mezi kandidátem, o kterém moc neví, a tím, s kým si podal ruku – koho asi bude volit? Odpověď je jasná. Takže i v tom dělá Miloš Zeman něco, co je pro politika a státníka velice chytré.
Kdo jsou na české politické scéně Zemanovi spojenci, když pominu mimoparlamentní Stranu práv občanů?
Co se týče projevovaných názorů, je mu blízký exprezident Klaus. Ze současných parlamentních sil je to část sociální demokracie. Na druhou stranu je v sociální demokracii blok, který ho vyloženě nesnáší. Takže polarizuje stranu, ze které učinil nejdříve největší opoziční a poté dokonce vládní stranu. Dohodnout by se mohl s komunisty a stranami, které nevědí, jaký bude jejich osud. Tím mám na mysli Úsvit – ať už rebelů proti Okamurovi, nebo naopak těch, kteří jsou s ním. Tito lidé se mohou přimknout tam, kde je silná postava české politiky. Kterou je rozhodně prezident.
Takže trošku síly, které hrají na takovou nacionalistickou vlnu...
Můžeme to tak říci. Když ale Miloš Zeman v politice začínal, ještě ve Federálním shromáždění, rozhodně nebyl nacionalistou. Časem se hlavně v té prezidentské kampani zařadil do nacionalistického tábora.
Svůj text z 1. srpna v LN v příloze Česká pozice jste nazval Kdo porazí Zemana. Takže počítáte s tím, že půjde znovu do prezidentských voleb?
To je velká otázka české politiky, na kterou odpověď neznám. Jeho okolí ho bude ke kandidatuře tlačit. Lidé v jeho okolí jsou v podstatě nuly, které ničeho nedosáhly. Pro ně je to existenční otázka. Sami o sobě v politice neuspějí. Druhá otázka bude zdraví, jak se bude cítit. Racionalita by napovídala tomu, že by to už neměl zkoušet. Už dosáhl vrcholu. Vybudoval z ničeho stranu, stal se premiérem, sám odešel z politiky, vrátil se a uspěl v první přímé prezidentské volbě. Co se týká demokratické volební politiky, zaznamenává úspěchy. Těch neúspěchů bylo málo. Neuspěl jen v parlamentní volbě prezidenta, kdy byl zvolen Václav Klaus. Takže proč riskovat případnou porážku. To by nebylo hezké završení jeho kariéry. Jako ten, kdo odchází poražen. Ale kdyby odešel sám – sloužil jsem vám pět let, mám právo na odpočinek na Vysočině – byl by veden v české historii jako velice úspěšný státník. Koneckonců patří k jedné ze tří hlavních politických osobností polistopadové éry, kterými byli Havel, Klaus a Zeman. A to mu už nikdo neodpáře. Takže je to otázka, čemu dá přednost. Jestli možnosti být ještě dalších pět let prezidentem, nebo svojí reputaci v českých dějinách a knihách české historie. Nevím, jak si to vyhodnotí.
Asi se bude rozhodovat i podle toho, jakou bude mít šanci uspět. Což vypadá, že mít bude...
Ale to je neodhadnutelné. Není jasné, že bude poražen. Ale také není jasné, že nutně bude zvolen. Když se podíváme na poslední volby, favorité byli Fischer a Zeman, nakonec to dopadlo v pořadí Zeman a Schwarzenberg. Ještě měsíc před volbami přitom Schwarzenberg nebyl v tom pelotonu nějakou silnou figurou. A nakonec se jí stal. A je možné, že kdyby neudělal několik chyb, že by se stal prezidentem. Takže říci teď, že je to jasné, je velice ošidné. Podívejte se na Polsko. Loni všichni považovali znovuzvolení Komorowského jako jisté. Důstojný prezident, všichni si ho váží. Nikdo do toho ani moc nechtěl jít. Přišel mladý, do té doby relativně neznámý Duda, měl mnohem lepší kampaň a Komorowského porazil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban
